Bible

1 Přišel pak do Derbe a do Lystry. A hle, byl tam jeden učeník, jménem Timoteus, syn věřící ženy židovské, ale z otce pohana, 2 jemuž dávali dobré svědectví ti bratři, kteří byli v Lystře a v Ikonium. 3 Toho chtěl Pavel vzíti s sebou na cestu, a pojav ho, obřezal jej pro židy, kteří byli v oněch místech; neboť všichni věděli, že otec byl pohan. 4 Když pak chodili po městech, odevzdávali jim ustanovení vydaná od apoštolů a starších, kteří byli v Jerusalemě, aby je zachovávali. 5 A tak utvrzovaly se církve ve víře a rozmáhaly se počtem každodenně. 6 I prošli Frygii a krajinu galatskou, poněvadž jim bylo zabráněno od Ducha svatého hlásati slovo Boží v Asii. 7 Přišedše proti Mysii, pokoušeli se jíti do Bythinie, ale Duch Ježíšův nepřipustil jim toho. 8 Šli tedy podél Mysie a sestoupili do Troady. 9 I ukázalo se Pavlovi v noci vidění: Jakýsi muž macedonský stál a prosil ho řka: „Přejdi do Macedonie a pomoz nám.“ 10 A jak to vidění uzřel, ihned jsme hleděli odejíti do Macedonie seznávajíce, že Bůh nás povolal, abychom jim kázali evangelium. 11 Odepluvše z Troady přišli jsme během přímým na Samotrake a druhého dne do Neapole, 12 a odtud do Filipp; jest to první město té části Macedonie, a to osada. I pobyli jsme v tom městě několik dní. 13 V den sobotní však vyšli jsme za bránu k řece, kde, zdálo se, že jest modlitebna, a posadivše se mluvili jsme k ženám, které se byly sešly. 14 I poslouchala jedna žena, jménem Lydie, prodavačka nachu z města Tyatiry, proselytka, a Bůh otevřel srdce její, aby byla pozorná na to, co Pavel mluvil. 15 Když pak byla pokřtěna i dům její, prosila řkouc: „Jestli jste usoudili, že jsem věrna Pánu, vejděte do mého domu a zůstávejte tam.“ I přinutila nás. 16 Stalo se pak, když jsme šli do modlitebny, potkala nás jedna služebná, která měla ducha věšteckého a svým pánům zjednávala věštěním veliký užitek. 17 Ta jdouc za Pavlem a za námi volala takto: „Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, oni zvěstují vám cestu ke spáse.“ 18 To činila po mnoho dní. I rozmrzel se Pavel a obrátiv se řekl duchu: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys od ní vyšel!“ A vyšel v tu chvíli. 19 Ale páni její vidouce, že odešla naděje zisku jejich, uchopivše Pavla a Silu, dovedli je na náměstí ku představeným města 20 a postavivše je před velitele řekli: „Tito lidé pobuřují naše město jsouce židé; 21 a zvěstují obyčeje, jichž my nesmíme přijímati ani činiti jsouce Římané.“ 22 I povstal také lid proti nim a velitelé strhše s nich roucho, kázali je metlami mrskati. 23 A když jim dali mnoho ran, vsadili je do vězení, přikázavše žalářníkovi, aby je hlídal bezpečně. 24 Tedy on dostav takový příkaz vsadil je do vězení vnitřního a sevřel nohy jejich kládou. 25 O půl noci však Pavel a Silas modlíce se zpěvem chválili Boha; i poslouchali je vězňové (ostatní). 26 Náhle však stalo se veliké zemětřesení, takže se pohnuly základy žaláře, a hned se otevřely všecky dveře a rozepjala se pouta všech. 27 Žalářník pak probudiv se a uzřev dveře vězení otevřené, vytasil meč a chtěl se usmrtiti v domněnce, že vězňové utekli. 28 I zvolal Pavel hlasem velikým: „Nečiň sobě nic zlého; neboť jsme tu všickni.“ 29 Požádav tedy světla vrazil tam a třesa se padl Pavlovi a Silovi k nohám, 30 a vyved je ven řekl: „Pánové, co mám činiti, abych byl spasen?“ 31 A oni řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i dům tvůj.“ 32 I mluvili slovo Páně jemu a všem, kteří byli v domě jeho. 33 A on pojav je v tu hodinu noční umyl jejich rány, a hned byl pokřtěn on sám i všecka čeleď jeho. 34 A uved je nahoru do svého příbytku předložil jim jídlo a veselil se, že s celým domem uvěřil v Boha. 35 Když pak se rozednilo, velitelé poslali biřice se vzkazem: „Propusť ty lidi.“ 36 I oznámil žalářník slova ta Pavlovi: „Velitelé vzkázali, abyste byli propuštěni; nuže tedy vyjděte a jděte v pokoji.“ 37 Ale Pavel vzkázal jim: „Zmrskavše nás veřejně bez (předchozího) vyšetření, nás, občany římské, vsadili do vězení, a nyní tajně nás vyhánějí? Ne tak, ale ať sami přijdou a nás vyvedou.“ 38 Tedy biřici pověděli velitelům ta slova. I ulekli se, uslyševše, že jsou Římané, 39 a přišedše odprosili je, a vyvedše je žádali, aby odešli z města. 40 I vyšli ze žaláře a odebrali se k Lydii, a uzřevše bratry potěšili je a odešli.