1(Davidova píseň ke sborovému zpěvu)
2Mně vesmír ukazuje slávu Tvůrce a na obloze vidím práci Božích rukou.
3Den za dnem o tom hovoří, noc za nocí je umělecké dílo.
4Není to stejné jako lidská řeč, slova a hlas tu neuslyšíš,
5a přece rozumí jim všude po celé zemi všechny národy. Na obloze se zabydlelo slunce.
6Radostně ráno z lože vyskočí, jak ženich ve své svatby den, jak posel na cestu když vybíhá.
7Od východu na západ vždycky běží, nic neunikne jeho mocné záři.
8To Hospodin dal všemu pevný zákon, přemýšlej o tom, občerstvíš svou duši. Vše svědčí o tom jak je Bůh náš moudrý, jak nepřidal by rozumu i lidem.
9Co ustanovil Pán, to dává radost, a jeho příkazy nám pročišťují zrak.
10Máš před Bohem upřímnou, čistou úctu? Ta povede tě stále jenom přímo. Bůh všecko dobře řídí, spravedlivě.
11To stojí za mnoho, za všecko zlato, a je to sladší než med z včelí plástve.
1212 Kdo přijímá to, dobře vždycky vidí, kdo řídí se tím, nebude mít škodu.
13A přece je tak snadné dát se klamat, nepřiznat viny, na omyl je svádět. Odpusť mně, Bože, i to, o čem nevím,
14a před vědomým hříchem zastav, prosím, mé kroky, ať ničemu neotročím. Umyj mne dokonale od vší špíny!
15Chci mluvit a též tiše přemýšlet tak, abys spokojen byl se mnou, Pane, má pevná skálo, naděje mé spásy.