1Když bouře přestala, Pavel povolav k sobě učeníky a dav jim napomenutí, rozloučil se s nimi a odešel, aby se bral do Macedonie.
2Prošed pak ty krajiny a napomenuv je řečí mohou, přišel do Řecka.
3Tam pobyl tři měsíce, a tu židé činili mu úklady, právě když chtěl se plaviti do Sýrie, i umínil si, že se vrátí skrze Macedonii.
4Doprovázel ho Sopater z Berey, syn Pyrrhúv, z Thessalonických pak Aristarchus a Sekundus, též Gaius z Derbe a Timoteus, z Asie pak Tychikus a Trofimus.
5Tito však předešli a čekali na nás v Troadě,
6my pak jsme po dnech přesničních odpluli z Filipp a přešli jsme k nim v pěti dnech do Troady, kde jsme pobyli sedm dní.
7Když jsme se v neděli shromáždili k lámání chleba, Pavel chtěje nazejtří odejíti, promlouval s nimi a protáhl řeč až do půlnoci.
8Bylo pak mnoho světel v hořejší síni, kde jsme byli shromážděni.
9Jeden mládenec však, jménem Eutychus, seděl na okně a poněvadž Pavel dlouho mluvil, pohružoval se v hluboký spánek a byv spánkem přemožen, spadl s třetího patra a byl zdvižen mrtev.
10Ale Pavel sestoupiv k němu, položiv se na naň a objav ho řekl: „Nekormuťte se, neboť jeho duše jest v něm.“
11A vyšed nahoru, lámal chléb, pojedl a mluvil ještě dlouho až do svítání; potom odešel.
12Mládence však přivedli živého a potěšili se nemálo.
13My pak vstoupivše na loď, odepluli jsme do Assu, v úmyslu odtud vzíti Pavla, neboť tak nařídil, chtěje sám jíti po zemi,
14Když se s námi v Assu setkal, pojavše ho (na loď), přišli jsme do Mitylény
15a odpluvše odtud dostali jsme se druhého dne proti Chiu, dne následujícího přistáli jsme k Samu a den nato přišli jsme do Miletu.
16Pavel totiž si umínil minouti Efes, aby netratili času v Asii; neboť pospíchal, aby bude-li mu možno, byl o letnicích v Jerusalemě.
17Z Miletu poslal do Efesu a povolal k sobě starší církve.
18A když k němu přišli (a spolu byli), řekl k nim: „Vy víte, kterak jsem byl s vámi po všechen čas od prvního dne, kdy jsem vstoupil do Asie,
19slouže Pánu s veškerou pokorou a se slzami i zkouškami, které se mi přihodily z úkladů židovských,
20kterak jsem nic nepominul z věcí užitečných, abych vám jich neoznámil a vás neučil veřejně i po domech,
21zapřísahaje židy i pohany, aby se k Bohu obrátili a uvěřili v Pána našeho Ježíše Krista.
22A nyní, hle, já vázán jsa duchem, jdu do Jerusalema, nevěda, co se mi v něm přihodí,
23leč že Duch svatý po městech mi osvědčuje a říká, že okovy a soužení očekávají mě (v Jerusalemě).
24Avšak z toho nedbám ničeho, ani nepokládám život svůj za dražší sebe, jen abych dokonal svůj běh a to posluhování slovem, které jsem přijal od Pána Ježíše, abych totiž osvědčoval evangelium o milosti Boží.
25A nyní, hle, já vím, že neuzříte již tváře mé, vy všichni, mezi nimiž jsem chodil hlásaje království Boží.
26Proto prohlašuji s důrazem dnešního dne, že jsem čist od krve všech;
27neboť jsem neopominul vám zvěstovat veškeren úradek Boží.
28Mějte pozor na sebe i na všecko stádce, ve kterém Duch svatý ustanovil vás biskupy, abyste spravovali církev Boží, které si dobyl krví svou.
29Já vím, že po mém odchodě vejdou mezi vás vlci draví, kteří nebudou šetřit stádce;
30i z vás samých povstanou muži, kteří budou mluviti věci převrácené, aby přitáhli učeníky k sobě.
31Proto bděte majíce na paměti, že jsem po tři roky ve dne v noci nepřestával se slzami napomínati jednoho každého z vás.
32A nyní poroučím vás Bohu a slovu milosti jeho, který jest mocen vzdělati a dáti dědictví mezi všemi posvěcenými.
33Stříbra a zlata neb roucha nežádal jsem od nikoho, jak
34sami víte; neboť pro potřeby moje a pro ty kteří byli se mnou, sloužily ruce tyto.
35Ve všem ukázal jsem vám, že takto se lopotíce máme se ujímati slabých a pamatovati na slova Pána Ježíše, neboť on řekl:,Blaženěji jest dáti nežli bráti‘.“
36A to pověděv, poklekl na kolena svá a pomodlil se s nimi se všemi.
37I nastal veliký pláč ode všech a padše na hrdlo Pavlovo, líbali ho,
38rmoutíce se zvláště nad tím slovem, které řekl, že tváře jeho již neuvidí. A doprovázeli ho k lodi.