Ezekiel 1
1 1-3 Když uplynulo téměř pět let od té doby, co Babylóňané odvlekli do vyhnanství krále Jójakína, oslovil Hospodin pátého dne v měsíci kněze Ezechiela a obklopil ho svou mocí. Ezechiel byl synem Buzího a právě pobýval u řeky Kebaru na babylónském území. Sám Ezechiel o tom píše: Ve třicátém roce, pátého dne ve čtvrtém měsíci, když jsem sídlil ve vyhnanství mezi Izraelci u řeky Kebaru, otevřelo se náhle nebe a Bůh mi ukázal něco úžasného.
2 ***
3 ***
4 Viděl jsem, jak se od severu žene veliká bouře - obrovské mračno, z něhož šlehaly blesky, a všechno kolem prostupovala úžasná záře. Samotný střed této ohnivé záře vypadal jako žhnoucí kov,
5 v jehož ohni jsem viděl něco jako čtyři živé bytosti. Vypadaly jako lidé,
6 ale každá z nich měla čtyři tváře a čtyři křídla.
7 Na vzpřímených nohou měly chodidla podobná býčím kopytům, která se třpytila jako vyleštěné zrcadlo.
8 Na všech čtyřech stranách měly pod křídly lidské ruce. Každá bytost měla čtyři tváře a
9 čtyři křídla, kterými k sobě těsně přiléhaly. Bytosti se pohybovaly přímo vpřed a nikam se neotáčely.
10 Každá ze čtyř bytostí měla tvář podobnou lidské, napravo od ní tvář lva, vlevo podobu býka a všechny měly také tvář orla.
11 Tak vypadaly jejich hlavy. Všechny bytosti měly dvě nahoru rozepjatá křídla, kterými k sobě navzájem přiléhaly, a dvě jiná křídla, kterými si zakrývaly těla.
12 Každá z nich se pod vlivem svého ducha pohybovala přímo vpřed, aniž by se musela otáčet.
13 Tyto živé bytosti vypadaly jako žhnoucí uhlí nebo planoucí pochodně. Mezi nimi se navíc pohyboval jasný oheň, z něhož sršely blesky.
14 Také samotné bytosti se pohybovaly sem a tam jako blesk.
15 Při pohledu na ně jsem na zemi vedle každé z těchto bytostí uviděl po jednom kole.
16 Všechna čtyři kola byla stejná a třpytila se jako chrysolit. Každé kolo vlastně tvořila dvě navzájem se protínající kola,
17 a proto se mohla pohybovat všemi směry, kam se dívaly bytosti, aniž by se musela otáčet.
18 Kola měla dlouhé obdivuhodné loukotě, které byly po obvodu plné očí.
19 Kola i bytosti se pohybovaly současně, a když se bytosti vznesly od země, kola je v pohybu následovala.
20 Pohyb všech bytostí vedl duch a kola je všude následovala, protože duch těchto živých bytostí byl právě v těchto kolech.
21 Když se bytosti pohybovaly, také kola byla v pohybu a když bytosti stály, zastavila se i kola. Kola se také spolu s bytostmi vznášela nad zemí, neboť je vedl jeden duch.
22 Nad hlavami bytostí se klenula podivuhodná záře třpytivá jako oslnivě jiskřící sníh.
23 Pod její klenbou se všechny čtyři bytosti vzájemně dotýkaly rozepjatými křídla a zbylými dvěma křídly si přikrývaly tělo.
24 Když se bytosti pohybovaly, jejich křídla vydávala zvuk podobný burácejícímu vodopádu, hlasu všemohoucího Boha či vřavě velkého vojska. Když však bytosti stály, stáhla se křídla k tělu.
25 Když bytosti stály se staženými křídly, ozval se z ozářeného prostoru nad jejich hlavami hlas.
26 Nad klenbou jsem viděl něco, co vypadalo jako safírový trůn a vysoko na něm seděla postava podobná člověku.
27 Zpozoroval jsem, že od pasu nahoru tato postava vypadala jako planoucí rozžhavený kov a od pasu dolů připomínala oheň.
28 Celá postava byla obklopena úžasnou září, která vypadala jako duha na obloze v deštivém dni. V takové podobě se mi tenkrát zjevila Hospodinova sláva. Když jsem to všechno spatřil, padl jsem tváří k zemi a slyšel jsem hlas, který ke mně promluvil. Bůh povolává Ezechiela