1Vybrané zlato, které pokrývalo zdi chrámu, zašlo a ztratilo svůj třpyt! Kameny z této velkolepé a posvátné stavby leží pohozeny na nárožích všech ulic.
2S obyvateli Jeruzaléma, kteří kdysi mívali cenu zlata, se nyní jedná jako s hliněnými džbány, které vzešly z rukou hrnčíře.
3Moji vlastní lidé jsou ke svým dětem krutí jako pštrosi na poušti ke svým mláďatům. Dokonce i šakalové se starají o své potomky a krmí je mateřským mlékem,
4kojencům mého lidu se žízní lepí jazyk na patro. Děti žebrají o kousek chleba, avšak od nikoho jej nedostanou.
5Lidé, kteří si kdysi dopřávali vybraná jídla, nyní strádají v bídě na ulicích. Ti, které vychovali v přepychu, nyní leží na hromadách popela.
6Obyvatelé Jeruzaléma se provinili mnohem víc než obyvatelé Sodomy, město, které se v jediném okamžiku změnilo v hromady sutin, a nikdo mu již nemohl pomoci.
7Naši přední muži byli čistší než sníh a bělejší než mléko. Bývali to lidé statného vzezření, drahokamy mezi vším stvořením.
8Nyní jsou však černější než saze a na ulicích už je nikdo nepozná. Kůže na jejich kostech se svraštila a vyschla jako kůra.
9Lidé, kteří zahynuli zbraněmi nepřátel, jsou na tom lépe než ti, kdo umírají hlady. Týráni hladem se ztrácejí před očima, neboť v celém městě není co jíst.
10Když Jeruzalém oblehli nepřátelé, ženy, které byly dříve soucitnými matkami, uvařily vlastníma rukama své děti a snědly je.
11Hospodin nechal svému spravedlivému hněvu volný průběh a dopustil, aby se projevily jeho důsledky. Založil na Sijónu oheň, který pohltil samotné jeho základy.
12Králové celého světa ani žádný z národů na zemi by nikdy nevěřili, že nepřátelům a protivníkům se podaří proniknout branami a vstoupit do Jeruzaléma.
13Kvůli provinění proroků a nepravosti kněží k tomu však nakonec došlo, neboť v jeho zdech prolévali krev spravedlivých.
14Nyní tápou ulicemi jako slepci a jsou natolik poskvrněni krví, že se nikdo neodvažuje dotknout ani jejich oděvu.
15Lidé na ně pokřikují: "Pryč od nás! Jste nečistí! Odejděte! Nedotýkejte se nás!" Proto odcházejí a bloudí po celém světě, ale žádný z národů je nechce přijmout.
16Sám Hospodin je rozptýlil a už nad nimi nedrží ochranou ruku. Kněžím už nikdo neprokazuje úctu a také staří a moudří muži ztratili veškerou přízeň.
17Oči nás bolely od marného vyhlížení pomoci. Z nejvýše položených míst jsme vyhlíželi národ spojenců, ale nikdo nás zachránit nepřišel.
18Nepřátelé střežili každý náš krok, takže ani v ulicích uvnitř města nebylo bezpečno. Náš konec se nezadržitelně blížil a naše dny byly sečteny. Tehdy přišel čas naší zkázy.
19Naši pronásledovatelé byli rychlejší než orli na nebi. Štvali nás přes hory a počkali si na nás v poušti.
20Chytili do svých léček záruku našeho pokojného života, panovníka, kterého vyvolil sám Hospodin. Domnívali jsme se, že nás dokáže ochránit před kterýmkoliv národem světa.
21A co vy, Edómci, obyvatelé země Úsu. Je vám to všechno k smíchu? Jen tak dál. Také na vás se již brzy dostane. Všechny vaše nepravosti vyjdou najevo a padnete k zemi jako opilí.
22Zatímco Hospodin ukončí soužení Izraelců, a nebude prodlužovat jejich vyhnanství, vaše provinění, Edómci, vystaví všem na odiv a potrestá vaše hříchy a zpupnost.