Acts 5
1 Jeden muž však, jménem Ananiáš, s manželkou svou Safírou, prodal pozemek
2 a nechav lstivě za sebou něco z utržených peněz s vědomím své manželky, přinesl jakýsi díl a položil jej k nohám apoštolů.
3 Ale Petr řekl jemu: „Ananiáši, proč pokoušel ďábel srdce tvé, abys selhal Duchu svatému a lstivě nechal za sebou z peněz utržených za pole?
4 Zdaliž zůstávajíc (neprodáno) tobě nezůstávalo, a zda byvši prodáno nebylo v moci tvé? Proč jsi uložil v srdci svém tuto věc? Neselhal jsi lidem, nýbrž Bohu.“
5 Tu Ananiáš slyše ta slova, padl a skonal. I připadla bázeň veliká na všecky, kteří to slyšeli.
6 Mládenci pak vstavše zavinuli jej a vynesše pochovali ho.
7 As po třech hodinách přišla i manželka jeho, nevědouc, co se přihodilo.
8 I řekl jí Petr: „Pověz mi, za tolik jste pole prodali?“ A ona řekla: „Ano, za tolik.“
9 Petr pak k ní: „I proč jste se umluvili, abyste pokoušeli Ducha Páně? Hle nohy těch, kteří pochovali muže tvého, jsou přede dveřmi a vynesou tě.“
10 I padla hned před nohy jeho a skonala; mládenci pak vešedše nalezli ji mrtvou, a vynesše pochovali (ji) vedle muže jejího.
11 I přišla bázeň veliká na celou církev a na všecky, kteří o tom slyšeli.
12 Skrze ruce apoštolů však dělo se v lidu mnoho zázraků a divů. I bývali všickni jednomyslně v podloubí Šalomounově,
13 z ostatních však neosměloval se nikdo připojit se k nim, ale lid je velebil.
14 Tím více však přibývalo Pánu věřících, množství mužů i žen,
15 takže i na ulice vynášeli nemocné a kladli je na lůžka i nosítka, aby, když by šel Petr, alespoň stín jeho zastínil někoho z nich, a aby byli osvobozeni od nemocí svých.
16 Přicházelo pak do Jerusalema také množství lidu z měst okolních přinášejíce nemocné a od nečistých duchů trápené; a ti všickni byli uzdravováni.
17 Povstav pak velekněz a všickni, kteří drželi s ním, to jest strana saducejská, byli naplněni řevnivostí;
18 i vztáhli ruce na apoštoly a vsadili je do veřejného vězení.
19 Avšak anděl Páně otevřel v noci dveře vězeňské a vyved je ven řekl:
20 „Jděte a postavíce se mluvte v chrámě k lidu všecka slova života toho.“
21 Uslyševše to vešli na úsvitě do chrámu a učili. Když pak přišel velekněz a ti, kteří s ním drželi, svolali veleradu, a to veškeré starešinstvo synů israelských, a poslali do žaláře, aby je přivedli.
22 Ale služebníci přišedše a otevřevše vězení nenalezli jich; i vrátili se a ohlásili
23 řkouce: „Žalář jsme nalezli sice zavřený s veškerou bezpečností, též stráže přede dveřmi, avšak otevřevše nenalezli jsme uvnitř nikoho.“
24 Jak ta slova uslyšeli velitel chrámový a velekněží, byli na rozpacích o nich, co by to bylo.
25 Kdosi však přišed oznámil jim: „Hle, muži, které jste vsadili do vězení, stojí ve chrámě a učí lid.“
26 Tu odešel velitel se služebníky a přivedl je nikoliv násilím; neboť báli se lidu, aby jich neukamenovali;
27 a přivedše je, postavili je ve veleradě. I otázal se jich velekněz
28 řka: „Přísně jsme vám přikázali, abyste neučili na základě jména toho, a hle, naplnili jste Jerusalem učením svým a chcete uvésti na nás krev toho člověka.“
29 Petr však a apoštolé odpověděli: „Poslouchati sluší více Boha než lidi.
30 Bůh otců našich vzkřísil Ježíše, kterého jste vy usmrtili, pověsivše ho na dřevě.
31 Toho povýšil Bůh pravicí svou za kníže a Vykupitele, aby dal pokání a odpuštění hříchů lidu israelskému.
32 A my jsme svědky těch věcí, i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kteří ho poslouchají.“
33 Uslyševše to pukali hněvem a pomýšleli je usmrtit.
34 Ale jeden fariseus, jménem Gamaliel, učitel zákona u všeho lidu vážený, povstav ve veleradě, rozkázal, aby ty lidi na malou chvíli vyvedli ven,
35 a řekl k nim: „Muži israelští, dobře si rozmyslete při těchto lidech, co máte činiti.
36 Neboť před těmito dny povstal Theudas pravě, že jest někým (velikým) a přidrželo se ho počtem as čtyři sta mužů; byl však usmrcen, a všickni, kteří ho následovali, byli rozptýleni a zničeni.
37 Po něm povstal Juda Galilejský za dnů soupisu a svedl za sebou lid k odboji, také on zahynul, a všickni, kteří ho následovali, byli rozprášeni.
38 A proto, co se týká záležitosti nynější, pravím vám: Upusťte od těchto lidí a nechte je; neboť je-li z lidí záměr ten nebo to dílo, rozpadne se,
39 je-li však z Boha, nebudete moci je zrušiti; - abyste snad nebyli shledáni jako odbojní Bohu.“ I poslechli ho.
40 A povolavše k sobě apoštoly a zmrskavše je přikázali (jim), aby nemluvili již na základě jména Ježíšova a propustili je.
41 I šli z velerady s radostí nad tím, že byli hodni učiněni trpěti pohanu pro jméno Ježíšovo,
42 a nepřestávali každého dne ve chrámě i po domech učiti a zvěstovati Krista Ježíše.