Lamentations 4
1 Vybrané zlato, které pokrývalo zdi chrámu, zašlo a ztratilo svůj třpyt! Kameny z této velkolepé a posvátné stavby leží pohozeny na nárožích všech ulic.
2 S obyvateli Jeruzaléma, kteří kdysi mívali cenu zlata, se nyní jedná jako s hliněnými džbány, které vzešly z rukou hrnčíře.
3 Moji vlastní lidé jsou ke svým dětem krutí jako pštrosi na poušti ke svým mláďatům. Dokonce i šakalové se starají o své potomky a krmí je mateřským mlékem,
4 kojencům mého lidu se žízní lepí jazyk na patro. Děti žebrají o kousek chleba, avšak od nikoho jej nedostanou.
5 Lidé, kteří si kdysi dopřávali vybraná jídla, nyní strádají v bídě na ulicích. Ti, které vychovali v přepychu, nyní leží na hromadách popela.
6 Obyvatelé Jeruzaléma se provinili mnohem víc než obyvatelé Sodomy, město, které se v jediném okamžiku změnilo v hromady sutin, a nikdo mu již nemohl pomoci.
7 Naši přední muži byli čistší než sníh a bělejší než mléko. Bývali to lidé statného vzezření, drahokamy mezi vším stvořením.
8 Nyní jsou však černější než saze a na ulicích už je nikdo nepozná. Kůže na jejich kostech se svraštila a vyschla jako kůra.
9 Lidé, kteří zahynuli zbraněmi nepřátel, jsou na tom lépe než ti, kdo umírají hlady. Týráni hladem se ztrácejí před očima, neboť v celém městě není co jíst.
10 Když Jeruzalém oblehli nepřátelé, ženy, které byly dříve soucitnými matkami, uvařily vlastníma rukama své děti a snědly je.
11 Hospodin nechal svému spravedlivému hněvu volný průběh a dopustil, aby se projevily jeho důsledky. Založil na Sijónu oheň, který pohltil samotné jeho základy.
12 Králové celého světa ani žádný z národů na zemi by nikdy nevěřili, že nepřátelům a protivníkům se podaří proniknout branami a vstoupit do Jeruzaléma.
13 Kvůli provinění proroků a nepravosti kněží k tomu však nakonec došlo, neboť v jeho zdech prolévali krev spravedlivých.
14 Nyní tápou ulicemi jako slepci a jsou natolik poskvrněni krví, že se nikdo neodvažuje dotknout ani jejich oděvu.
15 Lidé na ně pokřikují: "Pryč od nás! Jste nečistí! Odejděte! Nedotýkejte se nás!" Proto odcházejí a bloudí po celém světě, ale žádný z národů je nechce přijmout.
16 Sám Hospodin je rozptýlil a už nad nimi nedrží ochranou ruku. Kněžím už nikdo neprokazuje úctu a také staří a moudří muži ztratili veškerou přízeň.
17 Oči nás bolely od marného vyhlížení pomoci. Z nejvýše položených míst jsme vyhlíželi národ spojenců, ale nikdo nás zachránit nepřišel.
18 Nepřátelé střežili každý náš krok, takže ani v ulicích uvnitř města nebylo bezpečno. Náš konec se nezadržitelně blížil a naše dny byly sečteny. Tehdy přišel čas naší zkázy.
19 Naši pronásledovatelé byli rychlejší než orli na nebi. Štvali nás přes hory a počkali si na nás v poušti.
20 Chytili do svých léček záruku našeho pokojného života, panovníka, kterého vyvolil sám Hospodin. Domnívali jsme se, že nás dokáže ochránit před kterýmkoliv národem světa.
21 A co vy, Edómci, obyvatelé země Úsu. Je vám to všechno k smíchu? Jen tak dál. Také na vás se již brzy dostane. Všechny vaše nepravosti vyjdou najevo a padnete k zemi jako opilí.
22 Zatímco Hospodin ukončí soužení Izraelců, a nebude prodlužovat jejich vyhnanství, vaše provinění, Edómci, vystaví všem na odiv a potrestá vaše hříchy a zpupnost.