1(Poučná píseň věnovaná Étanovi Ezrachejskému)
2Věčně chci zpívat o milosrdenství, zvěstovat budoucím generacím, jak je nám Hospodin stále věrný.
3Základy věčné má, Bože, tvá milost, věrnost jsi zakotvil na nebesích.
4Řekl jsi: „S Davidem pevnou mám smlouvu, slouží mi věrně a tak jsem mu slíbil:
5Dám, že tvá rodina bude stát pevně, tvá vláda na věky zůstane synům.“
6Za to tě chválí i nebesa, Pane, církev tvá s radostí vyznává pravdu.
7Kdo v celém nebi je podoben Bohu? Kdo mezi anděly jemu se rovná?
8On budí bázeň i v zástupech svatých, vše kolem sebe Bůh převyšuje.
9Zástupů Bože, kdo podobá se ti? Moc tvá a pravda tě obklopují.
10Bouřlivé moře tvé poslechne slovo, vzedmuté vlny ty upokojíš.
11Egypt jsi zdeptal a smrtelně ranil, rukou jsi rozprášil nepřátele.
12Nebe ti patří a tvá je i země, stvořil jsi svět se vším, co je na něm.
13Sever i jih ty jsi založil, Pane, Tábor i Chermón ti zpívají chválu.
14Paže tvá silná a ruka tvá mocná k záchraně naší je pozdvižena.
15Právo a spravednost, pilíře trůnu, milost a věrnost tví velvyslanci.
16Blaze je lidu, jenž slyší tvé slovo, světlo tvé tváře mu na cestu svítí.
17Každý den oslavou je tvého jména pro lidi, kterých se zastáváš ty.
18Svou září ozdobuj dny naší síly, nás jenom přízeň tvá posiluje.
19Ochrana naše je v Boží jen ruce, král také poslouchá Hospodina.
20Poslal jsi proroka, dal jsi mu pokyn, kterému z hrdinů pomáhat budeš, koho chceš postavit do čela lidu.
21Zvolil jsi Davida za svého muže, olejem svatým jsi povýšil ho.
22Slíbil jsi: „Ruka má bude vždy při něm, udatným činí ho síla mých paží,
23nepřítel v záloze nepřekvapí ho, nebude bídákům na pospas vydán.
24Bude se dívat, jak nepřítel padne, porazím ty, kdo ho nenávidí.
25Milost a věrnost má zůstanou při něm, já sám ho vystrojím velikou mocí.
26Království jeho se dotkne i moře, od řeky k řece si upevní vládu.
27V modlitbě bude mě oslavovat: ´Otče můj, Bože, má záchranná Skálo!´
28Učiním synem ho prvorozeným, králem všech králů na celé zemi.
29Milosrdenství mu zachovám věčně, věrně mu dodržím svoji smlouvu.
30Potomky bude mít na věčné časy, jeho trůn upevním v nebi.
31Synové jeho ať plní můj Zákon, řídí se věrně jen podle mých řádů.
32Jestli však znesvětí má nařízení, přestanou dbát na má přikázání,
33potrestám já přísně nevěrnost jejich, stihnou je rány za nepravosti.
34Milosrdenství však nezruším svoje, zůstanu věrný i nevěrníkům:
35Co jednou slíbil jsem, na věky platí, své slovo já nikdy nevezmu zpět.
36Přísahal přece jsem na svoji svatost, Davida nezklamu, nebudu lhát.
37Bude mít na věky následovníky, jeho trůn září jak sluneční jas,
38Měsíc, jenž vychází pevně v svém řádu, na nebi svědkem je věrnosti mé.“
39Teď se však zdá, že jsi zanevřel na něj, zavrhl jsi svého pomazaného.
40Hněváš se, smlouvu svou s králem jsi zrušil, korunu z hlavy jsi srazil mu na zem.
41Hradební zdi jeho nechal jsi zbořit, pevnosti jeho jsou rozvaleny.
42Plení ho všichni, kdo jen táhnou kolem, sousedé na něj si dovolují.
43Nepřítel jeho má nad ním teď navrch, dopřál jsi radosti protivníkům.
44Králova meče jsi otupil ostří, nedaroval jsi mu vítězství v boji.
45Posvátné okrasy z něho jsi strhal, trůn jeho povalen na zemi leží.
46Neužil si svého mládí moc dlouho, místo cti hanba mu pokrývá čelo.
47To už tak zůstane, Pane můj, Bože? Odvrátil ses od něj natrvalo? Stále tvůj hněv bude sálat jak oheň?
48Vzpomeň, jak kratičký je život lidí! To jsi nás stvořil jen k umírání?
49Každý z nás dočká se jistě své smrti, Zachránil se někdo z temného hrobu?
50Kde jsou tvá dřívější milosrdenství, která jsi sliboval Davidovi?
51Pane náš, otroci jsme potupení, okolní národy nás zasypaly urážkami svými, nezapomeň!
52Jsou to tví nepřátelé jako naši, co tupí každičkou rozpomínku, na toho, kterého vyvolil jsi.
53Věřím, že vrátí se tvé požehnání na věky, Pane náš. Staň se to, amen!