1V ten den povstalo veliké pronásledování proti církvi, která byla v Jerusalemě; i rozprchli se všickni po krajinách judských a samařských, kromě apoštolů.
2Štěpána však pochovali muži bohabojní a zbudili pláč veliký nad ním.
3Ale Šavel hubil církev; vcházeje do jednotlivých domů a jímaje muže i ženy, dával je do žaláře.
4Nuže ti, kteří se rozprchli, chodili zvěstujíce slovo Boží.
5Filip pak přišel do města Samaří a hlásal jim Krista.
6I pozorovali zástupové jednomyslně, co Filip pravil, poslouchajíce a hledíce na zázraky, které činil;
7neboť z mnoha těch, kteří měli duchy nečisté, (tito) vycházeli s křikem velikým, a mnoho ochrnulých i kulhavých bylo uzdraveno.
8Nastala proto veliká radost v tom městě.
9Ale v městě byl (již) dříve jakýsi muž, jménem Šimon, který provozoval čarodějství a sváděl lid samařský říkaje, že jest někým velikým.
10Pozorovali jej všickni, malí i velcí, říkajíce: „Tento jest moc Boží, která slove Velikou.“
11Pozorovali jej pak proto, poněvadž je svými čáry po dlouhý čas mámil.
12Ale když uvěřili Filipovi hlásajícímu o království Božím, dávali se pokřtíti ve jménu Ježíše Krista, muži i ženy.
13Ano i Šimon sám uvěřil a dav se pokříti držel se Filipa; a vida, any se dějí divy a zázraky veliké, žasl a divil se.
14Uslyševše pak apoštolé, kteří byli v Jerusalemě, že Samaří přijalo slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana.
15Ti přišedše modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého;
16neboť ještě nepřišel na nikoho z nich, nýbrž toliko pokřtěni byli ve jméno Pána Ježíše.
17I vzkládali na ně ruce, a oni přijímali Ducha svatého.
18Ale Šimon uzřev, že vzkládáním rukou apoštolů uděluje se Duch svatý, přinesl jim peníze
19a řekl: „Dejte i mně tu moc, aby každý, na koho bych vložil ruce, přijal Ducha svatého.“ Petr však řekl jemu:
20„Ať přijdou v záhubu peníze tvé i s tebou, protože jsi se domníval, že daru Božího lze nabýti penězi.
21Nemáš podílu ani losu v této věci, neboť srdce tvé není upřímné před Bohem.
22Proto čiň pokání ze své špatnosti a pros Boha, zdali ti snad bude odpuštěn ten záměr srdce tvého,
23neboť vidím, že jsi v žluči hořkosti a ve vazbě nepravosti.“
24Odpověděv pak Šimon řekl: „Modlete se vy za mne k Pánu, aby nepřišlo na mne nic z toho, co jste pravili.“
25A oni osvědčivše a promluvivše slovo Páně, vraceli se do Jerusalema a kázali evangelium mnoha osadám samařským.
26Anděl Páně však pravil k Filipovi: „Vstaň a jdi ku poledni na cestu, která vede od Jerusalema do Gazy; tať jest pustá.“
27I vstal a šel. A hle, (byl tam) muž Ethiop, komorník, mocný dvořenín královny ethiopské Kandáke, který byl nade všemi poklady jejími. Byl přijel do Jerusalema se klaněti
28a (nyní) se vracel sedě na svém voze a čta proroka Isaiáše.
29I řekl Duch svatý Filipovi: „Přistup a přidrž se vozu tohoto.“
30A Filip přiběh uslyšel ho, an čte proroka Isaiáše; i řekl: „Rozumíš-li snad tomu, co čteš?“
31On pak řekl: „A kterak bych mohl, nevyloží-li mi někdo?“ I prosil Filipa, aby vstoupil a posadil se k němu.
32Bylo pak místo Písma, které četl, toto: „Jako ovce k zabití veden jest a jako beránek před tím, který ho stříhá, oněmí, tak neotevřel úst svých.
33V ponížení soud jeho zrušen jest. Kdo vypraví rod jeho? Neboť odňat bude ze země život jeho.“
34I promluvil komorník k Filipovi slovy: „Prosím tě, o kom to mluví prorok? o sobě-li čili o někom jiném?“
35A tu Filip otevře v ústa svá a počav od toho Písma, zvěstoval mu Ježíše.
36A jak jeli cestou, přijeli k jedné vodě; i řekl komorník: „Hle, tu voda, co zbraňuje, abych nebyl pokřtěn?“
37Filip pak řekl: „Věříš-li z celého srdce, může to býti.“ A on odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus jest Syn Boží.“
38I rozkázal zastaviti vůz, a oba sestoupili do vody, Filip i komorník, a pokřtil ho.
39Když však vystoupili z vody, Duch Páně pojal Filipa, a komorník neviděl ho více; jel tedy svou cestou raduje se,
40Filip pak ocitl se v Azotě a chodě kázal evangelium všem městům, až přišel do Cesaree.