Psalms 89
1 (Poučná píseň věnovaná Étanovi Ezrachejskému)
2 Věčně chci zpívat o milosrdenství, zvěstovat budoucím generacím, jak je nám Hospodin stále věrný.
3 Základy věčné má, Bože, tvá milost, věrnost jsi zakotvil na nebesích.
4 Řekl jsi: „S Davidem pevnou mám smlouvu, slouží mi věrně a tak jsem mu slíbil:
5 Dám, že tvá rodina bude stát pevně, tvá vláda na věky zůstane synům.“
6 Za to tě chválí i nebesa, Pane, církev tvá s radostí vyznává pravdu.
7 Kdo v celém nebi je podoben Bohu? Kdo mezi anděly jemu se rovná?
8 On budí bázeň i v zástupech svatých, vše kolem sebe Bůh převyšuje.
9 Zástupů Bože, kdo podobá se ti? Moc tvá a pravda tě obklopují.
10 Bouřlivé moře tvé poslechne slovo, vzedmuté vlny ty upokojíš.
11 Egypt jsi zdeptal a smrtelně ranil, rukou jsi rozprášil nepřátele.
12 Nebe ti patří a tvá je i země, stvořil jsi svět se vším, co je na něm.
13 Sever i jih ty jsi založil, Pane, Tábor i Chermón ti zpívají chválu.
14 Paže tvá silná a ruka tvá mocná k záchraně naší je pozdvižena.
15 Právo a spravednost, pilíře trůnu, milost a věrnost tví velvyslanci.
16 Blaze je lidu, jenž slyší tvé slovo, světlo tvé tváře mu na cestu svítí.
17 Každý den oslavou je tvého jména pro lidi, kterých se zastáváš ty.
18 Svou září ozdobuj dny naší síly, nás jenom přízeň tvá posiluje.
19 Ochrana naše je v Boží jen ruce, král také poslouchá Hospodina.
20 Poslal jsi proroka, dal jsi mu pokyn, kterému z hrdinů pomáhat budeš, koho chceš postavit do čela lidu.
21 Zvolil jsi Davida za svého muže, olejem svatým jsi povýšil ho.
22 Slíbil jsi: „Ruka má bude vždy při něm, udatným činí ho síla mých paží,
23 nepřítel v záloze nepřekvapí ho, nebude bídákům na pospas vydán.
24 Bude se dívat, jak nepřítel padne, porazím ty, kdo ho nenávidí.
25 Milost a věrnost má zůstanou při něm, já sám ho vystrojím velikou mocí.
26 Království jeho se dotkne i moře, od řeky k řece si upevní vládu.
27 V modlitbě bude mě oslavovat: ´Otče můj, Bože, má záchranná Skálo!´
28 Učiním synem ho prvorozeným, králem všech králů na celé zemi.
29 Milosrdenství mu zachovám věčně, věrně mu dodržím svoji smlouvu.
30 Potomky bude mít na věčné časy, jeho trůn upevním v nebi.
31 Synové jeho ať plní můj Zákon, řídí se věrně jen podle mých řádů.
32 Jestli však znesvětí má nařízení, přestanou dbát na má přikázání,
33 potrestám já přísně nevěrnost jejich, stihnou je rány za nepravosti.
34 Milosrdenství však nezruším svoje, zůstanu věrný i nevěrníkům:
35 Co jednou slíbil jsem, na věky platí, své slovo já nikdy nevezmu zpět.
36 Přísahal přece jsem na svoji svatost, Davida nezklamu, nebudu lhát.
37 Bude mít na věky následovníky, jeho trůn září jak sluneční jas,
38 Měsíc, jenž vychází pevně v svém řádu, na nebi svědkem je věrnosti mé.“
39 Teď se však zdá, že jsi zanevřel na něj, zavrhl jsi svého pomazaného.
40 Hněváš se, smlouvu svou s králem jsi zrušil, korunu z hlavy jsi srazil mu na zem.
41 Hradební zdi jeho nechal jsi zbořit, pevnosti jeho jsou rozvaleny.
42 Plení ho všichni, kdo jen táhnou kolem, sousedé na něj si dovolují.
43 Nepřítel jeho má nad ním teď navrch, dopřál jsi radosti protivníkům.
44 Králova meče jsi otupil ostří, nedaroval jsi mu vítězství v boji.
45 Posvátné okrasy z něho jsi strhal, trůn jeho povalen na zemi leží.
46 Neužil si svého mládí moc dlouho, místo cti hanba mu pokrývá čelo.
47 To už tak zůstane, Pane můj, Bože? Odvrátil ses od něj natrvalo? Stále tvůj hněv bude sálat jak oheň?
48 Vzpomeň, jak kratičký je život lidí! To jsi nás stvořil jen k umírání?
49 Každý z nás dočká se jistě své smrti, Zachránil se někdo z temného hrobu?
50 Kde jsou tvá dřívější milosrdenství, která jsi sliboval Davidovi?
51 Pane náš, otroci jsme potupení, okolní národy nás zasypaly urážkami svými, nezapomeň!
52 Jsou to tví nepřátelé jako naši, co tupí každičkou rozpomínku, na toho, kterého vyvolil jsi.
53 Věřím, že vrátí se tvé požehnání na věky, Pane náš. Staň se to, amen!