1Dívka: Jsem růže ze Sáronu, lilie z údolí.
2Milenec: Jako lilie mezi trním, tak je moje milá mezi ostatními dívkami.
3Dívka: Jako nejlepší jabloňový štěp mezi planými stromy, tak je můj milý mezi ostatními mládenci. Usedla jsem roztouženě v jeho stínu, na rtech mi sládne jeho ovoce.
4Vzal mne do hodovní síně a jakoby nade mnou vztyčil korouhev, tak všichni mohou vidět, jak velká je jeho láska.
5Nakrm mne hroznovými koláči, občerstvi mne jablky své lásky, protože chřadnu touhou.
6Jeho levici mám pod hlavou, svou pravicí mne objímá.
7Dívky z Jeruzaléma, zapřísahám vás při srnách a gazelách: nebuďte mého milého! Nechejte ho spát.
8Slyším svého milého! Přichází ke mně, přeskakuje hory, přenáší se přes kopce.
9Můj milý je jako gazela je jako mladý jelen. Podívej se, právě stojí za naší zdí a nahlíží nám do oken. Přes mříž se dívá.
10Můj milý mi řekl: "Vstaň, lásko moje, krásko má a pojď se mnou.
11Zima už pominula, ustal čas dešťů.
12Rozkvétají květiny, ptáci se rozezpívali, hlas hrdličky se ozývá.
13Fíkovník ukazuje své plody, hroznové víno rozkvetlo a opojně voní. Milenec: Vstaň, lásko moje, krásko má a pojď se mnou.
14Holubičko moje, která se skrýváš za skalním útesem, zavolej na mne, ať uslyším tvůj lahodný hlas. Dovol mi spatřit tvou půvabnou tvář.
15Jeruzalémské dívky: Pochytejte lištičky, které nám ničí vinici. Ať ji nepoškodí, vždyť právě rozkvetla.
16Dívka: Můj milý je můj a já patřím jemu. On pase mezi liliemi.
17Než nastane svítání a než se stíny rozplynou, přijď ke mně, drahý můj, přiběhni jako gazela nebo jako mladý jelen z vrcholků Béterských hor.