Hebrews 10
1 Poněvadž totiž zákon má (toliko) stín budoucích statků, a nikoli sám obraz těch věcí, nemůže nikdy týmiž obětmi každoročními, které přinášejí ustavičně, zdokonaliti ty, kteří přistupují,
2 sic jinak byly by přestaly se přínášeti, poněvadž by neměli již žádného vědomí hříchu ti, kteří konají službu (Boží), jsouce jednou očištěni.
3 Ale při nich činí se připomínka hříchů každoročně,
4 neboť jest nemožno, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.
5 Proto vcházeje na svět praví: „Obětí (krvavých) ani darů jsi nechtěl, ale tělo připravil jsi mi;
6 oběti zápalné a záhříšné nelíbily se tobě.
7 Tu jsem řekl: Hle, přicházím, (jakož) v závitku knihy psáno jest o mně, abych vykonal vůli tvou, Bože.
8 Svrchu pravil: „Obětí krvavých ani darů ani obětí zápalných a záhříšných jsi nechtěl ani sobě nezalíbil“, a přece podávají se podle zákona;
9 potom však řekl: „Hle, přicházím, abych vykonal vůli tvou.“ (Tak) zrušuje ono první, aby ustanovil to druhé.
10 V této vůli jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy.
11 A každý kněz tu stojí denně, konaje svoji službu a přinášeje častokráte tytéž oběti, jež nikdy nemohou shladiti hříchy;
12 tento však obětovav jednu obět za hříchy, posadil se navždy na pravici Boží,
13 od té chvíle očekávaje, až nepřátelé jeho budou položeni za podnoží noh jeho.
14 Neboť jednou obětí zdokonalil navždy ty, kteří se posvěcují.
15 Svědčí nám to však i Duch svatý; neboť když byl řekl:
16 „Toto jest úmluva, kterou učiním s nimi po oněch dnech,“ praví Hospodin, „dám své zákony do srdce jejich a napíši je v mysli jejich
17 a na hříchy a nepravosti jejich nebudu již vzpomínati.“
18 Kde však jest odpuštění hříchů, tam není již oběti záhříšné.
19 Majíce tedy, bratři, důvěru k vejití do velesvatyně v krvi Kristově,
20 které nám zasvětila jako cestu novou a živou (vedoucí) skrze oponu, to jest skrze tělo jeho,
21 a (majíce) kněze velikého nad domem Božím,
22 přistupujme s opravdovým srdcem v plné víře, skropeni jsouce na srdci od svědomí zlého a umyti na těle vodou čistou;
23 držme vyznání své naděje nezvratným, (neboť věrný je ten, jenž zaslíbil),
24 mějme pozor jedni na druhé, bychom se povzbudili k lásce a k dobrým skutkům,
25 a neopouštějme shromáždění svého, jakož někteří mají obyčej, nýbrž napomínejme, a to tím více, čím více spatřujeme, že den se blíží.
26 Neboť hřešlme-li dobrovolně dosáhše poznání pravdy, již nezůstává obět za hříchy,
27 nýbrž hrozné jakési očekávání soudu a žár ohně, který stráví protivníky.
28 Porušil-li kdo zákon Mojžíšův, bez milosrdenství na základě dvou nebo tří svědků propadá smrti,
29 čím horšího trestu hodným, zdá se vám, bude uznán ten, jenž by Syna Božího pošlapal a za poskvrněnou měl krev úmluvy, kterou byl posvěcen, a Ducha milosti by potupil?
30 Neboť známe toho, jenž řekl: „Má jest pomsta a já odplatím,“ a opět: „Souditi bude Pán lid svůj.“
31 Hrozné jest upadnouti v ruce Boha živého.
32 Rozpomínejte se na předešlé dny, ve kterých byvše osvíceni přestáli jste veliký boj utrpení,
33 jednak potupami a útisky staveni jsouce na odiv, jednak stavše se účastníky těch, jimž se takto vedlo.
34 Vždyť nejen jste se ukázali soucitní s vězni, nýbrž i s radostí jste snesli odebrání svého majetku vědouce, že máte statek lepší a to trvalý.
35 Neodmítejte tedy své důvěry, která má velikou odplatu.
36 Vytrvalosti zajisté jest vám potřebí, abyste vykonávajíce vůli Boží, obdrželi statek zaslíbený;
37 neboť ještě velmi maličko a přijde ten, jenž přijíti má a nebude meškati.
38 „Spravedlivý pak můj živ jest z víry,“ ale „straní-li se, nemá v něm zalíbení duše má.“
39 „My však nepatříme k těm, kteří se straní ke (své) záhubě, nýbrž k těm, kteří mají víru, aby získali život.