1(V den, kdy ho Bůh vysvobodil z ruky Saula a všech nepřátel, zazpíval David Bohu tuto píseň)
2Až z hloubi srdce vyznávám ti lásku, můj Bože, moje sílo největší!
3Tys moje skalní pevnost, Hospodine, můj Zachránce a silný Bůh, mohutná skála, o kterou se opřu Já útočiště naleznu v tvém chrámu, skrýš, tiché místo, kde jsem v bezpečí.
4Uprostřed bojů jsem tě chválil písní a tys mě zbavil všech mých nepřátel.
5Smrtelná křeč už sevřela mé tělo stržené proudy děsných, zhoubných vod.
6Hladina zavřela se nade mnou jak hrob, ovíjely mne zrádné sítě smrti.
7Ve strachu jsem se obrátil na Pána, ke svému Bohu hlasitě jsem volal. Vysoko v nebi zaslechl můj hlas, mé volání se dostalo až k němu.
8Hospodin povstal, zatřásla se země, základy hor se pohnuly a chvěly,
9Z průduchů země hustý dým se valil a žhnuly kameny jak výheň kováře.
10Šel dolů oblohou jak po schodišti, kam vkročil všecko haslo, byla tma.
11Letěl jak jezdec na báječném koni, rychleji letěl než nejprudší vítr.
12Kol něho tmí se, černé mraky kupí, průtrže vod teď z oblaků se valí.
13Rozčísl oblohu jasnými blesky, jak uhlí hoří vše, kam dopadnou.
14Burácí hrom a zem bičují kroupy, jak trubky Nejvyššího, jak válečné bubny jsou bouře, hromy, krupobití zvuk.
15Pod blesky, jeho ohnivými šípy, se rozestoupí masy temných vod.
16Ty, Pane, hněváš se a mocným dechem dno obnažíš, nejhlubší základ světa.
17Z výše jsi vztáhl svoji mocnou ruku, mne popadl a vytáhl z hlubin.
18Tak zachránil jsi mne z děsivé moci mých zavilých a silných nepřátel, z přesily těch, kdo nenávidí mne.
19Přepadli mě, když svírala mne slabost, můj Bůh však přispěchal mi na pomoc.
20Vyvedl mě jak z vod na pevnou zemi, to jeho láska zachránila mne.
21Nezapomněl Pán, že se vždycky snažím jednat jak chce a čisté ruce mít.
22Pečlivě sleduji, kam vedou Boží cesty a nedám se od něho odlákat.
23Mám před očima všecky jeho řády a nezlehčuji Boží zákony.
24Jsem upřímný ve vztahu k svému Bohu a hříchu na hony se vyhýbám.
25On vidí moji snahu, myslí na ni a čistotu mých pohnutek má rád.
26S milosrdným Bůh milosrdně jedná a věrnost splácí svojí věrností,
27s bezelstným mluví vždy jen otevřeně, přetvářku trestá, faleš nesnáší.
28Trpícím lidem pomáhá vždy s láskou, nemá rád pyšné, ti dopadnou zle.
29Mou lampu znovu rozžíháš svým ohněm, temnotu rozptýlí zas světlo tvé.
30V tvé síle prorazil jsem obklíčení, s tvou pomocí jsem překonal i zeď.
31Silného Boha plán je dokonalý, co říká Bůh - ryzího kovu zvuk. Je štítem ochranným všem slabým lidem, kdo na Boží moc plně spolehli.
32Jsou tu snad někde ještě jiní bozi, nad skálu spolehliví, věrní, silní, jakým je pro mne Pán Bůh Hospodin?
33On, jenom on mne strojí statečností, vede mne cestou přímou, jedinou.
34Mým krokům dává hbitost gazely, pomáhá vystoupit až na vrchol.
35Učí mé slabé ruce bojovat, sílu jim dává zlomit ocel zbraní.
36Štít poskytuje, před střelami chrání, sám při mně stojí, dává vítězství.
37Pod mými kroky vratkou zemi rovná, jdu pevně, kroky nekolísají.
38Nepřítel odražen, ve zmatku běží, já jsem mu v patách, neunikne mi.
39Je poražen a u nohou mi leží, z toho se jen tak nevzpamatuje.
40To vítězství je tvoje, Pane Bože, tys posílil mne, nepřátele sehnul,
41kdo nevzdal se mi, každý padl v boji.
42V poslední chvíli volali k Hospodinu, už ale pozdě, nevyslyšel je.
43Jsou smeteni jak nepříjemná špína a jako bláto střásl jsem je z bot.
4444-45 Dal jsi mi vyváznout ze vzpoury mého lidu, mé panování sám jsi upevnil a další národy jsi podrobil mé vládě,
45***
46Ti cizinci, co dřív proti mně štvali, na slovo slouží mi a zalíbit se chtějí, mně otvírají pokorně své tvrze.
47To proto, že jsi živý, jediný, Bůh žehnající, skála má a spása, buď tobě sláva, vyvyšuji tě!
48Bůh silný jsi, sám vykonáváš pomstu a tobě náleží, koho jsem porazil.
49Jsem vysvobozen od nepřátel zvenku, kdo uvnitř povstal, je též podroben, násilí krutých učinil jsi konec.
50Tak chválím tebe, Pane, před národy, tvé svaté jméno zpívám ve svých žalmech:
51Jak úžasně ses zastal svého krále, jak láskou zahrnuješ Davida a slibuješ, že právě z jeho rodu Král přijde jednou vládnout na věky.