Acts 27
1 Jak bylo rozhodnuto, abychom se plavili do Itálie, vydali Pavla a některé jiné vězně setníku jménem Juliovi z čety císařské.
2 Vstoupivše na loď adramytskou, která měla plouti do pobřežních míst Asie, pustili jsme se (na moře); byl s námi Macedoňan Aristarch z Thessaloniky.
3 Druhého dne dostali jsme se do Sidonu. A Julius chovaje se k Pavlovi přívětivě, dovolil mu zajíti k přátelům a užíti jejich ošetření.
4 Pustivše se odtud, pluli jsme pod Kyprem, neboť větry vály proti nám;
5 a propluvše moře podél Cilicie a Pamfylie, přišli jsme do Myry v Lycii.
6 Tam setník našel loď alexandrijskou, která plula do Itálie, přesadil nás na ni.
7 Když pak jsme pluli zvolna po mnoho dní dostali jsme se stěží proti Knidu a poněvadž nám vítr bránil, odepluli jsme pod Krétu k Salmoně,
8 a plavíce se stěží podél břehu, přišli jsme k jednomu místu, jménem Dobré přístavy, blíže něhož bylo město Lasea.
9 Poněvadž však mnoho času prošlo a plavba byla již nebezpečná, ježto byl i půst minul, Pavel napomínal je,
10 řka jim: „Muži, vidím že plavba bude s nesnází a s velikou škodou nejen pro náklad a pro loď, nýbrž i pro život náš.“
11 Ale setník věřil více kormidelníku a majiteli lodi, než tomu, co pravil Pavel.
12 A poněvadž přístav ten nebyl příhodný ku přezimování, většina se rozhodla, aby odtud odepluli, zdali by snad mohli ku přezimování dostati se do Feniky, přístavu kretského na straně jihozápadní a severozápadní.
13 ježto pak zavál mírný vítr jižní, domnívajíce se, že úmysl svůj provedou, vytáhli kotvu a plavili se (ještě) více poblízku Kréty.
14 Ale nedlouho na to zadul s ní bouřlivý vítr, který slově Eurakylon.
15 A poněvadž loď byvší zachvácena nemohla čeliti větru, pustili jsme ji po něm a (tak) byli jsme hnáni.
16 Dostávše se pak pod jeden ostrůvek jménem „Kauda“, stěží jsme se mohli zmocniti člunu ochranného.
17 Vzavše jej na loď užili prostředků pomocných tím, že loď podpásali a bojíce se, aby neuhodili na mělčinu, stáhli plachty a tak nechali se hnáti.
18 A poněvadž bouře námi prudce zmítala, vyhazovali druhého dne z lodi náklad
19 a dne třetího vlastníma rukama vrhli do moře nářadí lodní.
20 Když však po mnoho dní ani slunce ani hvězdy se neukázaly a bouře nemalá naléhala, ztrácela se již veškerá naděje, že se zachráníme.
21 A když se mnoho postili, tu Pavel postaviv se uprostřed nich řekl: „Muži, měli jste zajisté uposlechnouti mě a neodjížděti od Kréty a (tak) si uspořiti tuto nesnáz a škodu.
22 A nyní napomínám vás, abyste byli dobré mysli; nebudeť ztracen žádný život mezi vámi, nýbrž jen loď.
23 Neboť této noci přistoupil anděl toho Boha, jemuž přináležím a jemuž sloužím,
24 a řekl:,Neboj se, Pavle, před císařem musíš státi, a hle, Bůh daroval ti všecky ty, kteří se plaví s tebou‘.
25 Proto, muži, buďte dobré mysli, neboť věřím Bohu, že se stane tak, jak mi bylo pověděno.
26 Musíme však býti vrženi na nějaký ostrov.“
27 Když tedy přišla čtrnáctá noc, co jsme se plavili po moři Adriatském, kolem půlnoci domnívali se lodníci, že nějaká země se jim blíží.
28 I spustili olovnici a shledali dvacet sáhů (hloubky), a když maličko popojevše opět olovnici spustili, shledali patnácte sáhů.
29 A bojíce se, abychom nenarazili na místa skalnatá, spustili se zadní části lodí čtyři kotvy a přáli si, aby se rozednilo.
30 Když však lodníci hleděli z lodi utéci a spustili ochranný člun pod záminkou, že chtějí vrhnouti kotvy s přední části lodi.
31 Pavel řekl setníkovi a vojínům: „Nezůstanou-li tito na lodi, vy nemůžete býti zachováni.“
32 Tu vojínové přesekli provazy člunu a nechali jej odplavati.
33 Když pak počalo se rozednívati, Pavel napomínal všecky, aby pojedli; přavilť: „Je to dnes již čtrnáctý den, co čekáte a lačni zůstáváte ničeho nepožívajíce.
34 Proto vás prosím, abyste pojedli; je to k vaší záchraně, neboť nikomu z vás neztratí se vlas s hlavy.“
35 Když to pověděl, vzav chléb učinil díky Bohu přede všemi a rozlámav jej počal jísti.
36 I nabyli všichni dobré mysli a pojedli také oni.
37 Bylo pak nás všech na lodi 276 osob.
38 Nasytivše se pokrmem oblehčovali loď tím, že metali pšenici do moře.
39 Když se rozednilo, nepoznávali země, pozorovali však jakýsi záliv s nízkým břehem, k němuž pomýšleli, bude-li jim možno, s lodí přistáti.
40 I odťali kotvy a pustili (je) do moře. Zároveň rozvázali vazby kormidel a vytáhše přední plachtu proti větru brali se ku břehu.
41 A když jsme se dostali na mělčinu, narazili s lodí, a tu předek lodi uváznuv zůstával nepohnut, zadní část však se lámala násilím vln.
42 I radili vojínové vězně zabíti, aby některý vyplavaje neutekl.
43 Ale setník, chtěje zachovati Pavla, zabránil to učiniti a přikázal, aby ti, kteří umějí plovati, spustili se nejprve (do moře) a vyšli na zem,
44 ostatní pak dílem po prknech, dílem po kusech zbylých z lodi. A tak se stalo, že se všichni zachránili na zem.