Acts 7
1 Velekněz však řekl: „Jest tomu tak?“
2 A on pravil: „Muži bratři a otcové, poslyšte: Bůh slávy ukázal se našemu otci Abrahamovi, když byl v Mesopotanii, prve než se usadil v Haranu
3 a řekl jemu:,Vyjdi ze země své a z příbuzenstva svého a pojď do země, kterou ti ukáži.‘
4 I vyšel ze země chaldejské a bydlil v Haranu. A odtud po smrti otce jeho přeložil jej (Bůh) do země této, ve které vy nyní bydlíte.
5 Ale nedal mu v ní dědictví ani na píď, nýbrž zaslíbil mu ji dáti v držení, i potomstvu jeho po něm, a to v době když syna ještě neměl.
6 Ano Bůh mu řekl, že potomstvo jeho bude pohostinu v zemi cizí, a že je v službu podrobí a s ním zle nakládati budou po čtyři sta roků;
7 ,ale národ, jemuž sloužiti budou, souditi budu já,‘ pravil Bůh,,a potom vyjdou a mně obětovati budou na místě tomto.‘
8 I dal mu úmluvu obřízkovou, a tak zplodil Isáka a obřezal ho dne osmého, a Isák Jakoba a Jakob dvanácte patriarchů.“ „
9 A patriarchové ze řevnivosti prodali Josefa do Egypta ale Bůh byl s ním
10 a vysvobodil ho ze všeho soužení jeho a dal mu milost i moudrost před Faraonem, králem egyptským, a (ten) ustanovil ho nejvyšším úředníkem nad Egyptem i nad celým domem svým.
11 Přišel však hlad a soužení veliké na celou zemi egyptskou i kananejskou, a otcové naši nenacházeli pokrmů.
12 Ale Jakob uslyšev, že v Egyptě jest obilí, poslal (tam) otce naše po prvé;
13 a po druhé byl Josef poznán od svých bratrů, a rod jeho byl zjeven Faraonovi.
14 Poslal pak Josef povolat svého otce Jakoba i všecko příbuzenstvo své, počtem sedmdesát pět duší.
15 I vstoupil Jakob do Egypta a umřel (tam) i otcové naši,
16 a byli přineseni do Sichemu a pochováni v hrobě, který byl Abraham koupil za stříbro od synů Hemora v Sichemu.
17 Když pak se přibližoval čas zaslíbení, které Bůh učinil Abrahamovi, lid vzrostl a rozmnožil se v Egyptě,
18 až povstal nad Egyptem jiný král, který neznal Josefa.
19 Ten uživ lsti proti pokolení našemu, trápil otce naše, aby odkládali nemluvňátka svá, by nezůstala na živě.“ „
20 V tom čase narodil se Mojžíš a byl Bohu milý; i byl chován po tři měsíce v domě otce svého,
21 a když byl odložen, vzala jej dcera Faraonova a vychovala si ho za syna.
22 I byl Mojžíš vzdělán ve vší moudrosti egyptské a byl mocný ve slovech i činech svých.
23 Když mu bylo čtyřicet roků plných, přišlo mu na mysl, aby navštívil své bratry, syny israelské.
24 A uzřev jednoho, an trpí bezpráví, zastal se ho a pomstil utiskovaného zabiv Egypťana.
25 Domníval se však, že bratři (z toho) vyrozumějí, že rukou jeho Bůh jim dává vysvobození; ale oni nesrozuměli.
26 A druhého dne objevil se u nich, když se vadili; i smiřoval je ku pokoji řka:,Muži, jste bratři, proč ubližujete jeden druhému?‘
27 Ale ten, jenž činil bezpráví svému bližnímu, odehnal ho řka:,Kdo tě ustanovil knížetem a soudcem nad námi?
28 Chceš snad mě zabíti, jako jsi včera zabil Egypťana?‘
29 I utekl Mojžíš pro to slovo a bydlil jako cizinec v zemi madiánské, kde zplodil dva syny.
30 A když uplynulo čtyřicet roků, ukázal se mu na poušti hory Sinaj anděl v ohnivém plameni keře.
31 Uzřev to Mojžíš, podivil se tomu zjevu, a když šel blíže, aby se podíval, zazněl k němu hlas (řkoucí):
32 ,Já jsem Bůh otců tvých, Bůh Abrahamův, Bůh Isákův a Bůh Jakobův‘. I zachvěl se Mojžíš a neosměloval se popatřit.
33 Ale Hospodin řekl jemu:,Zuj obuv s nohou svých, neboť místo, na němž stojíš, jest půda svatá.
34 Viděl jsem utrpení lidu svého, který jest v Egyptě, a uslyšel jsem vzdechy jeho; i sestoupil jsem abych je vysvobodil. A nyní pojď, a pošlu tě do Egypta.‘
35 Tohoto Mojžíše, kteréhož odmítli řkouce:,Kdo tě ustanovil knížetem a soudcem?‘ toho Bůh poslal jako kníže a vysvoboditele s rukou anděla, který se mu ukázal v keři.
36 Ten je vyvedl činiv divy a zázraky v zemi egyptské a v moři Rudém i na poušti po čtyřicet roků.
37 To jest ten Mojžíš, který řekl synům israelským:,Proroka vzbudí vám Bůh z bratří vašich jako mne, toho poslouchejte.‘
38 To jest ten, jenž obcoval ve shromáždění na poušti s andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a s otci našimi, jenž obdržel slova života, aby je dal nám.
39 A toho otcové naši nechtěli poslouchati, nýbrž zavrhli jej a obrátili se ve svém srdci do Egypta,
40 řkouce k Aronovi:,Udělej nám bohy, kteří by šli před námi, neboť o Mojžíšovi, který nás vyvedl z Egypta, nevíme, co se mu přihodilo.‘
41 I udělali v těch dnech tele a obětovali modle oběť a veselili se nad dílem rukou svých.
42 Ale Bůh odvrátil se a vydal je, aby sloužili tělesům nebeským, jakož jest psáno v knize proroků:,Zdaliž jste mi přinášeli oběti krvavé a nekrvavé po čtyřicet roků na poušti, dome israelský? (Nikoliv.)
43 Ale pozdvihli (a nosili) jste stánek Molochův a hvězdu boha svého Remfama, obrazy to, které jste udělali, abyste se jim klaněli. I přesídlím vás za Babylon.‘“
44 „Stánek svědectví měli otcové naši na poušti, jak jim nařídil Bůh, pravě k Mojžíšovi, aby jej udělal podle vzoru, kttrý byl viděl.
45 A ten přejavše otcové naši, pod Josuem také vnesli do země pohanů, které Bůh vyhnal před tváří otců našich, (a tak měli jej) až do dnů Davidových.
46 Ten nalezl milost před Bohem a prosil, aby směl vyhledati stánek Bohu Jakobovu.
47 Šalomom pak vystavěl mu dům.
48 Ale Svrchovaný nepřebývá v domech rukou udělaných, jak dí prorok:
49 ,Nebe jest mi trůnem, země podnožím nohou mých. Jaký dům mi vystavíte, praví Hospodin, aneb které jest místo mého odpočívání?
50 Zdaliž ruka má neučinila toho všeho?‘“
51 „Tvrdošíjní a neobřezaní srdcem i ušima, vy se vždycky Duchu svatému protivíte, jak otcové vaši, tak i vy.
52 Kterého z proroků nepronásledovali otcové vaši? Ano i usmrtili ty, kteří předpovídali o příchodě toho Spravedlivého, jehož zrádci a vrahy jste se vy nyní stali,
53 vy, kteří jste přijali zákon k nařízení andělů, ale nezachovali jste ho.“
54 Slyšíce to pukali hněvem ve svém srdci a skřípali zuby na něho.
55 On však jsa pln Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel slávu Boží a Ježíše, an stojí na pravici Boží.
56 I řekl: „Aj, vidím nebesa otevřená a Syna člověka státi na pravici Boží.“
57 Ale oni vzkřikše hlasem velikým, zacpali si uši a jednomyslně obořili se na něj.
58 A vyvrhše ho ven z města, kamenovali jej; při tom svědkové odložili vrchní roucha svá k nohám mládence, který slul Šavel.
59 I kamenovali Štěpána, kterýž se modlil a pravil: „Pane Ježíši, přijmi ducha mého.“
60 A pad na kolena zvolal hlasem velikým: „Pane, nepokládej jim toho za hřích.“ A to pověděv zesnul (v Pánu). Šavel pak souhlasil s usmrcením jeho.