1V Cesarei žil jeden muž, jménem Kornelius, setník tak zvané čety italské,
2jenž byl nábožný a bohabojný s veškerým domem svým a dával lidu mnoho almužen a se modlil k Bohu povždy.
3Ten uzřel u vidění zřejmě as v devátou hodinu denní anděla Božího, an k němu vešel a mu řekl: „Korneli“.
4Ale on pohleděv naň a byv pojat bázní řekl: „Co jest pane?“ I řekl mu: „Modlitby tvé i almužny tvé vstoupily na paměť před Bohem.
5Ale nyní pošli muže do Joppe a povolej k sobě jistého Šimona, kterýž má přijmí Petr.
6On jest pohostinu u jakéhosi Šimona koželuha, jenž má dům u moře, (ten poví ti, co máš učiniti).“
7A když odešel anděl, který byl k němu mluvil, povolal dva ze svých služebníků a jednoho nábožného vojína z těch, kteří mu byli podřízeni,
8a vypověděv jim všecko, poslal je do Joppe.
9Druhého dne, když byli na cestě a se přibližovali k městu, Petr vystoupiv na střechu, aby se pomodlil, - bylo kolem poledne.
10Tu zlačněl a chtěl pojísti. Když však mu přistrojovali, připadlo naň vytržení mysli;
11i uzřel nebe otevřené a jakousi nádobu jako veliké prostěradlo, ana se snáší dolů jsouc spouštěna za čtyři cípy s nebe na zem;
12v ní byli všichni čtvernožci a plazi pozemští a ptáci nebeští.
13I zazněl k němu hlas: „Vstaň Petře, bij a jez!“
14Ale Petr řekl: „Nikoli, Pane, neboť jsem nikdy nejedl nic poskvrněného a nečistého.“
15A hlas opět, po druhé (řekl) k němu: „Co Bůh očistil, ty neprav býti poskvrněným“.
16To se stalo po třikrát; a hned (nato) vzata jest nádoba do nebe.
17Když pak Petr sám u sebe byl na rozpacích o tom, co by znamenalo to vidění, které byl viděl, hle muži od Kornelia vyslaní, doptavše se na dům Šimonův, stanuli přede dveřmi
18a zavolavše tázali se, jeli tu pohostinu Šimon, příjmím Petr.
19Mezitím však, co Petr přemýšlel o vidění, Duch řekl jemu: „Hle, tři muži hledají tě;
20vstaň tedy, sestup dolů a jdi s nimi nic se nerozpakuje, neboť já jsem je poslal“.
21I sestoupil Petr k těm mužům a řekl: „Hle já jsem ten, jehož hledáte; pro kterou příčinu jste přišli?“
22Oni pak řekli: „Setník Kornelius, muž spravedlivý a bohabojný, jenž jest dobře osvědčen od celého národa židovského, dostal napomenutí od anděla svatého, aby tě povolal do svého domu a poslechl poučení od tebe“.
23Pozvav je tedy dovnitř, přijal je pohostinu. Druhého pak dne vstav šel s nimi, a někteří z bratří joppenských ho doprovodili.
24Den nato přišel do Cesaree, Kornelius pak očekával jich, pozvav k sobě své příbuzné a nejdůvěrnější přátele.
25A když Petr byl již na tom, aby vešel, Kornelius vyšel mu naproti a pad k nohám jeho poklonil se.
26Ale Petr pozdvihl ho řka: „Vstaň, i já jsem člověk“.
27A rozmlouvaje s ním vešel dovnitř a nalezl tam četné shromáždění.
28I řekl k nim: „Vy víte, jak nedovoleno jest muži židu připojovat se neb přistupovat k muži jiného pokolení; ale mně ukázal Bůh, abych žádného člověka nenazýval poskvrněným neb nečistým.
29Proto byv povolán přišel jsem bez zdráhání. Ptám se vás tedy, pro kterou příčinu jste mne povolali?“
30A Kornelius řekl: „Před čtyřmi dny, právě v tuto hodinu devátou modlil jsem se ve svém domě, a hle, přede mnou stanul muž v rouše bílém a řekl:
31,Korneli, vyslyšena jest modlitba tvá, a tvých almužen vzpomenuto jest před Bohem.
32Pošli tedy do Joppe a povolej si Šimona, příjmím Petra; ten jest pohostinu v domě koželuha Šimona u moře.‘
33Ihned tedy poslal jsem k tobě, a ty jsi dobře učinil, žes přišel. Nuže my všickni stojíme nyní před tebou, abychom uslyšeli všecko, co ti jest přikázáno od Pána.“
34Tu Petr otevřev ústa svá řekl: „Vpravdě shledávám, že Bůh nehledí na osobu,
35nýbrž v každém národě jest mu příjemný, kdo se ho bojí a činí spravedlnost.
36Bůh poslal (své) slovo svým synům israelským, zvěstuje pokoj skrze Ježíše Krista. Ten jest pánem všech.
37Vy znáte tu událost, která se stala po celém Judsku, počínajíc od Galilee po křtu, který hlásal Jan,
38o Ježíši totiž Nazaretském, kterak ho Bůh pomazal Duchem svatým a mocí, a kterak on chodil dobře čině a uzdravuje všecky posedlé od ďábla, neboť Bůh byl s ním.
39A my jsme svědky všeho toho, co činil v krajině judské i v Jerusalemě, jehož i usmrtili pověsivše na dřevo.
40Toho Bůh vzkřísil třetího dne a dal mu, aby se ukázal viditelně,
41nikoli všemu lidu, nýbrž svědkům od Boha předřízeným, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
42I přikázal nám, abychom hlásali lidu a svědčili, že on jest ten, jenž byl od Boha ustanoven soudcem živých i mrtvých.
43Jemu všichni proroci vydávají svědectví, že skrze jméno jeho dostanou odpuštění hříchů všichni, kdo v něho věří“.
44Když Petr ještě mluvil tato slova, připadl Duch svatý na všecky, kteří to slovo slyšeli.
45I užasli věřící z obřízky, kteří přišli s Petrem, že také na pohany vylila se milost Ducha svatého,
46slyšeli je totiž, ani mluví jazyky a velebí Boha.
47Tu promluvil Petr: „Může-liž kdo zabrániti vody, aby nebyli pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého, jako i my?“
48I rozkázal je pokřtíti ve jménu (Pána) Ježíše Krista. Nato prosili ho, aby pobyl u nich několik dní.