1Velekněz však řekl: „Jest tomu tak?“
2A on pravil: „Muži bratři a otcové, poslyšte: Bůh slávy ukázal se našemu otci Abrahamovi, když byl v Mesopotanii, prve než se usadil v Haranu
3a řekl jemu:,Vyjdi ze země své a z příbuzenstva svého a pojď do země, kterou ti ukáži.‘
4I vyšel ze země chaldejské a bydlil v Haranu. A odtud po smrti otce jeho přeložil jej (Bůh) do země této, ve které vy nyní bydlíte.
5Ale nedal mu v ní dědictví ani na píď, nýbrž zaslíbil mu ji dáti v držení, i potomstvu jeho po něm, a to v době když syna ještě neměl.
6Ano Bůh mu řekl, že potomstvo jeho bude pohostinu v zemi cizí, a že je v službu podrobí a s ním zle nakládati budou po čtyři sta roků;
7,ale národ, jemuž sloužiti budou, souditi budu já,‘ pravil Bůh,,a potom vyjdou a mně obětovati budou na místě tomto.‘
8I dal mu úmluvu obřízkovou, a tak zplodil Isáka a obřezal ho dne osmého, a Isák Jakoba a Jakob dvanácte patriarchů.“ „
9A patriarchové ze řevnivosti prodali Josefa do Egypta ale Bůh byl s ním
10a vysvobodil ho ze všeho soužení jeho a dal mu milost i moudrost před Faraonem, králem egyptským, a (ten) ustanovil ho nejvyšším úředníkem nad Egyptem i nad celým domem svým.
11Přišel však hlad a soužení veliké na celou zemi egyptskou i kananejskou, a otcové naši nenacházeli pokrmů.
12Ale Jakob uslyšev, že v Egyptě jest obilí, poslal (tam) otce naše po prvé;
13a po druhé byl Josef poznán od svých bratrů, a rod jeho byl zjeven Faraonovi.
14Poslal pak Josef povolat svého otce Jakoba i všecko příbuzenstvo své, počtem sedmdesát pět duší.
15I vstoupil Jakob do Egypta a umřel (tam) i otcové naši,
16a byli přineseni do Sichemu a pochováni v hrobě, který byl Abraham koupil za stříbro od synů Hemora v Sichemu.
17Když pak se přibližoval čas zaslíbení, které Bůh učinil Abrahamovi, lid vzrostl a rozmnožil se v Egyptě,
18až povstal nad Egyptem jiný král, který neznal Josefa.
19Ten uživ lsti proti pokolení našemu, trápil otce naše, aby odkládali nemluvňátka svá, by nezůstala na živě.“ „
20V tom čase narodil se Mojžíš a byl Bohu milý; i byl chován po tři měsíce v domě otce svého,
21a když byl odložen, vzala jej dcera Faraonova a vychovala si ho za syna.
22I byl Mojžíš vzdělán ve vší moudrosti egyptské a byl mocný ve slovech i činech svých.
23Když mu bylo čtyřicet roků plných, přišlo mu na mysl, aby navštívil své bratry, syny israelské.
24A uzřev jednoho, an trpí bezpráví, zastal se ho a pomstil utiskovaného zabiv Egypťana.
25Domníval se však, že bratři (z toho) vyrozumějí, že rukou jeho Bůh jim dává vysvobození; ale oni nesrozuměli.
26A druhého dne objevil se u nich, když se vadili; i smiřoval je ku pokoji řka:,Muži, jste bratři, proč ubližujete jeden druhému?‘
27Ale ten, jenž činil bezpráví svému bližnímu, odehnal ho řka:,Kdo tě ustanovil knížetem a soudcem nad námi?
28Chceš snad mě zabíti, jako jsi včera zabil Egypťana?‘
29I utekl Mojžíš pro to slovo a bydlil jako cizinec v zemi madiánské, kde zplodil dva syny.
30A když uplynulo čtyřicet roků, ukázal se mu na poušti hory Sinaj anděl v ohnivém plameni keře.
31Uzřev to Mojžíš, podivil se tomu zjevu, a když šel blíže, aby se podíval, zazněl k němu hlas (řkoucí):
32,Já jsem Bůh otců tvých, Bůh Abrahamův, Bůh Isákův a Bůh Jakobův‘. I zachvěl se Mojžíš a neosměloval se popatřit.
33Ale Hospodin řekl jemu:,Zuj obuv s nohou svých, neboť místo, na němž stojíš, jest půda svatá.
34Viděl jsem utrpení lidu svého, který jest v Egyptě, a uslyšel jsem vzdechy jeho; i sestoupil jsem abych je vysvobodil. A nyní pojď, a pošlu tě do Egypta.‘
35Tohoto Mojžíše, kteréhož odmítli řkouce:,Kdo tě ustanovil knížetem a soudcem?‘ toho Bůh poslal jako kníže a vysvoboditele s rukou anděla, který se mu ukázal v keři.
36Ten je vyvedl činiv divy a zázraky v zemi egyptské a v moři Rudém i na poušti po čtyřicet roků.
37To jest ten Mojžíš, který řekl synům israelským:,Proroka vzbudí vám Bůh z bratří vašich jako mne, toho poslouchejte.‘
38To jest ten, jenž obcoval ve shromáždění na poušti s andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a s otci našimi, jenž obdržel slova života, aby je dal nám.
39A toho otcové naši nechtěli poslouchati, nýbrž zavrhli jej a obrátili se ve svém srdci do Egypta,
40řkouce k Aronovi:,Udělej nám bohy, kteří by šli před námi, neboť o Mojžíšovi, který nás vyvedl z Egypta, nevíme, co se mu přihodilo.‘
41I udělali v těch dnech tele a obětovali modle oběť a veselili se nad dílem rukou svých.
42Ale Bůh odvrátil se a vydal je, aby sloužili tělesům nebeským, jakož jest psáno v knize proroků:,Zdaliž jste mi přinášeli oběti krvavé a nekrvavé po čtyřicet roků na poušti, dome israelský? (Nikoliv.)
43Ale pozdvihli (a nosili) jste stánek Molochův a hvězdu boha svého Remfama, obrazy to, které jste udělali, abyste se jim klaněli. I přesídlím vás za Babylon.‘“
44„Stánek svědectví měli otcové naši na poušti, jak jim nařídil Bůh, pravě k Mojžíšovi, aby jej udělal podle vzoru, kttrý byl viděl.
45A ten přejavše otcové naši, pod Josuem také vnesli do země pohanů, které Bůh vyhnal před tváří otců našich, (a tak měli jej) až do dnů Davidových.
46Ten nalezl milost před Bohem a prosil, aby směl vyhledati stánek Bohu Jakobovu.
47Šalomom pak vystavěl mu dům.
48Ale Svrchovaný nepřebývá v domech rukou udělaných, jak dí prorok:
49,Nebe jest mi trůnem, země podnožím nohou mých. Jaký dům mi vystavíte, praví Hospodin, aneb které jest místo mého odpočívání?
50Zdaliž ruka má neučinila toho všeho?‘“
51„Tvrdošíjní a neobřezaní srdcem i ušima, vy se vždycky Duchu svatému protivíte, jak otcové vaši, tak i vy.
52Kterého z proroků nepronásledovali otcové vaši? Ano i usmrtili ty, kteří předpovídali o příchodě toho Spravedlivého, jehož zrádci a vrahy jste se vy nyní stali,
53vy, kteří jste přijali zákon k nařízení andělů, ale nezachovali jste ho.“
54Slyšíce to pukali hněvem ve svém srdci a skřípali zuby na něho.
55On však jsa pln Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel slávu Boží a Ježíše, an stojí na pravici Boží.
56I řekl: „Aj, vidím nebesa otevřená a Syna člověka státi na pravici Boží.“
57Ale oni vzkřikše hlasem velikým, zacpali si uši a jednomyslně obořili se na něj.
58A vyvrhše ho ven z města, kamenovali jej; při tom svědkové odložili vrchní roucha svá k nohám mládence, který slul Šavel.
59I kamenovali Štěpána, kterýž se modlil a pravil: „Pane Ježíši, přijmi ducha mého.“
60A pad na kolena zvolal hlasem velikým: „Pane, nepokládej jim toho za hřích.“ A to pověděv zesnul (v Pánu). Šavel pak souhlasil s usmrcením jeho.