Acts 17
1 Konavše pak cestu přes Amfipoli a Apollonii, přišli do Thessaloniky, kde byla synagoga židovská.
2 I vešel k nim Pavel podle svého obyčeje a rozmlouval s nimi z Písem po tři soboty,
3 vysvětluje a dokládaje, že Kristus musil trpěti a z mrtvých vstáti, a tím že je ten Kristus Ježíš, „kterého já zvěstuji vám“.
4 I uvěřili někteří z nich a připojili se k Pavlovi a Silovi, taktéž veliké množství proselytů a pohanů, i žen vznešených nemálo.
5 Ale židé rozhorlivše se přibrali k sobě některé muže špatné z lidu pouličního a způsobivše hluk pobouřili město; i postavili se k domu Jásonovu a hleděli je vyvésti před lid,
6 nenalezše jich však, vlekli Jásona a některé bratry k náčelníkům města křičíce: „Ti, kteří pobuřují svět, přišli také sem,
7 a Jáson je přijal; a ti všichni jednají proti ustanovením císařovým pravíce, že králem jest jiný, a to Ježíš.“
8 I rozrušili lid a náčelníky města, kteří to slyšeli;
9 ale oni dostávše rukojemství od Jásona i ostatních, propustili je,
10 Bratři však hned za noci vypravili Pavla a Silu do Beree, a přišedše (tam) odebrali se do synagogy židovské.
11 Tito byli šlechetnější než Thessaloničtí, neboť přijali slovo s veškerou ochotou, každého dne zkoumajíce Písma, zdali tomu tak jest.
12 Mnozí tedy z nich uvěřili; také nemálo pohanských žen vznešených i mužů.
13 Když však lidé thessaloničtí se dověděli, že Pavel kázal slovo Boží i v Berei, přišli a také tam pobuřovali a rozrušovali lid.
14 Tehdy však bratři vypravili Pavla hned, aby šel až k moři; ale Silas a Timotheus zůstali tam.
15 Ti pak, kteří provázeli Pavla, dovedli ho až do Athén, a dostávše od něho pro Sílu a Timothea příkaz, aby co nejrychleji přišli k němu, odešli.
16 Mezitím, co je Pavel v Athénách očekával, rozněcoval se v něm duch jeho, poněvadž viděl, že město jest plno model.
17 I rozmlouval v synagoze se židy a s proselyty i na náměstí každého dne s těmi, kteří tam právě byli přítomni.
18 Ale někteří filosofové epikurejští a stoičtí hádali se s ním, a jedni pravili: „Co asi chce mluvka tento povídati?“ Jiní však (řekli): „Zdá se býti zvěstovatelem cizích bohů“; neboť zvěstoval jim Ježíše a zmrtvýchvstání.
19 I uchopili ho a dovedli do Areopagu řkouce: „Můžeme-li zvěděti, jaké jest to nové učení, které hlásáš?
20 Neboť jakési věci podivné dáváš nám slyšeti. Proto chceme zvěděti, co to asi jest.“
21 Athéňané totiž všickni, i cizinci tam se zdržující, neměli času pro nic jiného, než aby povídali neb poslouchali něco nového.
22 Pavel tedy postaviv se uprostřed Areopagu řekl: „Muži athénští, vidím, že jste v každé příčině velice bohabojní.
23 Neboť když jsem procházel a prohlížel vaše posvátnosti, nalezl jsem také oltář, na kterém bylo napsáno:,Neznáámému Bohu.‘ Co tedy neznajíce ctíte, to já zvěstuji vám:
24 Bůh, který učinil svět a všecko, co jest v něm, ten jsa pánem nebe i země, nebydlí v chrámech udělaných,
25 ani nebývá obsluhován rukama lidskýma, jakoby něčeho potřeboval, sám dávaje všechněm život i dýchání a všecko;
26 a učinil, aby z jednoho(praotce) všecko pokolení lidské přebývalo na veškerém povrchu zemském, ustanoviv určité časy a meze přebývání jejich,
27 by hledali Boha, zdali by se ho snad domakali neb jej nalezli, ačkoli není daleko od jednoho každého z nás,
28 neboť v něm žijeme a se hýbáme i trváme, jakož i někteří z vašich básníků pravili:,Neboť jsme i rod jeho.'
29 Jsouce tedy rodem Božím, nemáme se domnívati, že božství podobno jest zlatu neb stříbru neb kameni, výrazu lidského umění neb důmyslu.
30 Časy té nevědomosti Bůh přehlédnuv, nyní ohlašuje lidem, aby všickni všudy činili pokání,
31 poněvadž ustanovil den, ve kterém bude souditi svět spravedlivě skrze muže, kterého (k tomu) určil, dávaje všem víru tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“
32 Uslyševše pak o vzkříšení z mrtvých, jedni se posmívali, jiní řekli: „Poslechneme tě o tom někdy jindy.“
33 Tak vyšel Pavel ze shromáždění jejich.
34 Ale někteří muži přidrževše se ho uvěřili; mezi nimi též Dionysius Areopagita a žena jménem Damaris a jiní s nimi.