1Jeruzalémské dívky: Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější z žen? Kam se odebral tvůj milý? Kde ho máme hledat?
2Dívka: Můj milý odešel do své zahrady. Šel k záhonům balzámu. Tam v zahradách pase a trhá lilie.
3Já patřím svému milému a můj milý patří mně. On pase svá stáda v liliích.
4Milenec: Jak jsi krásná, moje milovaná, jsi krásná jako bájná země Tirza, jsi půvabná jako Jeruzalém. Jsi silná a hrozná jako armáda, která pod prapory vyšla do boje.
5Nedívej se na mne, vždyť tvé oči mne už přemohly! Tvé vlasy splývají kolem tvé tváře jako stáda koziček, které skotačí na gileádských horách.
6Tvé zuby jsou bílé jako ovce před stříží, když právě vyšly z koupele. každá z nich dvojčata porodí, žádná z nich není neplodná.
7Tvoje skráně - to jsou granátová jablka, rozpuklá a skrytá závojem.
8I když tu je šedesát královen, a vedle nich osmdesát družek a bez počtu mladých dívek,
9ty jsi má jediná, holubičko moje, jediná dcera své matky, která tě zrodila a která tě miluje. Jeruzalémské ženy tě spatřily a vzdaly ti poctu. Dokonce i královny a družky tě chválily.
10"Kdo to je?" ptaly se. Je podobná Jitřence, je krásná jako Luna. Je jasnější nad slunce a hrozná jako armáda, která pod prapory vyšla do boje!
11Sestoupil jsem do ořechového sadu, chtěl jsem se podívat na květy v údolí. Chtěl jsem se podívat, jestli už réva pučí a jestli raší granátové stromy.
12A znenadání - ani nevím jak - jsem se ocitl v Amínádíbových vozech.