Acts 21
1 Když jsme odpluli odtrhše se od nich, přišli jsme během přímým na Kós, druhý den na Rhodos a odtud do Patary.
2 A nalezše loď, která měla plouti do Fenicie, vstoupili jsme na ni a odpluli jsme.
3 Když pak jsme se přiblížili (na dohled) ke Cypru a jej v levo nechali, plavili jsme se k Sýrii a přistáli v Tyru, neboť tam loď měla složiti náklad.
4 Vyhledavše učeníky, pobyli jsme tam sedm dní; a ti pravili skrze Ducha Pavlovi, aby nechodil do Jerusalema.
5 Ale když ty dni uplynuly, vypravivše se odebírali jsme se (odtud) i doprovázeli nás všichni s manželkami a dítkami svými až ven za město a poklekše na břehu na kolena, pomodlili jsme se.
6 Na to rozloučivše se vespolek, vstoupili jsme na loď, oni pak vrátili se domů.
7 My však dokonavše plavbu od Tyru přišli jsme do Ptolemaidy a pozdravivše bratry, zůstali jsme u nich den jeden.
8 Druhého dne odebravše se přišli jsme do Cesaree a vešedše do domu Filipa evangelisty, který byl jedním ze sedmi, zůstali jsme u něho.
9 On měl čtyři dcery, panny, které prorokovaly.
10 Když však jsme tam meškali několik dní, přibyl jeden prorok z Judska, jménem Agabus.
11 Ten přišed k nám vzal Pavlův pás a svázav si ruce i nohy řekl: „Toto praví Duch svatý: Toho muže, jemuž patří pás tento, židé v Jerusalemě takto sváží a vydají v ruce pohanů.“
12 Jak jsme to uslyšeli, prosili jsme ho my i tamější (věřící), aby nechodil do Jerusalema.
13 Tu Pavel odpověděl: „Co to děláte, plačíce a rozrývajíce mé srdce? Vždyť já jsem hotov nejen svázati se dáti, nýbrž i umříti v Jerusalemě pro jméno Pána Ježíše.“
14 Poněvadž se odraditi nedal, přestali jsme řkouce: „Staň se vůle Páně.“
15 Po těch dnech připravivše se, brali jsme se do Jerusalema.
16 A šli s námi také někteří učeníci z Cesaree, vedouce (nás) k jakémusi Mnásonovi z Cypru, starému učeníkovi, abychom se u něho uhostili.
17 Když pak jsme přišli do Jerusalema, bratři přijali nás rádi.
18 Druhého dne Pavel vešel s námi k Jakubovi a sešli se všichni starší.
19 I pozdravil je a vypravoval podrobně všecko, co Bůh učinil mezi pohany skrze službu jeho.
20 A oni uslyševše to, velebili Boha a řekli jemu: „Vidíš, bratře, kolik tisíců jest mezi židy těch, kteří uvěřili, a ti všichni jsou horliteli pro zákon.
21 Uslyšeli však o tobě, že učíš odpadu od Mojžíše všecky židy, kteří jsou mezi pohany, říkaje, aby neobřezávali svých dítek, ani nežili podle obyčejů (židovských).
22 Co jest tedy činiti? Sejdeť se zcela jistě množství, neboť uslyší, že jsi přišel.
23 To tedy učiň, co ti pravíme: Jsouť u nás čtyři muži, kteří mají na sobě slib.
24 Ty vezma k sobě posvěť se s nimi a zaprav na ně, aby si oholili hlavu; i poznají všichni, že nepravda jest to, co slyšeli o tobě, nýbrž že také sám kráčíš zachovávaje zákon.
25 V příčině těch pohanů však, kteří uvěřili, jsme ustanovili a napsali, aby se zdržovali od věcí obětovaných modlám a od krve i udávenin a smilství.“
26 Tu Pavel pojav k sobě ty muže a druhého dne s nimi se posvětiv, vešel do chrámu a ohlásil konec dnů posvěcování, — až se podá obět za jednoho každého z nich.
27 Když však se dokonávalo sedm dní, židé z Asie, uzřevše ho ve chrámě, pobouřili všechen lid a vztáhli naň ruce křičíce:
28 „Muži Israelité, pomozte, to jest ten muž, který všecky všudy učí proti lidu i proti zákonu a místu tomuto, a mimo to i pohany uvedl do chrámu a poskvrnil toto místo svaté.“
29 Byli totiž viděli s ním v městě Trofima z Efesu a domnívali se, že ho Pavel uvedl do chrámu.
30 I pohnulo se celé město a povstal shon lidu. A uchopivše Pavla táhli ho ven z chrámu, a hned byly brány zavřeny.
31 Když však ho chtěli zabíti, došlo tisícníka čety ohlášení, že se bouří celý Jerusalem.
32 Ten pojav ihned vojáky a setníky, sběhl k nim; ale oni uzřevše tisicníka a vojáky, přestali bíti Pavla.
33 Tu tisícník přiblíživ se uchopil jej a rozkázal ho svázati dvěma řetězy; i ptal se, kdo jest a co učinil.
34 V zástupu však volali jedni to, jiní ono. Nemoha tedy zvěděti nic jistého pro hluk, rozkázal jej vésti do (vojenského) ležení.
35 Když však přišel ke stupňům, přihodilo se, že pro násilí lidu byl nesen od vojáků,
36 neboť šlo za ním množství lidu a křičelo: „Pryč s ním.“
37 Maje pak Pavel již uveden býti do ležení, řekl tisícníkovi: „Smím k tobě něco promluviti?“ A on řekl: „Umíš řecky?
38 Nejsi tedy ten Egypťan, který před těmito dny pobouřil a na poušť vyvedl čtyři tisíce mužů zbojníků?“
39 I řekl k němu Pavel: „Já jsem žid z Tarsu, občan nikoliv neznámého města v Cilicii; prosím tě, dovol mi promluviti k lidu.“
40 A když on dovolil. Pavel stoje na stupních, pokynul lidu rukou, a když nastalo ticho veliké, promluvil řečí hebrejskou řka: