1Po pěti dnech přišel velekněz Ananiáš s některými staršími a s jakýmsi řečníkem Tertullem, a ti ohlásili vladaři (žalobu) proti Pavlovi.
2A když byl (Pavel) předvolán, Tertullus počal žalovati takto:
3„Velmožný Felixe, s veškerou vděčností uznáváme vždycky a všudy, že skrze tebe požíváme velikého pokoje a že mnohé opravy pro národ náš dějí se tvojí péčí.
4Abych tě však déle nezdržoval, prosím, abys podle své dobrotivosti krátce nás vyslechl.
5Shledali jsme totiž, že tento člověk jest morovou nákazou a strůjcem nepokojů mezi všemi židy po okrsku zemském, že jest také náčelníkem sekty Nazarejských
6a že se pokusil i chrám poskvrnit. Proto javše ho chtěli jsme jej souditi podle našeho zákona.
7Ale tisícník Lysias přišed s moci velikou, vytrhl jej z rukou našich
8a rozkázal, aby žalobníci jeho šli k tobě; od něho budeš moci sám při výslechu se dověděti o tom všem, z čeho my jej obviňujeme.“
9Přidali se pak i židé, pravíce, že tomu tak jest.
10Ale Pavel dostav pokyn od vladaře, aby mluvil, odpověděl: „Věda, že již po mnoho roků jsi soudcem tohoto národa, budu se hájiti s myslí dobrou.
11Můžeš se zajisté dověděti, že není tomu více než dvanáct dní, kdy jsem přišel do Jerusalema se klaněti,
12a nenalezli mě ani ve chrámě ani v synagogách ani ve městě s někým se hádati neb shon lidu působiti,
13ani nemohou dokázati před tebou, co na mne nyní žalují.
14To však vyznávám před tebou, že podle toho učení, které nazývají sektou, tak sloužím Bohu otců, věře všemu, co jest psáno v zákoně a v Prorocích,
15a maje v Boha naději, kterou také oni chovají, že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.
16Proto též sám se snažím, abych měl vždycky svědomí neposkvrněné před Bohem i před lidmi.
17Po několika letech však jsem přišel, abych přinesl pro svůj národ almužny a oběti (i sliby).
18Při tom nalezli mě posvěcena ve chrámě, nikoliv se shonem lidu ani s hlukem;
19ale byli to někteří židé z Asie, kteří by musili býti před tebou přítomni a žalovati, kdyby měli něco proti mně;
20aneb tito sami ať řeknou, (zdali) kterou nepravost nalezli na mně, když jsem stál před veleradou,
21leč toto jediné slovo, které jsem provolal stoje mezi nimi:,Pro vzkříšeni z mrtvých já jsem dnes souzen od vás.‘“
22Tedy Felix maje důkladnější známost o tom učení odložil věc jejich řka: „Až přijde tisícník Lysias, rozhodnu ve vaší věci.“
23A přikázal setníkovi, aby ho choval ve vazbě a dal mu úlevu a nebránil nikomu z jeho přátel posluhovati mu.
24Po několika dnech Felix přišed se svou manželkou Drusillou, která byla židovkou, povolal k sobě Pavla a poslechl jej o víře v Krista Ježíše.
25Když však mluvil o spravedlnosti a čistotě a budoucím soudě, Felix byv pojat strachem, pravil: „Pro nynějšek jdi, v čas příhodný tě povolám.“
26Zároveň čekal též, že Pavel mu dá peníze; proto také povolával jej k sobě častěji a rozmlouval s ním.
27Když však uplynuly dva roky, Felix dostal za nástupce Porcia Festa. A chtěje se Felix židům zavděčiti, ponechal Pavla ve vazbě.