Lamentations 5
1 Ach, Hospodine, vzpomeň si na všechno, co nás potkalo. Pohlédni na nás a uvidíš, jak jsme potupeni.
2 Všechno, co bylo naše, nám vzali cizinci, kteří se nastěhovali dokonce i do našich domů.
3 Připravili nás o otce a učinili z našich matek vdovy.
4 Nutí nás kupovat si vlastní pitnou vodu a draze nám prodávají dokonce i obyčejné dříví na topení.
5 Naši pronásledovatelé jsou nám neustále v patách, takže nemáme klidu a jsme na pokraji vyčerpání.
6 Museli jsme se podřídit Egyptu a Asýrii, abychom měli alespoň co jíst a nezemřeli hlady.
7 Naši předkové se provinili a zahynuli a my stále ještě sklízíme plody jejich nepravostí.
8 Ti, kdo byli dříve našimi otroky, nám nyní vládnou a není nikoho, kdo by nás z jejich moci vysvobodil.
9 Abychom se najedli, nasazujeme svůj vlastní život, neboť všude kolem jsou ozbrojení nepřátelé.
10 Kůži máme hlady vysušenou a rozpálenou jako pec.
11 Protivníci znásilnili naše ženy a dívky v Jeruzalémě i v ostatních judských městech.
12 Vlastníma rukama oběsili přední muže našeho národa a čest starých a moudrých je znevažována.
13 Mladíky nechávají dřít u svých mlýnů a chlapce nechávají klesat pod těžkým nákladem dříví.
14 Staří už nesedávají v městských branách a mladí dávno přestali vesele zpívat a hrát.
15 Z našich srdcí se vytratila radost a veselé tance nahradil zármutek.
16 Ztratili jsme svou moc a slávu i výsadní postavení. Provinili jsme se a spravedlivě za to pykáme!
17 Právě proto srdce každého z nás umdlévá a kalí se nám zrak.
18 Vždyť Jeruzalém leží v troskách, mezi kterými se potulují už jen šakali.
19 Ach, Hospodine! Tvá vláda je věčná a tvůj trůn stojí nepohnutě po všechny generace.
20 Proč jsi nás na takovou dobu opustil a stále na nás zapomínáš?
21 Hospodine, jestliže jsi nás již zcela nezavrhl a tvé rozhořčení nepřesáhlo všechny hranice, ukaž nám cestu zpět k tobě, abychom se mohli vrátit, a dej, aby všechno bylo jako dříve.