1Měla sice i první (úmluva) příkazy bohoslužebné a svatyni pozemskou.
2Byl totiž zřízen stánek přední, ve kterém byly svícen a stůl a předkladné chleby: ten slove svatyně.
3A za druhou oponou byl stánek zvaný velesvatyně,
4který obsahoval zlatou kadidelnici a archu úmluvy, obloženou odevšad zlatem; v té byla zlatá nádoba s mannou a hůl Aronova vypučelá a desky zákona;
5nad ní pak byli cherubové slávy, zastiňujíce slitovnici; o těch věcech mluviti nyní dopodrobna není na místě.
6Ale když věci takto jsou upraveny, do předního stánku vcházejí sice kněží vždycky, když konají úkony bohoslužebné,
7do druhého však (vchází) jedině velekněz jednou v roce, (a to) ne bez krve, kterou obětuje za hříchy své i za hříchy lidu.
8Tím Duch svatý naznačuje, že ještě není zjevná cesta do velesvatyně, pokud trvá stánek přední,
9neboť ten jest obrazem doby předmessiášské, podle něhož se obětují dary a oběti, které nemohou ve svědomí zdokonaliti toho, kdo koná bohoslužbu, jsouce toliko přičiněny k pokrmům a nápojům
10a rozličným umýváním jako příkazy tělesné až do doby nápravy.
11Kristus však vystoupiv jako velekněz budoucích statků, skrze větší a dokonalejší stánek, ne rukama udělaný, to jest ne z tohoto tvorstva, ani
12skrze krev kozlů neb telat, nýbrž skrze vlastní krev vešel jednou pro vždy do velesvatyně, zjednav vykoupení věčné.
13Neboť jestli krev kozlů a býků a pokropení popelem z jalovice posvěcuje poskvrněné k čistotě tělesné,
14čím spíše krev Kristova, jenž skrze Ducha věčného sama sebe obětoval jako obět bezúhonnou Bohu, očistí svědomí naše od mrtvých skutků, abychom sloužili Bohu živému.
15A proto jest prostředníkem nové úmluvy (závěti), aby skrze smrt podstoupenou na vykoupení přestupů (spáchaných) pod první úmluvou obdrželi zaslíbené dědictví věčné ti, kteří jsou povoláni.
16Neboť kde (jest) závěť, tam (jest) nutno, aby osvědčena byla smrt toho, kdo závěť učinil.
17Závěť totiž jest pravomocna (teprve) při mrtvých; jinak nenabývá moci, pokud žije závětce.
18Proto ani ta první úmluva (závěť) nebyla zasvěcena bez krve.
19Neboť když Mojžíš ohlásil všemu lidu každé přikázání zákona, vzav krev telat a kozlů s vodou a vlnou šarlatovou a s yzopem, pokropil jak knihu samu, tak i veškeren lid
20řka: „Toto jest krev úmluvy, kterou s vámi učinil Bůh.“
21Také svatostánek a veškeré nářadí bohoslužebné pokropil krví podobně.“
22A skoro všecko krví se očišťuje podle zákona a bez vylití krve není odpuštění.
23Jest tedy nutno, aby obrazy věcí nebeských těmito se očišťovaly, věci nebeské však samy obětmi lepšími, nežli jsou tyto.
24Neboť Kristus Ježíš nevešel do velesvatyně rukama udělané, která by byla napodobením (velesvatyně) pravé, nýbrž do samého nebe, aby se ukázal nyní před Bohem za nás,
25nikoliv, aby se obětoval častokráte, jako velekněz vchází do velesvatyně každý rok s krví cizí,
26sice jinak byl by musil trpěti častokráte od počátku světa; ale jednou na skonání věků se ukázal, aby shladil hříchy svojí obětí.
27A jako jest uloženo lidem jednou umříti, a potom soud,
28tak i Kristus byv obětován jednou, aby shladil hříchy mnohých, po druhé bez hříchu se ukáže těm, kteří ho čekají ke spáse.