Acts 10
1 V Cesarei žil jeden muž, jménem Kornelius, setník tak zvané čety italské,
2 jenž byl nábožný a bohabojný s veškerým domem svým a dával lidu mnoho almužen a se modlil k Bohu povždy.
3 Ten uzřel u vidění zřejmě as v devátou hodinu denní anděla Božího, an k němu vešel a mu řekl: „Korneli“.
4 Ale on pohleděv naň a byv pojat bázní řekl: „Co jest pane?“ I řekl mu: „Modlitby tvé i almužny tvé vstoupily na paměť před Bohem.
5 Ale nyní pošli muže do Joppe a povolej k sobě jistého Šimona, kterýž má přijmí Petr.
6 On jest pohostinu u jakéhosi Šimona koželuha, jenž má dům u moře, (ten poví ti, co máš učiniti).“
7 A když odešel anděl, který byl k němu mluvil, povolal dva ze svých služebníků a jednoho nábožného vojína z těch, kteří mu byli podřízeni,
8 a vypověděv jim všecko, poslal je do Joppe.
9 Druhého dne, když byli na cestě a se přibližovali k městu, Petr vystoupiv na střechu, aby se pomodlil, - bylo kolem poledne.
10 Tu zlačněl a chtěl pojísti. Když však mu přistrojovali, připadlo naň vytržení mysli;
11 i uzřel nebe otevřené a jakousi nádobu jako veliké prostěradlo, ana se snáší dolů jsouc spouštěna za čtyři cípy s nebe na zem;
12 v ní byli všichni čtvernožci a plazi pozemští a ptáci nebeští.
13 I zazněl k němu hlas: „Vstaň Petře, bij a jez!“
14 Ale Petr řekl: „Nikoli, Pane, neboť jsem nikdy nejedl nic poskvrněného a nečistého.“
15 A hlas opět, po druhé (řekl) k němu: „Co Bůh očistil, ty neprav býti poskvrněným“.
16 To se stalo po třikrát; a hned (nato) vzata jest nádoba do nebe.
17 Když pak Petr sám u sebe byl na rozpacích o tom, co by znamenalo to vidění, které byl viděl, hle muži od Kornelia vyslaní, doptavše se na dům Šimonův, stanuli přede dveřmi
18 a zavolavše tázali se, jeli tu pohostinu Šimon, příjmím Petr.
19 Mezitím však, co Petr přemýšlel o vidění, Duch řekl jemu: „Hle, tři muži hledají tě;
20 vstaň tedy, sestup dolů a jdi s nimi nic se nerozpakuje, neboť já jsem je poslal“.
21 I sestoupil Petr k těm mužům a řekl: „Hle já jsem ten, jehož hledáte; pro kterou příčinu jste přišli?“
22 Oni pak řekli: „Setník Kornelius, muž spravedlivý a bohabojný, jenž jest dobře osvědčen od celého národa židovského, dostal napomenutí od anděla svatého, aby tě povolal do svého domu a poslechl poučení od tebe“.
23 Pozvav je tedy dovnitř, přijal je pohostinu. Druhého pak dne vstav šel s nimi, a někteří z bratří joppenských ho doprovodili.
24 Den nato přišel do Cesaree, Kornelius pak očekával jich, pozvav k sobě své příbuzné a nejdůvěrnější přátele.
25 A když Petr byl již na tom, aby vešel, Kornelius vyšel mu naproti a pad k nohám jeho poklonil se.
26 Ale Petr pozdvihl ho řka: „Vstaň, i já jsem člověk“.
27 A rozmlouvaje s ním vešel dovnitř a nalezl tam četné shromáždění.
28 I řekl k nim: „Vy víte, jak nedovoleno jest muži židu připojovat se neb přistupovat k muži jiného pokolení; ale mně ukázal Bůh, abych žádného člověka nenazýval poskvrněným neb nečistým.
29 Proto byv povolán přišel jsem bez zdráhání. Ptám se vás tedy, pro kterou příčinu jste mne povolali?“
30 A Kornelius řekl: „Před čtyřmi dny, právě v tuto hodinu devátou modlil jsem se ve svém domě, a hle, přede mnou stanul muž v rouše bílém a řekl:
31 ,Korneli, vyslyšena jest modlitba tvá, a tvých almužen vzpomenuto jest před Bohem.
32 Pošli tedy do Joppe a povolej si Šimona, příjmím Petra; ten jest pohostinu v domě koželuha Šimona u moře.‘
33 Ihned tedy poslal jsem k tobě, a ty jsi dobře učinil, žes přišel. Nuže my všickni stojíme nyní před tebou, abychom uslyšeli všecko, co ti jest přikázáno od Pána.“
34 Tu Petr otevřev ústa svá řekl: „Vpravdě shledávám, že Bůh nehledí na osobu,
35 nýbrž v každém národě jest mu příjemný, kdo se ho bojí a činí spravedlnost.
36 Bůh poslal (své) slovo svým synům israelským, zvěstuje pokoj skrze Ježíše Krista. Ten jest pánem všech.
37 Vy znáte tu událost, která se stala po celém Judsku, počínajíc od Galilee po křtu, který hlásal Jan,
38 o Ježíši totiž Nazaretském, kterak ho Bůh pomazal Duchem svatým a mocí, a kterak on chodil dobře čině a uzdravuje všecky posedlé od ďábla, neboť Bůh byl s ním.
39 A my jsme svědky všeho toho, co činil v krajině judské i v Jerusalemě, jehož i usmrtili pověsivše na dřevo.
40 Toho Bůh vzkřísil třetího dne a dal mu, aby se ukázal viditelně,
41 nikoli všemu lidu, nýbrž svědkům od Boha předřízeným, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
42 I přikázal nám, abychom hlásali lidu a svědčili, že on jest ten, jenž byl od Boha ustanoven soudcem živých i mrtvých.
43 Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že skrze jméno jeho dostanou odpuštění hříchů všichni, kdo v něho věří“.
44 Když Petr ještě mluvil tato slova, připadl Duch svatý na všecky, kteří to slovo slyšeli.
45 I užasli věřící z obřízky, kteří přišli s Petrem, že také na pohany vylila se milost Ducha svatého,
46 slyšeli je totiž, ani mluví jazyky a velebí Boha.
47 Tu promluvil Petr: „Může-liž kdo zabrániti vody, aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého, jako i my?“
48 I rozkázal je pokřtíti ve jménu (Pána) Ježíše Krista. Nato prosili ho, aby pobyl u nich několik dní.