Bible

1 Tu Pavel upřev zrak na veleradu pravil: „Bratři, já jsem obcoval před Bohem se svědomím zcela dobrým až do dnešního dne.“ 2 Ale velekněz Ananiáš poručil těm, kteří stáli u něho, aby ho bili v ústa. 3 Tehdy Pavel řekl k němu: „Bíti bude tebe Bůh, stěno obílená; také ty zde sedíš, abys mě soudil podle zákona, a proti zákonu velíš mě bíti?“ 4 I řekli mu přístojící: „Božímu veleknězi zlořečíš?“ 5 A Pavel řekl: „Nevěděl jsem, bratři, že to jest velekněz. Vždyť jest psáno:,Knížeti lidu svého nebudeš zlořečiti.‘“ 6 Věda pak, že jedna část jest ze saduceů a druhá z fariseů, zvolal ve veleradě: „Bratři, já jsem farisejem a synem fariseův; pro naději a (to pro naději ve) vzkříšení z mrtvých jsem souzen.“ 7 A když to pověděl, rozbroj povstal mezi fariseji a saduceji a shromáždění se rozštěpilo. 8 Neboť saduceové praví, že není vzkříšení ani anděla ani ducha, fariseové však vyznávají obé. 9 I stal se křik veliký, a někteří zákoníci strany farisejské povstavše přeli se řkouce: „Nic zlého neshledáváme na člověku tomto; což jestli duch mluvil k němu nebo anděl?“ 10 A když rozbroj se rozmohl, tisícník boje se, aby Pavla nerozsápali, vydal rozkaz, aby vojsko sejdouc dolů vytrhlo jej z prostředu jejich a vedlo do (vojenského) ležení. 11 V následující noci Pán přistoupiv k němu řekl: „Buď dobré mysli, neboť jako jsi svědčil o mně v Jerusalemě, tak musíš svědčiti i v Římě.“ 12 Když však se rozednilo, někteří židé se srotili a zapřisáhli se, že nebudou jísti ani píti, dokavad Pavla nezabijí. 13 Bylo pak více než čtyřicet těch (mužů), kteří se tak spikli. 14 Ti přišedše k velekněžím a starším řekli: „Slavnostně jsme se zapřisáhli, že ničeho neokusíme, dokavad nezabijeme Pavla. 15 Proto nyní ohlaste vy s veleradou tisícníkovi, aby ho k vám přivedl, jako byste chtěli důkladněji vyšetřiti jeho záležitost; my pak jsme hotovi jej usmrtiti, prve než se (k vám) přiblíží.“ 16 Uslyšev však o těch úkladech syn Pavlovy sestry, přišed vstoupil do ležení a oznámil to Pavlovi. 17 Pavel pak zavolav k sobě jednoho setníka pravil: „Doveď tohoto mládence k tisícníkovi, neboť má mu něco oznámiti.“ 18 A on pojav jej, dovedl ho k tisícníkovi a řekl: „Vězeň Pavel (povolal mě k sobě a) prosil mě, abych tohoto mládence dovedl k tobě, poněvadž ti má něco pověděti.“ 19 Tu tisícník vzal ho za ruku a odstoupiv s ním v soukromí otázal se ho: „Co jest to, co mi máš oznámiti?“ 20 A on řekl: „Židé se umluvili, že tě požádají, abys zítra uvedl Pavla do velerady, jakoby chtěli o něm něco důkladněji zvěděti. 21 Ale ty jim nevěř, neboť z nich činí mu úklady více než čtyřicet mužů, kteří se zapřisáhli, že nebudou jísti ani píti, dokavad ho neusmrtí; a nyní jsou připraveni, čekajíce na tvou přípověď.„ 22 Tedy tisícník propustil mládence přikázav mu, aby nikomu neříkal, že mu to ohlásil. 23 A povolav k sobě dva setníky řekl jim: „Přihotovte dvě stě vojínů, aby šli do Cesaree, též sedmdesát jezdců a dvě stě kopiníků od třetí hodiny noční. 24 Ať připraví také zvířata jezdecká, aby posadíce na ně Pavla, dovedli ho zdráva k vladaři Felixovi.“ 25 (Bál se totiž, aby ho snad židé neuchvátili a nezabili a on sám potom neutrpěl pomluvy, jakoby byl přijal peníze.) A napsal list znění tohoto: 26 „Klaudius Lysias (vzkazuje) velmožnému vladaři Felixovi pozdravení. 27 Tohoto muže židé jali a bylo již na tom, že bude od nich usmrcen; i zakročil jsem s vojskem a vytrhl jej, zvěděv, že jest Římanem. 28 A chtěje seznati, z čeho jej obviňovali, uvedl jsem ho do jejich velerady. 29 I shledal jsem, že na něj žalují ve věcech zákona jejich, že však nemá (na sobě) žádného zločinu hodného smrti neb vězení. 30 Poněvadž mi však bylo pověděno o úkladech, které muži tomu ustrojili, poslal jsem ho k tobě, přikázav i žalobníkům, aby svou při vedli před tebou. (Buď zdráv!)“ 31 Vojínové tedy pojavše Pavla, jak jim bylo poručeno, dovedli ho v noci do Antipatridy, 32 a druhého dne, nechavše jezdce s ním, odejeti, vrátili se do ležení. 33 Oni pak přijevše do Cesaree a odevzdavše list vladaři, postavili před něho i Pavla. 34 A on přečet jej otázal se, z které krajiny jest, a zvěděv, že jest z Cilicie, 35 pravil: „Vyslechnu tě, až přijdou tvoji žalobníci.“ I rozkázal, aby ho hlídali v domě Herodově.