1Dívka: Jedné noci zmizel můj milý z mého lůžka. Vstala jsem a marně ho hledala.
2Vyšla jsem do ulic města, náměstí proběhla, všude jsem hledala, kterého miluji. Hledala, pátrala, ale marně.
3Našla mne stráž, jež chodí po městě a já se zeptala: "Neviděli jste toho, kterého mám tak ráda?"
4A sotva jsem se od nich vzdálila, našla jsem toho, koho tak miluji. Uchopila jsem ho a nepustím se ho, dokud ho nepřivedu do svého domova, do ložnice té, která mne zrodila.
5Dívky jeruzalémské, zapřísahám vás, při srnách a gazelách: nerušte mého milého, nebuďte ho, dokud sám nebude chtít.
6Jeruzalémské dívky: Kdo to vychází z pouště, jako oblak dýmu vonící myrhou a kadidlem? Kdo je tak provoněn nejjemnějším kořením, jaké jen lze koupit?
7Pohleďte, vždyť je to Šalomoun na svém loži. Šedesát silných bohatýrů je kolem něj. Všichni jsou zruční a obratní, v boji s mečem vycvičeni.
8Každý je vyzbrojen mečem, každý je připraven na noční boj.
9Nosítka si dal Šalomoun zhotovit z libanónských cedrů.
10Jejich sloupky ze stříbra ukoval, opěrky ze zlata pořídil, sedadlo purpurem potáhl a vnitřek ebenem pobil.
11Dívka: Pojďte a pohleďte na krále Šalomouna, dívky ze Sijónu. Na hlavě má korunu, kterou mu matka na hlavu vložila v den jeho svatby, v den jeho radosti a štěstí.