1Přišel pak do Derbe a do Lystry. A hle, byl tam jeden učeník, jménem Timoteus, syn věřící ženy židovské, ale z otce pohana,
2jemuž dávali dobré svědectví ti bratři, kteří byli v Lystře a v Ikonium.
3Toho chtěl Pavel vzíti s sebou na cestu, a pojav ho, obřezal jej pro židy, kteří byli v oněch místech; neboť všichni věděli, že otec byl pohan.
4Když pak chodili po městech, odevzdávali jim ustanovení vydaná od apoštolů a starších, kteří byli v Jerusalemě, aby je zachovávali.
5A tak utvrzovaly se církve ve víře a rozmáhaly se počtem každodenně.
6I prošli Frygii a krajinu galatskou, poněvadž jim bylo zabráněno od Ducha svatého hlásati slovo Boží v Asii.
7Přišedše proti Mysii, pokoušeli se jíti do Bythinie, ale Duch Ježíšův nepřipustil jim toho.
8Šli tedy podél Mysie a sestoupili do Troady.
9I ukázalo se Pavlovi v noci vidění: Jakýsi muž macedonský stál a prosil ho řka: „Přejdi do Macedonie a pomoz nám.“
10A jak to vidění uzřel, ihned jsme hleděli odejíti do Macedonie seznávajíce, že Bůh nás povolal, abychom jim kázali evangelium.
11Odepluvše z Troady přišli jsme během přímým na Samotrake a druhého dne do Neapole,
12a odtud do Filipp; jest to první město té části Macedonie, a to osada. I pobyli jsme v tom městě několik dní.
13V den sobotní však vyšli jsme za bránu k řece, kde, zdálo se, že jest modlitebna, a posadivše se mluvili jsme k ženám, které se byly sešly.
14I poslouchala jedna žena, jménem Lydie, prodavačka nachu z města Tyatiry, proselytka, a Bůh otevřel srdce její, aby byla pozorná na to, co Pavel mluvil.
15Když pak byla pokřtěna i dům její, prosila řkouc: „Jestli jste usoudili, že jsem věrna Pánu, vejděte do mého domu a zůstávejte tam.“ I přinutila nás.
16Stalo se pak, když jsme šli do modlitebny, potkala nás jedna služebná, která měla ducha věšteckého a svým pánům zjednávala věštěním veliký užitek.
17Ta jdouc za Pavlem a za námi volala takto: „Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího, oni zvěstují vám cestu ke spáse.“
18To činila po mnoho dní. I rozmrzel se Pavel a obrátiv se řekl duchu: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys od ní vyšel!“ A vyšel v tu chvíli.
19Ale páni její vidouce, že odešla naděje zisku jejich, uchopivše Pavla a Silu, dovedli je na náměstí ku představeným města
20a postavivše je před velitele řekli: „Tito lidé pobuřují naše město jsouce židé;
21a zvěstují obyčeje, jichž my nesmíme přijímati ani činiti jsouce Římané.“
22I povstal také lid proti nim a velitelé strhše s nich roucho, kázali je metlami mrskati.
23A když jim dali mnoho ran, vsadili je do vězení, přikázavše žalářníkovi, aby je hlídal bezpečně.
24Tedy on dostav takový příkaz vsadil je do vězení vnitřního a sevřel nohy jejich kládou.
25O půl noci však Pavel a Silas modlíce se zpěvem chválili Boha; i poslouchali je vězňové (ostatní).
26Náhle však stalo se veliké zemětřesení, takže se pohnuly základy žaláře, a hned se otevřely všecky dveře a rozepjala se pouta všech.
27Žalářník pak probudiv se a uzřev dveře vězení otevřené, vytasil meč a chtěl se usmrtiti v domněnce, že vězňové utekli.
28I zvolal Pavel hlasem velikým: „Nečiň sobě nic zlého; neboť jsme tu všickni.“
29Požádav tedy světla vrazil tam a třesa se padl Pavlovi a Silovi k nohám,
30a vyved je ven řekl: „Pánové, co mám činiti, abych byl spasen?“
31A oni řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i dům tvůj.“
32I mluvili slovo Páně jemu a všem, kteří byli v domě jeho.
33A on pojav je v tu hodinu noční umyl jejich rány, a hned byl pokřtěn on sám i všecka čeleď jeho.
34A uved je nahoru do svého příbytku předložil jim jídlo a veselil se, že s celým domem uvěřil v Boha.
35Když pak se rozednilo, velitelé poslali biřice se vzkazem: „Propusť ty lidi.“
36I oznámil žalářník slova ta Pavlovi: „Velitelé vzkázali, abyste byli propuštěni; nuže tedy vyjděte a jděte v pokoji.“
37Ale Pavel vzkázal jim: „Zmrskavše nás veřejně bez (předchozího) vyšetření, nás, občany římské, vsadili do vězení, a nyní tajně nás vyhánějí? Ne tak, ale ať sami přijdou a nás vyvedou.“
38Tedy biřici pověděli velitelům ta slova. I ulekli se, uslyševše, že jsou Římané,
39a přišedše odprosili je, a vyvedše je žádali, aby odešli z města.
40I vyšli ze žaláře a odebrali se k Lydii, a uzřevše bratry potěšili je a odešli.