Bible

1 (Davidova píseň pro sólový zpěv) 2 S touhou a nadějí jsem čekal na Boha a on se sklonil, volání mé slyšel. 3 Jak z jámy plné bahna vytáhl mne ven, na pevnou zemi postavil, mé kroky jsou zas jisté. 4 Do úst mi vložil novou vděčnou píseň, chválím ho nahlas, ať to všichni vědí. Někdo to slyší, poleká se Boha, jiný v něm začne hledat naději. 5 Kdo doufá v Boha, vyvolil si šťastně, už nebojí se mocných, nevěští si osud. 6 Ty mnohokrát jsi pomohl nám, Pane, myslel jsi na nás, po boku nám stál, ani to vypočítat všecko nedovedu. Snažím se vyzpívat to ve svém žalmu, slova mi schází, nedokážu to. 7 Honosné obřady, můj Pane, nemiluješ, oběti za hříchy a dary nežádáš však místo toho otvíráš mi uši. 8 Teď mluvíš ke mně jako k svému Králi, kterého jsi nám všem v Písmu zaslíbil. 9 A já jdu jako on tvou naplniti vůli, tvým slovem moje srdce přetéká. 10 Hlásám, že musí vyplnit se všecko, co uložil jsi, nezatajím nic. 11 Tvůj spravedlivý soud, tvou svatou pravdu teď musím mnohým předkládat. 12 Však zároveň smím ohlašovat lidem, že milosrdně odpustíš a zachováš. Mně také dávej poznat slitování, tvou věrnou, tolik láskyplnou péči! 13 Já přece nejsem jako ten tvůj Vyvolený! Brodím se zlem a nespočetné hříchy vystoupily mně vysoko nad hlavu, nezvládám je, mám víc jich nežli vlasů, k dalšímu boji ztrácím odvahu. 14 Jen ty, můj Bože, můžeš vysvobodit, přijď, prosím v této chvíli na pomoc! 15 Ti, kdo mne s chutí odsuzují k smrti, ať sami nad sebou se zastydí a jejich zlost a pýcha musí ustoupit. 16 Smáli se mně, teď ozvěnou se vrací ten jejich posměch: nyní platí jim! 17 Skutečnou veselost a radost dej, Pane, těm, kdo upřímně se ptají co po člověku chceš, co lidem nabízíš. Tvá vůle i tvá spása mění se nám v píseň! 18 Jsem jenom chudý, nevýznamný člověk však mocný Bůh, ten o mně přemýšlí, pečuje o mne, zvedá, vyprošťuje. Přijď, Pane, rychle, potřebuji tě!