1Festus tedy, přišed do té krajiny, odebral se po třech dnech z Cesaree do Jerusalema.
2I předstoupili před něho velekněží a přední židé s obžalobou proti Pavlovi
3a snažně žádali si na něm jako milost proti Pavlovi, aby ho dal přivésti do Jerusalema; strojiliť úklady, aby ho na cestě usmrtili.
4Ale Festus odpověděl, že Pavel jest ve vazbě v Cesarei, on pak sám že v brzku odejede.
5„Ti tedy z vás,“ vece, „kteří mají moc, sestupte se mnou a, je-li na tom muži nějaká vina, žalujte na něj.“
6Pobyv pak mezi nimi ne více než osm neb deset dní, odebral se do Cesaree a druhého dne posadiv se na soudnou stolici, kázal Pavla přivésti.
7Když přišel, obstoupili ho židé, kteří přišli z Jerusalema, a vedli proti němu mnoho, a to těžkých žalob, kterých nemohli dokázati,
8neboť Pavel se hájil (řka): „Neprohřešil jsem se ničím ani proti zákonu židovskému ani proti chrámu ani proti císaři“.
9Ale Festus, chtěje se židům zavděčiti, odpověděl Pavlovi: „Chceš jíti do Jerusalema a tam býti souzen o tom přede mnou?“
10Pavel však odpověděl: „Před soudem císařským stojím, zde mám býti souzen. Židům jsem v ničem neublížil, jakož i ty dobře víš.
11Provinil-li jsem se tedy aneb spáchal-li jsem něco smrti hodného, nezdráhám se umříti; pakli však není nic na tom, z čeho mě tito obviňují, nikdo mě nemůže jim vydati. K císaři se odvolávám.“
12Tu Festus promluviv s radou odpověděl: „K císaři jsi se odvolal, k císaři půjdeš.“
13Po několika dnech král Agrippa a Bernike přijeli do Cesaree aby pozdravili Festa.
14Když tam pobyli mnoho dní, Festus předložil králi záležitost Pavlovu řka: „Od Felixa byl ponechán ve vazbě jeden muž,
15na něhož za mého pobytu v Jerusalemě velekněží a starší židů podali žalobu, žádajíce proti němu, aby byl odsouzen.
16Odpověděl jsem jim však, že u Římanů není obyčeje vydávati (na smrt) některého člověka dříve, než by obžalovaný měl žalobníky před sebou a obdržel příležitost proti obžalobě se hájiti.
17Když tedy se tu sešli, posadil jsem se druhého dne bez odkladu na soudnou stolici a dal jsem muže toho předvésti.
18Žalobníci předstoupivše nepřednášeli žádného obvinění, o kterém bych se domníval, že by bylo zlé,
19nýbrž měli proti němu jakésy spory o svém náboženství a o jakémsi Ježíši zemřelém, o němž Pavel tvrdil, že žije.
20Já však jsa v rozpacích o té věci, pravil jsem, chce-li jíti do Jerusalema a tam býti souzen o těch věcech.
21Poněvadž však Pavel se odvolal, aby byl uchován ve vazbě k rozhodnutí Augustovu, rozkázal jsem ho uchovati, dokud bych ho neposlal k císaři.“
22I řekl Agrippa k Festovi: „Chtěl bych i já poslechnouti toho člověka.“ A on řekl: „Zítra ho uslyšíš.“
23Druhého dne tedy přišel Agrippa i Bernike s velikou nádherou, a když vešli do síně přijímací s tisícníky a předními muži města, byl k rozkazu Festovu přiveden Pavel.
24I řekl Festus: „Králi Agrippo a všichni muži s námi zde přítomní, zde vidíte toho, pro něhož veškeré množství židů v Jerusalemě i zde na mne (prosbou) naléhalo křičíc, že nesmí déle žíti.
25Ale já jsem shledal, že neučinil nic hodného smrti. Poněvadž se však odvolal k Augustovi, rozhodl jsem se poslati ho k (němu).
26Ale nevím, co bezpečného bych o něm napsal svému pánu; proto přivedl jsem ho před vás, a zvláště před tebe, králi Agrippo, abych po výslechu věděl, co mám psáti;
27neboť zdá se mi býti nerozumno, abych posílaje vězně neudal jeho viny.“