1Tu Pavel upřev zrak na veleradu pravil: „Bratři, já jsem obcoval před Bohem se svědomím zcela dobrým až do dnešního dne.“
2Ale velekněz Ananiáš poručil těm, kteří stáli u něho, aby ho bili v ústa.
3Tehdy Pavel řekl k němu: „Bíti bude tebe Bůh, stěno obílená; také ty zde sedíš, abys mě soudil podle zákona, a proti zákonu velíš mě bíti?“
4I řekli mu přístojící: „Božímu veleknězi zlořečíš?“
5A Pavel řekl: „Nevěděl jsem, bratři, že to jest velekněz. Vždyť jest psáno:,Knížeti lidu svého nebudeš zlořečiti.‘“
6Věda pak, že jedna část jest ze saduceů a druhá z fariseů, zvolal ve veleradě: „Bratři, já jsem farisejem a synem fariseův; pro naději a (to pro naději ve) vzkříšení z mrtvých jsem souzen.“
7A když to pověděl, rozbroj povstal mezi fariseji a saduceji a shromáždění se rozštěpilo.
8Neboť saduceové praví, že není vzkříšení ani anděla ani ducha, fariseové však vyznávají obé.
9I stal se křik veliký, a někteří zákoníci strany farisejské povstavše přeli se řkouce: „Nic zlého neshledáváme na člověku tomto; což jestli duch mluvil k němu nebo anděl?“
10A když rozbroj se rozmohl, tisícník boje se, aby Pavla nerozsápali, vydal rozkaz, aby vojsko sejdouc dolů vytrhlo jej z prostředu jejich a vedlo do (vojenského) ležení.
11V následující noci Pán přistoupiv k němu řekl: „Buď dobré mysli, neboť jako jsi svědčil o mně v Jerusalemě, tak musíš svědčiti i v Římě.“
12Když však se rozednilo, někteří židé se srotili a zapřisáhli se, že nebudou jísti ani píti, dokavad Pavla nezabijí.
13Bylo pak více než čtyřicet těch (mužů), kteří se tak spikli.
14Ti přišedše k velekněžím a starším řekli: „Slavnostně jsme se zapřisáhli, že ničeho neokusíme, dokavad nezabijeme Pavla.
15Proto nyní ohlaste vy s veleradou tisícníkovi, aby ho k vám přivedl, jako byste chtěli důkladněji vyšetřiti jeho záležitost; my pak jsme hotovi jej usmrtiti, prve než se (k vám) přiblíží.“
16Uslyšev však o těch úkladech syn Pavlovy sestry, přišed vstoupil do ležení a oznámil to Pavlovi.
17Pavel pak zavolav k sobě jednoho setníka pravil: „Doveď tohoto mládence k tisícníkovi, neboť má mu něco oznámiti.“
18A on pojav jej, dovedl ho k tisícníkovi a řekl: „Vězeň Pavel (povolal mě k sobě a) prosil mě, abych tohoto mládence dovedl k tobě, poněvadž ti má něco pověděti.“
19Tu tisícník vzal ho za ruku a odstoupiv s ním v soukromí otázal se ho: „Co jest to, co mi máš oznámiti?“
20A on řekl: „Židé se umluvili, že tě požádají, abys zítra uvedl Pavla do velerady, jakoby chtěli o něm něco důkladněji zvěděti.
21Ale ty jim nevěř, neboť z nich činí mu úklady více než čtyřicet mužů, kteří se zapřisáhli, že nebudou jísti ani píti, dokavad ho neusmrtí; a nyní jsou připraveni, čekajíce na tvou přípověď.„
22Tedy tisícník propustil mládence přikázav mu, aby nikomu neříkal, že mu to ohlásil.
23A povolav k sobě dva setníky řekl jim: „Přihotovte dvě stě vojínů, aby šli do Cesaree, též sedmdesát jezdců a dvě stě kopiníků od třetí hodiny noční.
24Ať připraví také zvířata jezdecká, aby posadíce na ně Pavla, dovedli ho zdráva k vladaři Felixovi.“
25(Bál se totiž, aby ho snad židé neuchvátili a nezabili a on sám potom neutrpěl pomluvy, jakoby byl přijal peníze.) A napsal list znění tohoto:
26„Klaudius Lysias (vzkazuje) velmožnému vladaři Felixovi pozdravení.
27Tohoto muže židé jali a bylo již na tom, že bude od nich usmrcen; i zakročil jsem s vojskem a vytrhl jej, zvěděv, že jest Římanem.
28A chtěje seznati, z čeho jej obviňovali, uvedl jsem ho do jejich velerady.
29I shledal jsem, že na něj žalují ve věcech zákona jejich, že však nemá (na sobě) žádného zločinu hodného smrti neb vězení.
30Poněvadž mi však bylo pověděno o úkladech, které muži tomu ustrojili, poslal jsem ho k tobě, přikázav i žalobníkům, aby svou při vedli před tebou. (Buď zdráv!)“
31Vojínové tedy pojavše Pavla, jak jim bylo poručeno, dovedli ho v noci do Antipatridy,
32a druhého dne, nechavše jezdce s ním, odejeti, vrátili se do ležení.
33Oni pak přijevše do Cesaree a odevzdavše list vladaři, postavili před něho i Pavla.
34A on přečet jej otázal se, z které krajiny jest, a zvěděv, že jest z Cilicie,
35pravil: „Vyslechnu tě, až přijdou tvoji žalobníci.“ I rozkázal, aby ho hlídali v domě Herodově.