1(Modlitba Božího muže Mojžíše) Pane Bože, u tebe svůj měly domov všecky naše generace.
2Dříve než jsi stvořil horstva, dřív než svět jsi stvořil, zemi, ty jsi byl od věků, Bože.
3Lidem dáváš jednou zemřít, velíš: „Pojďte zpátky ke mně, potomkové Adamovi!“
4Tisíc let je ve tvých očích jako včerejšek, jenž minul, jako jedna noční hlídka.
5Jako kdysi při povodni smeteš každý lidský život, jako sen při probuzení, jako jednodenní květy,
6které rozkvétají ráno, odkvetou a večer uschnou.
7Hněváš se, náš život končíš, zloba tvá nás vyděsila.
8Vidíš totiž naše hříchy, i ty nejskrytější poznáš, ve světle své jasné tváře.
9Soud tvůj zkrátil naše léta, jako vzdech, jak jedno slovo.
10Našich let je sedmdesát, pro ty zdatné osmdesát. Přitom náš věk naplněn je trápením a potížemi. Přeletí jak závan větru a my rychle odcházíme.
11Kdo ví, jak hřích soudíš přísně, bojí se tě neposlouchat.
12Nauč nás, ať počítáme svoje dny, získáme moudrost.
13Vrať se k nám zas, Pane Bože, odvrať svůj hněv, prokaž soucit,
14patříme ti, dej nám milost, od rána náš celý život naplň radostí a zpěvem.
15Kolik bylo dnů tvých trestů, roků naplněných smutkem, tolik dej nám času štěstí.
16Ať je na nás vidět, Pane, že tvá práce není marná. Kéž by naše děti žily ke tvé cti a důstojnosti.
17Vlídnost tvoje ať je s námi, Bože, práci naši potvrď, aby dílo našich rukou bylo dále užitečné.