Acts 8
1 V ten den povstalo veliké pronásledování proti církvi, která byla v Jerusalemě; i rozprchli se všickni po krajinách judských a samařských, kromě apoštolů.
2 Štěpána však pochovali muži bohabojní a zbudili pláč veliký nad ním.
3 Ale Šavel hubil církev; vcházeje do jednotlivých domů a jímaje muže i ženy, dával je do žaláře.
4 Nuže ti, kteří se rozprchli, chodili zvěstujíce slovo Boží.
5 Filip pak přišel do města Samaří a hlásal jim Krista.
6 I pozorovali zástupové jednomyslně, co Filip pravil, poslouchajíce a hledíce na zázraky, které činil;
7 neboť z mnoha těch, kteří měli duchy nečisté, (tito) vycházeli s křikem velikým, a mnoho ochrnulých i kulhavých bylo uzdraveno.
8 Nastala proto veliká radost v tom městě.
9 Ale v městě byl (již) dříve jakýsi muž, jménem Šimon, který provozoval čarodějství a sváděl lid samařský říkaje, že jest někým velikým.
10 Pozorovali jej všickni, malí i velcí, říkajíce: „Tento jest moc Boží, která slove Velikou.“
11 Pozorovali jej pak proto, poněvadž je svými čáry po dlouhý čas mámil.
12 Ale když uvěřili Filipovi hlásajícímu o království Božím, dávali se pokřtíti ve jménu Ježíše Krista, muži i ženy.
13 Ano i Šimon sám uvěřil a dav se pokříti držel se Filipa; a vida, any se dějí divy a zázraky veliké, žasl a divil se.
14 Uslyševše pak apoštolé, kteří byli v Jerusalemě, že Samaří přijalo slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana.
15 Ti přišedše modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého;
16 neboť ještě nepřišel na nikoho z nich, nýbrž toliko pokřtěni byli ve jméno Pána Ježíše.
17 I vzkládali na ně ruce, a oni přijímali Ducha svatého.
18 Ale Šimon uzřev, že vzkládáním rukou apoštolů uděluje se Duch svatý, přinesl jim peníze
19 a řekl: „Dejte i mně tu moc, aby každý, na koho bych vložil ruce, přijal Ducha svatého.“ Petr však řekl jemu:
20 „Ať přijdou v záhubu peníze tvé i s tebou, protože jsi se domníval, že daru Božího lze nabýti penězi.
21 Nemáš podílu ani losu v této věci, neboť srdce tvé není upřímné před Bohem.
22 Proto čiň pokání ze své špatnosti a pros Boha, zdali ti snad bude odpuštěn ten záměr srdce tvého,
23 neboť vidím, že jsi v žluči hořkosti a ve vazbě nepravosti.“
24 Odpověděv pak Šimon řekl: „Modlete se vy za mne k Pánu, aby nepřišlo na mne nic z toho, co jste pravili.“
25 A oni osvědčivše a promluvivše slovo Páně, vraceli se do Jerusalema a kázali evangelium mnoha osadám samařským.
26 Anděl Páně však pravil k Filipovi: „Vstaň a jdi ku poledni na cestu, která vede od Jerusalema do Gazy; tať jest pustá.“
27 I vstal a šel. A hle, (byl tam) muž Ethiop, komorník, mocný dvořenín královny ethiopské Kandáke, který byl nade všemi poklady jejími. Byl přijel do Jerusalema se klaněti
28 a (nyní) se vracel sedě na svém voze a čta proroka Isaiáše.
29 I řekl Duch svatý Filipovi: „Přistup a přidrž se vozu tohoto.“
30 A Filip přiběh uslyšel ho, an čte proroka Isaiáše; i řekl: „Rozumíš-li snad tomu, co čteš?“
31 On pak řekl: „A kterak bych mohl, nevyloží-li mi někdo?“ I prosil Filipa, aby vstoupil a posadil se k němu.
32 Bylo pak místo Písma, které četl, toto: „Jako ovce k zabití veden jest a jako beránek před tím, který ho stříhá, oněmí, tak neotevřel úst svých.
33 V ponížení soud jeho zrušen jest. Kdo vypraví rod jeho? Neboť odňat bude ze země život jeho.“
34 I promluvil komorník k Filipovi slovy: „Prosím tě, o kom to mluví prorok? o sobě-li čili o někom jiném?“
35 A tu Filip otevře v ústa svá a počav od toho Písma, zvěstoval mu Ježíše.
36 A jak jeli cestou, přijeli k jedné vodě; i řekl komorník: „Hle, tu voda, co zbraňuje, abych nebyl pokřtěn?“
37 Filip pak řekl: „Věříš-li z celého srdce, může to býti.“ A on odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus jest Syn Boží.“
38 I rozkázal zastaviti vůz, a oba sestoupili do vody, Filip i komorník, a pokřtil ho.
39 Když však vystoupili z vody, Duch Páně pojal Filipa, a komorník neviděl ho více; jel tedy svou cestou raduje se,
40 Filip pak ocitl se v Azotě a chodě kázal evangelium všem městům, až přišel do Cesaree.