1Milenec: Do své zahrady jsem přišel, sestro má, nevěsto má! Natrhal jsem si myrhu a nabral balzámu, z plástu jsem pojedl medu a vína i mléka se napil. Jeruzalémské dívky: Jen jezte a pijte, přátelé, opojte se milováním.
2Dívka: Spala jsem, ale mé srdce bdělo a slyšelo, jak milý můj klepe: "Otevři mi, sestro má a lásko má, holubičko moje čistá, hlava má je plná rosy a vlasy zvlhly nočními krůpějemi."
3Ale já jsem řekla: "Už jsem svlékla svoje šaty, to je mám zas obléknout?" Už jsem si umyla nohy, to je mám zas ušpinit?"
4Můj milý vsunul do otvoru ruku, aby otevřel dveře, a mé srdce se rozechvělo.
5Vyskočila jsem, abych mu otevřela. Z mých rukou stékal vonný olej, z mých prstů se na dřevěnou závoru stírala jemná myrha.
6Otevřela jsem mému milému, ale on už byl pryč. Když ke mně mluvil, srdce se mi chvělo. Nyní se však zastavilo, protože se neozval.
7Našli mne strážní, jež chodí po městě, udeřili mne a zranili. Hlídači hradeb mi strhli závoj.
8Zapřísahám vás, dívky z Jeruzaléma, najdete-li mého milého, řekněte mu, že jsem chorá láskou.
9Jeruzalémské dívky: Pověz nám, ty nejkrásnější z žen, jaký je ten tvůj jediný a milovaný? Proč je lepší, než kterýkoli jiný? Proč nás tak zapřísaháš?
10Dívka: Můj milý je bílý jako mléko a rudý jako krev. Vyniká nad tisíce jiných.
11Hlavu má jako ryzí zlato, vlasy jako palmové třásně - černé jako havran.
12Jeho oči jsou hluboké a tiché, jako oči holubice nad potoky vod; koupají se v mléce a nad hojností sedí.
13Tváře má jako záhon balzámu, jen vůně se z nich šíří. A rty jeho voní jako lilie, jen vonná myrha z nich stéká.
14Ruce má jako zlaté válce, taršíšskými kameny zdobené; tělo jako slonovinu, vykládanou safírem.
15Nohy jeho - to jsou sloupy z bělostného mramoru, jež na zlatých deskách stojí. Postavou je jako Libanón, vznosný je jako cedr.
16Ústa má tak přesladká, a celý je jako klenot. Takový je, dívky z Jeruzaléma, takový je milý můj a přítel můj.