1Potom opustiv Athény přišel do Korintu;
2tam nalezl jednoho žida, jménem Akvilu, rodem z Pontu, který nedávno přišel z Itálie i s manželkou svoji Priscillou, protože Klaudius rozkázal, aby všickni židé opustili Řím; i šel k nim.
3a poněvadž byl stejného řemesla, zústával u nich a pracoval; (byliť dle řemesla stanaři).
4Promlouval však v sobotu, vykládaje jméno Pána Ježíše, a přesvědčoval židy i pohany.
5Ale když Silas a Timoteus přišli z Macedonie, Pavel věnoval se kázání zcela, osvědčuje židům, že Kristem (Vykupitelem) jest Ježíš.
6Když pak oni odporovali a se rouhali, vytřásl roucha svá a řekl k nim: „Krev vaše budiž na (vaši) hlavu; já čist jsa půjdu od této chvíle k pohanům.“
7A odebrav se odtud vešel do domu jednoho muže, jménem Tita justa, proselyty, jehož dům přiléhal k synagoze.
8Ale Krispus, představený synagogy, uvěřil v Pána s celým domem svým; též mnozí Korinťané poslouchajíce věřili a dávali se pokřtíti.
9I řekl Pán v noci u vidění Pavlovi: „Neboj se, nýbrž mluv a nemlč,
10neboť já jsem s tebou, a nikdo nesáhne na tebe, aby ti ublížil; mámť mnoho lidu v tomto městě.“
11I pobyl tam rok a šest měsíců, uče u nich slovu Božímu.
12Když však prokonsulem v Acháji byl Gallio, židé povstali jednomyslně proti Pavlovi a přivedli ho před soudnou stolici
13a pravili: „Tento navádí lid, aby ctili Boha proti zákonu.“
14Ale když Pavel chtěl ozvati se (proti tomu), Gallio řekl židům: „(Muži) židé, kdyby běželo o nějaké bezpráví nebo bídný zločin, slušně bych vás vyslyšel;
15jsou-li to však hádky o slově, o jménech a o zákoně vašem, vizte sami; já nechci býti soudcem o těch věcech.“
16I odehnal je od soudné stolice.
17A tu všickni uchopili Sostena, představeného synagogy, a bili ho před soudnou stolicí, ale Galllo nic na to nedbal.
18Pavel však pobyv tam ještě mnoho dní rozloučil se s bratry a plavil se do Syrie, a s ním Priscilla i Akvila; v Kenchreích oholil si hlavu, neboť měl slib.
19I přišli do Efesu, a nechal je tam; sám však vešel do synagogy a promlouval se židy.
20Když pak ho prosili, aby déle pobyl, nesvolil,
21nýbrž rozloučivše pravil: „Navrátím se k vám zase, bude-li to vůle Boží,“ a odebral se z Efesu.
22A přišed do Cesaree, odešel (do Jerusalema) a pozdraviv (tam) církev, šel do Antiochie.
23A pobyv tam nějaký čas odešel a procházeje pořádkem krajinou galatskou a Frygií, utvrzoval všecky bratry.
24Přišel však do Efesu jeden žid, jménem Apollo, rodem z Alexandrie, muž výmluvný a mocný v Písmě.
25Ten byl vyučen cestě Páně a plana Duchem mluvil a učil pilně věcem o Ježíši, ač znal toliko křest janův.
26A ten počal neohroženě mluviti v synagoze. Když však ho uslyšeli Priscilla a Akvila, přijali ho k sobě a důkladně vyložili mu cestu Páně.
27A když chtěl odejíti do Acháje, bratři povzbudivše ho napsali učeníkům, aby ho přijali. Přišed tam prospěl mnoho těm, kteří uvěřili;
28neboť rázně vyvracel židy veřejně, dokazuje z Písem, že Kristem (Vykupitelem) jest Ježíš.