1Milenec: Jak jsi krásná, lásko moje, jak jsi nádherná! Tvé oči jsou mírné jako oči holubice ve stínu závoje. Tvé vlasy splývají kolem tvé tváře jako stáda koziček, které skotačí na gileádských horách.
2Tvé zuby jsou bílé jako ovce před stříží, když právě vyšly z koupele; každá z nich dvojčata porodí, žádná z nich není neplodná.
3Tvé rty jsou jak rudá šňůrka, a ústa tvá plná půvabu.
4Tvé hrdlo je vznešené jako Davidova věž, ozdobená tisíci štíty statečných bohatýrů.
5Tvá ňadra jsou jak dvojčátka gazelích koloušků pasoucích se mezi liliemi.
6Než přijde svítání a než se stíny rozplynou, vystoupím na horu myrhovou, na pahorek kadidlový.
7Celá jsi krásná, milá moje, poskvrny na sobě nemáš.
8Pojď se mnou z Libanónu, nevěsto moje, vystoupíme na horu Amána, rozhlédneme se z hory Chermón a Senír, kde mají doupata lvi, kde žijí pardálové.
9Uchvátila jsi mé srdce, moje milá, zajala jsi mne pohledem svých očí, jediným korálem svého náhrdelníku.
10Jak sladká je tvá láska, moje milá, je více než nejlepší víno. Vůně tvých mastí je silnější než vůně balzámu.
11Tvé rty, moje milá, jsou stvořeny z medu. Mléko a med máš pod svým jazykem a vůně tvých šatů je jako vůně Libanónu.
12Jsi jako zahrada, jen pro mne zavřená, nevěsto má. Jsi jako studánka, jen po mne určená.
13Jsi jako nádherný sad, v něm plody granátu, v něm květy cyprusu, v něm vzácná henna i nard,
14šafrán i puškvorec, skořice s kadidlem, myrha i aloe s nejlepším balzámem.
15Jsi jako fontána, studnice vody živé, jež stéká z libanónských hor.
16Dívka: Probuď se, severní větříku, duj, jižní vánku a prověj mou zahrádku a zanes tu nádhernou vůni až k mému milému. Ať přijde do své zahrady a nasytí se jejími plody.