1Jeden muž však, jménem Ananiáš, s manželkou svou Safírou, prodal pozemek
2a nechav lstivě za sebou něco z utržených peněz s vědomím své manželky, přinesl jakýsi díl a položil jej k nohám apoštolů.
3Ale Petr řekl jemu: „Ananiáši, proč pokoušel ďábel srdce tvé, abys selhal Duchu svatému a lstivě nechal za sebou z peněz utržených za pole?
4Zdaliž zůstávajíc (neprodáno) tobě nezůstávalo, a zda byvši prodáno nebylo v moci tvé? Proč jsi uložil v srdci svém tuto věc? Neselhal jsi lidem, nýbrž Bohu.“
5Tu Ananiáš slyše ta slova, padl a skonal. I připadla bázeň veliká na všecky, kteří to slyšeli.
6Mládenci pak vstavše zavinuli jej a vynesše pochovali ho.
7As po třech hodinách přišla i manželka jeho, nevědouc, co se přihodilo.
8I řekl jí Petr: „Pověz mi, za tolik jste pole prodali?“ A ona řekla: „Ano, za tolik.“
9Petr pak k ní: „I proč jste se umluvili, abyste pokoušeli Ducha Páně? Hle nohy těch, kteří pochovali muže tvého, jsou přede dveřmi a vynesou tě.“
10I padla hned před nohy jeho a skonala; mládenci pak vešedše nalezli ji mrtvou, a vynesše pochovali (ji) vedle muže jejího.
11I přišla bázeň veliká na celou církev a na všecky, kteří o tom slyšeli.
12Skrze ruce apoštolů však dělo se v lidu mnoho zázraků a divů. I bývali všickni jednomyslně v podloubí Šalomounově,
13z ostatních však neosměloval se nikdo připojit se k nim, ale lid je velebil.
14Tím více však přibývalo Pánu věřících, množství mužů i žen,
15takže i na ulice vynášeli nemocné a kladli je na lůžka i nosítka, aby, když by šel Petr, alespoň stín jeho zastínil někoho z nich, a aby byli osvobozeni od nemocí svých.
16Přicházelo pak do Jerusalema také množství lidu z měst okolních přinášejíce nemocné a od nečistých duchů trápené; a ti všickni byli uzdravováni.
17Povstav pak velekněz a všickni, kteří drželi s ním, to jest strana saducejská, byli naplněni řevnivostí;
18i vztáhli ruce na apoštoly a vsadili je do veřejného vězení.
19Avšak anděl Páně otevřel v noci dveře vězeňské a vyved je ven řekl:
20„Jděte a postavíce se mluvte v chrámě k lidu všecka slova života toho.“
21Uslyševše to vešli na úsvitě do chrámu a učili. Když pak přišel velekněz a ti, kteří s ním drželi, svolali veleradu, a to veškeré starešinstvo synů israelských, a poslali do žaláře, aby je přivedli.
22Ale služebníci přišedše a otevřevše vězení nenalezli jich; i vrátili se a ohlásili
23řkouce: „Žalář jsme nalezli sice zavřený s veškerou bezpečností, též stráže přede dveřmi, avšak otevřevše nenalezli jsme uvnitř nikoho.“
24Jak ta slova uslyšeli velitel chrámový a velekněží, byli na rozpacích o nich, co by to bylo.
25Kdosi však přišed oznámil jim: „Hle, muži, které jste vsadili do vězení, stojí ve chrámě a učí lid.“
26Tu odešel velitel se služebníky a přivedl je nikoliv násilím; neboť báli se lidu, aby jich neukamenovali;
27a přivedše je, postavili je ve veleradě. I otázal se jich velekněz
28řka: „Přísně jsme vám přikázali, abyste neučili na základě jména toho, a hle, naplnili jste Jerusalem učením svým a chcete uvésti na nás krev toho člověka.“
29Petr však a apoštolé odpověděli: „Poslouchati sluší více Boha než lidi.
30Bůh otců našich vzkřísil Ježíše, kterého jste vy usmrtili, pověsivše ho na dřevě.
31Toho povýšil Bůh pravicí svou za kníže a Vykupitele, aby dal pokání a odpuštění hříchů lidu israelskému.
32A my jsme svědky těch věcí, i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kteří ho poslouchají.“
33Uslyševše to pukali hněvem a pomýšleli je usmrtit.
34Ale jeden fariseus, jménem Gamaliel, učitel zákona u všeho lidu vážený, povstav ve veleradě, rozkázal, aby ty lidi na malou chvíli vyvedli ven,
35a řekl k nim: „Muži israelští, dobře si rozmyslete při těchto lidech, co máte činiti.
36Neboť před těmito dny povstal Theudas pravě, že jest někým (velikým) a přidrželo se ho počtem as čtyři sta mužů; byl však usmrcen, a všickni, kteří ho následovali, byli rozptýleni a zničeni.
37Po něm povstal Juda Galilejský za dnů soupisu a svedl za sebou lid k odboji, také on zahynul, a všickni, kteří ho následovali, byli rozprášeni.
38A proto, co se týká záležitosti nynější, pravím vám: Upusťte od těchto lidí a nechte je; neboť je-li z lidí záměr ten nebo to dílo, rozpadne se,
39je-li však z Boha, nebudete moci je zrušiti; - abyste snad nebyli shledáni jako odbojní Bohu.“ I poslechli ho.
40A povolavše k sobě apoštoly a zmrskavše je přikázali (jim), aby nemluvili již na základě jména Ježíšova a propustili je.
41I šli z velerady s radostí nad tím, že byli hodni učiněni trpěti pohanu pro jméno Ježíšovo,
42a nepřestávali každého dne ve chrámě i po domech učiti a zvěstovati Krista Ježíše.