1Na vlastní kůži jsem zakusil utrpení, které doprovází Boží výchovu.
2Zburcoval mě a nechal mě tápat v temnotách, nikoliv kráčet ve světle.
3Opravdu, dlouho se stále znovu a znovu obrací proti mně.
4Nechal zestárnout mé tělo i kůži a zpřerážel mi kosti.
5Neproniknutelně mne obklopil hořkostí a trápením.
6Nechal mě napospas temnotě jako ty, kdo již dávno zemřeli.
7Obehnal mne zdí, abych nemohl uniknout a připoutal mě k zemi těžkými řetězy.
8Dokonce i když ho volám a křičím o pomoc, nařizuje mi, abych mlčel.
9Zatarasil mé cesty kamennými kvádry.
10Číhal na mě jako medvěd nebo vskrytu číhající lev.
11Nechal mě zabloudit a rozdrásaného mne zanechal bez pomoci.
12Napjal svůj luk a udělal ze mne cíl svých střel.
13Proklál mé srdce šípy ze svého toulce.
14Stal jsem se terčem výsměchu celého národa, který na mě skládá posměšné písně.
15Naplnil mne hořkostí odpornou jako žluč.
16Nechal mi vylámat zuby na štěrku a za pokrm mi dal prach.
17Přišel jsem o klid a zapomněl, jak vypadá zdar.
18Proto jsem řekl, že cokoliv bylo krásné, je pryč a s ním také zmizelo všechno, co jsem očekával od Hospodina.
19Vzpomínám si na své utrpení a bloudění i hořkost horší než žluč.
20Všechno mi zůstalo v živé paměti a mé nitro je úplně na dně.
21Přesto však žiju očekáváním, které mi vrací naději:
22Jen díky nesmírné Boží lásce jsme úplně nezanikli, neboť jeho soucit nikdy neslábne.
23Je vždy znovu připraven na každý den, protože Bůh je věrný.
24Sám se utvrzuji v tom, že mou nadějí je jen Hospodin, a proto na něho budu čekat.
25K lidem, kteří v něm skládají svou naději a usilovně ho hledají, je Hospodin neskonale dobrý.
26Je správné tiše očekávat vysvobození od Hospodina.
27Je dobré, když člověk nosí jeho jho, už od svého mládí.
28Takový ať ho o samotě a v tichosti snáší, neboť ho něj vložil sám Hospodin.
29Ať se vrhne tváří do prachu, neboť stále ještě neztratil naději.
30Ať tomu, kdo ho bije, nastaví svou tvář a nechá se naplnit hanbou.
31Vždyť Hospodin nezavrhuje člověka na věky.
32Ačkoliv dopouští trápení, projeví také své slitování. Tak obrovská a nezlomná je jeho láska.
33Vždyť Hospodin nepřináší lidem utrpení a zármutek svévolně a bez příčiny.
34On dobře vidí ty, kdo pod nohama drtí všechny zajatce v zemi.
35Ty, kdo odpírají člověku jeho práva přímo před tváří jeho samotného, Nejvyššího Boha.
36Vidí všechny, kdo převracejí právo a připravují člověka o spravedlnost.
37Vždyť kdo dokáže uskutečnit svá slova, jestliže o tom nerozhodl Hospodin?
38Cožpak nepřicházejí pohromy i dobré věci právě z úst Nejvyššího?
39Proč by si měl kterýkoliv žijící člověk stěžovat, když sklidí důsledky jen svých vlastních provinění?
40Raději prověřme a přehodnoťme cesty, kterými se ubíráme, a navraťme se k Hospodinu.
41K Bohu na nebi pozvedněme nejen ruce, ale i srdce a přiznejme:
42"Provinili jsme se a vzepřeli se ti a ty jsi nám to neodpustil.
43Zahalilo tě rozhořčení a začal jsi nás pronásledovat. Bez milosti jsi nás připravoval o život.
44Přikryl ses oblakem, aby k tobě nepronikla žádná naše prosba.
45Udělal jsi z nás nejposlednější a nejodpornější ze všech národů.
46Všichni naši nepřátelé se na nás šklebí a tropí si z nás posměšky.
47Museli jsme snášet útisk a úskoky protivníků, zmar a zkázu.
48Z očí mi kanou proudy slz, neboť nepřátelé zničili mé město.
49Nepřestanu plakat a nenechám své oči odpočinout,
50dokud Hospodin nepohlédne z nebe dolů a na vlastní oči se nepřesvědčí.
51Když vidím, co potkalo všechny ženy Jeruzaléma, mé nitro se plní zármutkem.
52Nepřátelé mne pronásledovali bez příčiny jako lovci ptáčka.
53Snažili se mě připravit o život. Vhodili mne do jámy a zasypali kamením.
54Když se nade mnou zavřela hladina, pomyslel jsem si, že přišel můj konec.
55Tehdy jsem k tobě, Hospodine, volal z hlubin jámy,
56a ty jsi zaslechl mé úpěnlivé volání: "Neodvracej svůj sluch od mých proseb o pomoc."
57Přišel jsi na mou prosbu až ke mě a řekl jsi mi: "Neboj se."
58Ujal ses mého případu a zachránil jsi mi život.
59Byl jsi svědkem všeho zla, které jsem vytrpěl. Proto ty sám převezmi můj spor.
60Viděl jsi hloubku pomstychtivosti mých nepřátel i všechny úklady, které proti mně strojili.
61Hospodine, ty sám jsi slyšel, jak mě uráželi a chystali proti mě své intriky.
62Znáš všechno, co si moji nepřátelé proti mě celé dny tajně sdělovali a šeptali.
63Jen se na ně podívej! Ať dělají cokoliv, prozpěvují si o mě potupné písničky.
64Ach, Hospodine, odplať každému z nich, jak si zaslouží, za to, čeho se dopustili vlastníma rukama.
65Dej jim pocítit zármutek a připrav jim zlý osud.
66S hněvem je pronásleduj a vyhlaď je z tváře země.