Psalms 90
1 (Modlitba Božího muže Mojžíše) Pane Bože, u tebe svůj měly domov všecky naše generace.
2 Dříve než jsi stvořil horstva, dřív než svět jsi stvořil, zemi, ty jsi byl od věků, Bože.
3 Lidem dáváš jednou zemřít, velíš: „Pojďte zpátky ke mně, potomkové Adamovi!“
4 Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka.
5 Jako kdysi při povodni smeteš každý lidský život, jako sen při probuzení, jako jednodenní květy,
6 které rozkvétají ráno, odkvetou a večer uschnou.
7 Hněváš se, náš život končíš, zloba tvá nás vyděsila.
8 Vidíš totiž naše hříchy, i ty nejskrytější poznáš, ve světle své jasné tváře.
9 Soud tvůj zkrátil naše léta, jako vzdech, jak jedno slovo.
10 Našich let je sedmdesát, pro ty zdatné osmdesát. Přitom náš věk naplněn je trápením a potížemi. Přeletí jak závan větru a my rychle odcházíme.
11 Kdo ví, jak hřích soudíš přísně, bojí se tě neposlouchat.
12 Nauč nás, ať počítáme svoje dny, získáme moudrost.
13 Vrať se k nám zas, Pane Bože, odvrať svůj hněv, prokaž soucit,
14 patříme ti, dej nám milost, od rána náš celý život naplň radostí a zpěvem.
15 Kolik bylo dnů tvých trestů, roků naplněných smutkem, tolik dej nám času štěstí.
16 Ať je na nás vidět, Pane, že tvá práce není marná. Kéž by naše děti žily ke tvé cti a důstojnosti.
17 Vlídnost tvoje ať je s námi, Bože, práci naši potvrď, aby dílo našich rukou bylo dále užitečné.