1Cožpak moudrost nevolá? Cožpak není slyšet rozumnost?
2Ale ano, stojí na výšinách u cesty, setkáš se s ní na rozcestích.
3Její hlasité volání uslyšíš u bran, kudy se chodí do města a kterými se vychází ven.
4„Ne vás, muži, volám, na všechny lidi se obracím:
5Vy prostoduší, pochopte, v čem je chytrost, Vy hlupáci, uvědomte si, co je rozumné.
6Poslouchejte, mám vám říci co rozumného. Má ústa nenávidí proradnost.
7Všechno, co říkám, je jen pravda, hnusí se mi bezbožnost.
8Má slova jsou spravedlivá; není v nich klam ani faleš.
9Všem soudným jsou jasná a srozumitelná jsou těm, kdo je chtějí pochopit.
10Raději než stříbro přijměte mé napomenutí a více než zlata si važte poznání.
11Vždyť moudrost je vzácnější než perly, nevyrovnají se jí žádné skvosty.
12Já, Moudrost, bydlím s chytrostí a vlastním poznání a rozvahu.
13Bát se Hospodina znamená nenávidět zlo.
14Proto mám v nenávisti nadutost, pýchu, špatný život a zvrácené řeči.
15Jen u mne je rada a záchrana, já jsem rozumnost, u mne je rozvaha a síla.
16Králové vládnou jen skrze mne a se mnou vládcové činí spravedlivá rozhodnutí, jen se mnou panují knížata a soudci spravedlivě soudí.
17Já miluji ty, kteří mne milují, a těm, co mne úzkostlivě hledají, dávám se nalézt.
18U mne je bohatství a sláva, stejně jako blahobyt a spravedlnost.
19Mé plody jsou lepší než čisté zlato a mé výnosy jsou nad nejdražší stříbro.
20Chodím po cestách spravedlnosti a přímými stezkami práva,
21abych těm, kdo mne milují, naplnila pokladny a dala trvalé dědictví.
22Hospodin mne vlastnil již na počátku, před všemi svými skutky a před všemi časy.
23Ustanovena jsem od věčné věčnosti, od počátku, dříve než byl ustaven svět.
24Zrodila jsem se dříve, než byla učiněna pramoře a propasti, dříve než vytryskly prameny napájející studnice.
25Byla jsem zplozena dříve, než byly založeny hory a než vznikly pahrbky.
26Dříve než učinil zemi a roviny, dříve než zformoval na pevninách hroudy, stála jsem při Hospodinu.
27Když vyklenul nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval obzor nad vodními propastmi,
28když vysoko na něm zavěšoval mračna a v hlubinách zakládal prameny,
29když vymezoval moři pevné hranice, aby vody byly poslušné jeho hlasu, když vyměřoval základy země,
30stála jsem mu oddaně po jeho boku. Na každý den jsem byla jeho potěšením, neustále jsem si před ním hrála.
31Od toho času si hraji na celé zemi a raduji se, když jsem s lidmi.
32Nyní mne, synové, poslouchejte: Šťastní jsou ti, kdo se drží na mých cestách.
33Dbejte na mé rady a buďte moudří; nepohrdejte tím, co vám říkám.
34Blaze je tomu, kdo mě poslouchá, kdo ostražitě bdí každý den u mých dveří a kdo hlídá, kudy vcházím.
35Vždyť život nalézá ten, kdo nalezne mne; ten nachází i Hospodinovu přízeň.
36Kdo hřeší proti mně, škodí sám sobě, kdo mnou pohrdá, miluje smrt.