1Poněvadž totiž zákon má (toliko) stín budoucích statků, a nikoli sám obraz těch věcí, nemůže nikdy týmiž obětmi každoročními, které přinášejí ustavičně, zdokonaliti ty, kteří přistupují,
2sic jinak byly by přestaly se přínášeti, poněvadž by neměli již žádného vědomí hříchu ti, kteří konají službu (Boží), jsouce jednou očištěni.
3Ale při nich činí se připomínka hříchů každoročně,
4neboť jest nemožno, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.
5Proto vcházeje na svět praví: „Obětí (krvavých) ani darů jsi nechtěl, ale tělo připravil jsi mi;
6oběti zápalné a záhříšné nelíbily se tobě.
7Tu jsem řekl: Hle, přicházím, (jakož) v závitku knihy psáno jest o mně, abych vykonal vůli tvou, Bože.
8Svrchu pravil: „Obětí krvavých ani darů ani obětí zápalných a záhříšných jsi nechtěl ani sobě nezalíbil“, a přece podávají se podle zákona;
9potom však řekl: „Hle, přicházím, abych vykonal vůli tvou.“ (Tak) zrušuje ono první, aby ustanovil to druhé.
10V této vůli jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy.
11A každý kněz tu stojí denně, konaje svoji službu a přinášeje častokráte tytéž oběti, jež nikdy nemohou shladiti hříchy;
12tento však obětovav jednu obět za hříchy, posadil se navždy na pravici Boží,
13od té chvíle očekávaje, až nepřátelé jeho budou položeni za podnoží noh jeho.
14Neboť jednou obětí zdokonalil navždy ty, kteří se posvěcují.
15Svědčí nám to však i Duch svatý; neboť když byl řekl:
16„Toto jest úmluva, kterou učiním s nimi po oněch dnech,“ praví Hospodin, „dám své zákony do srdce jejich a napíši je v mysli jejich
17a na hříchy a nepravosti jejich nebudu již vzpomínati.“
18Kde však jest odpuštění hříchů, tam není již oběti záhříšné.
19Majíce tedy, bratři, důvěru k vejití do velesvatyně v krvi Kristově,
20které nám zasvětila jako cestu novou a živou (vedoucí) skrze oponu, to jest skrze tělo jeho,
21a (majíce) kněze velikého nad domem Božím,
22přistupujme s opravdovým srdcem v plné víře, skropeni jsouce na srdci od svědomí zlého a umyti na těle vodou čistou;
23držme vyznání své naděje nezvratným, (neboť věrný je ten, jenž zaslíbil),
24mějme pozor jedni na druhé, bychom se povzbudili k lásce a k dobrým skutkům,
25a neopouštějme shromáždění svého, jakož někteří mají obyčej, nýbrž napomínejme, a to tím více, čím více spatřujeme, že den se blíží.
26Neboť hřešlme-li dobrovolně dosáhše poznání pravdy, již nezůstává obět za hříchy,
27nýbrž hrozné jakési očekávání soudu a žár ohně, který stráví protivníky.
28Porušil-li kdo zákon Mojžíšův, bez milosrdenství na základě dvou nebo tří svědků propadá smrti,
29čím horšího trestu hodným, zdá se vám, bude uznán ten, jenž by Syna Božího pošlapal a za poskvrněnou měl krev úmluvy, kterou byl posvěcen, a Ducha milosti by potupil?
30Neboť známe toho, jenž řekl: „Má jest pomsta a já odplatím,“ a opět: „Souditi bude Pán lid svůj.“
31Hrozné jest upadnouti v ruce Boha živého.
32Rozpomínejte se na předešlé dny, ve kterých byvše osvíceni přestáli jste veliký boj utrpení,
33jednak potupami a útisky staveni jsouce na odiv, jednak stavše se účastníky těch, jimž se takto vedlo.
34Vždyť nejen jste se ukázali soucitní s vězni, nýbrž i s radostí jste snesli odebrání svého majetku vědouce, že máte statek lepší a to trvalý.
35Neodmítejte tedy své důvěry, která má velikou odplatu.
36Vytrvalosti zajisté jest vám potřebí, abyste vykonávajíce vůli Boží, obdrželi statek zaslíbený;
37neboť ještě velmi maličko a přijde ten, jenž přijíti má a nebude meškati.
38„Spravedlivý pak můj živ jest z víry,“ ale „straní-li se, nemá v něm zalíbení duše má.“
39„My však nepatříme k těm, kteří se straní ke (své) záhubě, nýbrž k těm, kteří mají víru, aby získali život.