Acts 26
1 I řekl Agrippa k Pavlovi: „Dovoluje se ti, abys mluvil sám sebe.“ Tu Pavel vztáhl ruku a hájil se (takto):
2 „Za šťastného se pokládám, králi Agrippo, že mohu dnes hájiti se před tebou proti všemu tomu, z čeho mě židé obvinují,
3 zvláště proto poněvadž znáš všecky obyčeje a otázky sporné, které se mezi židy vyskytují; proto prosím, poslyš mě trpělivě.
4 O životě mém od mladosti, jak jsem jej vedl od počátku ve svém národě, i v Jerusalemě, vědí všichni židé;
5 znajíce mě od prvopočátku (mohli by), kdyby chtěli, vydati svědectví, že jsem podle nejpřísnější strany našeho náboženství byl živ jako farisej.
6 A nyní stojím před soudem pro naději v zaslíbení dané od Boha našim otcům,
7 jehož dvanáctero pokolení naše, sloužíc (vytrvale) dnem i nocí Bohu, doufá dosíci. Pro tu naději jsem žalován od židů, králi.
8 Což se pokládá u vás za neuvěřitelno, křísí-li Bůh mrtvé?
9 Já ovšem domníval jsem se, že jsem povinen vykonati mnoho protivného proti jménu Ježíše Nazaretského.
10 To jsem také činil v Jerusalemě, a mnoho, věřících (křesťanů) jsem já zavřel do vězení, vzav si k tomu moc od velekněží, a když byli usmrcováni souhlasil jsem.
11 Také po všech synagogách často je trestaje, nutil jsem je, aby se rouhali, a zuře náramně proti nim pronásledoval jsem je až do cizích měst.
12 Když jsem v takovém úmyslu bral se do Damašku s mocí a svolením velekněží,
13 spatřil jsem, králi, v poledne na cestě s nebe světlo nad slunce jasnější, kteréž ozařovalo mě i ty, kteří šli se mnou.
14 A když jsme my všichni padli na zem, uslyšel jsem hlas, jenž pravil mně jazykem hebrejským:,Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ? Tvrdo ti bude proti ostnu kopati.‘
15 Já pak jsem řekl: Kdo jsi Pane?‘ A Pán řekl:,Já jsem Ježíš, jehož ty pronásleduješ.
16 Avšak vstaň a postav se na nohy své, neboť proto jsem se ukázal tobě, abych tě učinil služebníkem a svědkem těch věcí, které jsi uviděl a pro které se ti (ještě) ukáži,
17 vysvobozuje tě z lidu i z pohanů, ke kterým tě posílám
18 otevřít oči jejich, aby se obrátili ode tmy ke světlu a z moci satanovy k Bohu, by věrou ve mne obdrželi odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.‘
19 A proto, králi Agrippo, nebyl jsem neposlušen nebeského vidění,
20 nýbrž hlásal jsem nejprve obyvatelům damašským, potom v Jerusalemě a po celé zemi judské i pohanům, aby činili pokání a se obrátili k Bohu, činíce hodné skutky pokání.
21 Pro tu příčinu židé uchopivše mě ve chrámě, pokoušeli se mě usmrtiti,
22 ale s pomocí Boží stojím pevně až do dnešního dne a vydávám svědectví před malými i velikými, nemluvě nic než to, co proroci i Mojžíš pověděli, že se stane,
23 (totiž) že Kristus měl trpěti, že měl první z mrtvých vstáti a zvěstovati světlo lidu (israelskému) i pohanům.“
24 Když toto mluvil na svou obranu, Festus pravil hlasem velikým: „Ty blázníš, Pavle. Mnoho učení se přivádí tě k bláznovství.“
25 Ale Pavel řekl: „Neblázním, velmožný Feste, nýbrž mluvím slova pravdy a střízlivosti.
26 Ví zajisté o těch věcech král, k němuž také neohroženě mluvím; neboť nemyslím, že by ho bylo tajno něco z těch věcí; vždyť se to nedělo pokoutně.
27 Věříš, králi Agrippo, prorokům? Vím, že věříš.“
28 I řekl Agrippa k Pavlovi: „Málem bys mě přemluvil, že bych se stal křesťanem.“
29 A Pavel: „Dej Bůh, abyste ať málem ať mnohem, nejen ty, nýbrž také všichni, kteří mě dnes slyší, stali se takovými, jakým i já jsem, kromě okovů těchto.“
30 I vstal král a vladař i Bernike a ti, kteří s nimi byli seděli,
31 a odešedše pravili k sobě vespolek: „Člověk tento neučinil nic hodného smrti neb okovů.“
32 Agrippa pak řekl k Festovi: „Mohl býti propuštěn člověk tento, kdyby se byl neodvolal k císaři.“