1Konavše pak cestu přes Amfipoli a Apollonii, přišli do Thessaloniky, kde byla synagoga židovská.
2I vešel k nim Pavel podle svého obyčeje a rozmlouval s nimi z Písem po tři soboty,
3vysvětluje a dokládaje, že Kristus musil trpěti a z mrtvých vstáti, a tím že je ten Kristus Ježíš, „kterého já zvěstuji vám“.
4I uvěřili někteří z nich a připojili se k Pavlovi a Silovi, taktéž veliké množství proselytů a pohanů, i žen vznešených nemálo.
5Ale židé rozhorlivše se přibrali k sobě některé muže špatné z lidu pouličního a způsobivše hluk pobouřili město; i postavili se k domu Jásonovu a hleděli je vyvésti před lid,
6nenalezše jich však, vlekli Jásona a některé bratry k náčelníkům města křičíce: „Ti, kteří pobuřují svět, přišli také sem,
7a Jáson je přijal; a ti všichni jednají proti ustanovením císařovým pravíce, že králem jest jiný, a to Ježíš.“
8I rozrušili lid a náčelníky města, kteří to slyšeli;
9ale oni dostávše rukojemství od Jásona i ostatních, propustili je,
10Bratři však hned za noci vypravili Pavla a Silu do Beree, a přišedše (tam) odebrali se do synagogy židovské.
11Tito byli šlechetnější než Thessaloničtí, neboť přijali slovo s veškerou ochotou, každého dne zkoumajíce Písma, zdali tomu tak jest.
12Mnozí tedy z nich uvěřili; také nemálo pohanských žen vznešených i mužů.
13Když však lidé thessaloničtí se dověděli, že Pavel kázal slovo Boží i v Berei, přišli a také tam pobuřovali a rozrušovali lid.
14Tehdy však bratři vypravili Pavla hned, aby šel až k moři; ale Silas a Timotheus zůstali tam.
15Ti pak, kteří provázeli Pavla, dovedli ho až do Athén, a dostávše od něho pro Sílu a Timothea příkaz, aby co nejrychleji přišli k němu, odešli.
16Mezitím, co je Pavel v Athénách očekával, rozněcoval se v něm duch jeho, poněvadž viděl, že město jest plno model.
17I rozmlouval v synagoze se židy a s proselyty i na náměstí každého dne s těmi, kteří tam právě byli přítomni.
18Ale někteří filosofové epikurejští a stoičtí hádali se s ním, a jedni pravili: „Co asi chce mluvka tento povídati?“ Jiní však (řekli): „Zdá se býti zvěstovatelem cizích bohů“; neboť zvěstoval jim Ježíše a zmrtvýchvstání.
19I uchopili ho a dovedli do Areopagu řkouce: „Můžeme-li zvěděti, jaké jest to nové učení, které hlásáš?
20Neboť jakési věci podivné dáváš nám slyšeti. Proto chceme zvěděti, co to asi jest.“
21Athéňané totiž všickni, i cizinci tam se zdržující, neměli času pro nic jiného, než aby povídali neb poslouchali něco nového.
22Pavel tedy postaviv se uprostřed Areopagu řekl: „Muži athénští, vidím, že jste v každé příčině velice bohabojní.
23Neboť když jsem procházel a prohlížel vaše posvátnosti, nalezl jsem také oltář, na kterém bylo napsáno:,Neznáámému Bohu.‘ Co tedy neznajíce ctíte, to já zvěstuji vám:
24Bůh, který učinil svět a všecko, co jest v něm, ten jsa pánem nebe i země, nebydlí v chrámech udělaných,
25ani nebývá obsluhován rukama lidskýma, jakoby něčeho potřeboval, sám dávaje všechněm život i dýchání a všecko;
26a učinil, aby z jednoho(praotce) všecko pokolení lidské přebývalo na veškerém povrchu zemském, ustanoviv určité časy a meze přebývání jejich,
27by hledali Boha, zdali by se ho snad domakali neb jej nalezli, ačkoli není daleko od jednoho každého z nás,
28neboť v něm žijeme a se hýbáme i trváme, jakož i někteří z vašich básníků pravili:,Neboť jsme i rod jeho.'
29Jsouce tedy rodem Božím, nemáme se domnívati, že božství podobno jest zlatu neb stříbru neb kameni, výrazu lidského umění neb důmyslu.
30Časy té nevědomosti Bůh přehlédnuv, nyní ohlašuje lidem, aby všickni všudy činili pokání,
31poněvadž ustanovil den, ve kterém bude souditi svět spravedlivě skrze muže, kterého (k tomu) určil, dávaje všem víru tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“
32Uslyševše pak o vzkříšení z mrtvých, jedni se posmívali, jiní řekli: „Poslechneme tě o tom někdy jindy.“
33Tak vyšel Pavel ze shromáždění jejich.
34Ale někteří muži přidrževše se ho uvěřili; mezi nimi též Dionysius Areopagita a žena jménem Damaris a jiní s nimi.