1„Bratři a otcové, poslechněte moji obranu, kterou k vám nyní konám.“
2Uslyševše pak, že k nim mluví řečí hebrejskou, utišili se tím více.
3I řekl: „Já jsem žid, jenž jsem se narodil v Tarsu cilicijském, ale vychován jsem v městě tomto; u nohou Gamalielových byl jsem vzdělán podle přísnosti zákona otcovského, takže jsem byl horlitelem pro zákon, jakož i všichni vy jste podnes.
4I pronásledoval jsem toto učení až k smrti, svazuje a do vězení dávaje muže i ženy,
5jakož mi dosvědčí velekněz a všichni starší; od nich obdržev i listy ku bratrům, ubíral jsem se do Damašku, abych také tamější (křesťany) přivedl svázané do Jerusalema, by byli potrestáni.
6Když však jsem se bral cestou a se přibližoval k Damašku, ozářilo mě o poledni náhle veliké světlo s nebe,
7a já pad na zem, uslyšel jsem hlas, jenž mi pravil:,Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?‘
8já pak jsem odpověděl:,Kdo jsi, Pane?‘ I řekl ke mně:,Já jsem Ježíš Nazaretský, jehož ty pronásleduješ‘
9Ti však, kteří byli se mnou, viděli sice světlo, ale neslyšeli hlasu toho, jenž ke mně mluvil.
10I řekl jsem:,Co mám učiniti, Pane?‘ A Pán řekl ke mě:,Vstaň a jdi do Damašku, a tam se ti poví o všem, co máš činiti.‘
11Poněvadž jsem však neviděl z jasnosti onoho světla, byl jsem veden za ruku od svých průvodců a přišel jsem do Damašku.
12Jakýsi Ananiáš pak, muž (bohabojný) podle zákona, jenž měl dobré svědectví ode všech židů tam přebývajících,
13přišel ke mně a přistoupiv řekl mi:,Šavle, bratře, prohlédni‘. A já v touž chvíli prohlédl jsem na něho.
14Ale on řekl:,Bůh otců našich vyvolil tě k tomu, abys poznal jeho vůli a uzřel Spravedlivého a uslyšel hlas z úst jeho,
15neboť mu budeš u všech lidí svědkem o těch věcech, které jsi viděl a slyšel.
16A nyní, proč prodléváš? Vstaň a dej se pokříti a obmyj se od hříchů svých vzývaje jméno jeho.‘
17Když však jsem se navrátil do Jerusalema a se modlil ve chrámě, přišel jsem u vytržení mysli
18a uzřev ho, an mi praví:,Pospěš a vyjdi rychle z Jerusalema, neboť nepřijmou mého svědectví o mně.‘
19A já jsem řekl:,Pane, oni vědí, že já jsem do vězení dával a po synagogách mrskal ty, kteří věřili v tebe;
20a když se prolévala krev mučedníka tvého Štěpána, já jsem stál při tom a souhlasil jsem a hlídal jsem roucha těch, kteří ho zabíjeli.‘
21I řekl ke mně:,Jdi, neboť pošlu tebe daleko mezi pohany.‘“
22Poslouchali ho však až do tohoto slova, a tu pozdvihli svého hlasu řkouce: „Pryč se země s takovým (člověkem); neboť nepřísluší mu žíti.“
23A když oni křičeli a svá roucha odvrhovali a prachem do vzduchu házeli,
24tísícnik rozkázal uvésti jej do (vojenského) ležení a bičovánim ho vyslýchati, aby se dověděl, proč tak křičí proti němu.
25Když však ho natáhli pro řemeny, Pavel řekl ku přistojícímu setníkovi: „Jest vám dovoleno bičovati člověka Římana a to neodsouzeného?“
26Uslyšev to setník, šel k tisícníkovi a ohlásil mu řka: „Co to chceš činiti? Vždyť člověk tento jest občan římský.“
27I přistoupil tisícník a řekl jemu: „Pověz mi, jsi-li ty, Říman?“ A on řekl: „Ano.“
28I odpověděl tisícník: „Já jsem dosáhl občanství toto za velikou cenu.“ A Pavel pravil: „Já však jsem se (v něm) i narodil.“
29Ihned odstoupili od něho ti, kteří ho měli mučením vyslýchati. Také tisícník se ulekl zvěděv, že jest římským občanem, a poněvadž ho dal spoutati.
30Druhého dne však chtěje zvěděti jistotu o tom, z čeho jej židé obviňují, dal jej odvázati a přikázal, aby se sešli velekněží a celá velerada, a vyved Pavla postavil ho mezi nimi.