Lamentations 2
1 Hospodin zahalil Jeruzalém oblakem svého rozhořčení a svrhl nádheru a slávu Izraele z nebe na zem. V den, kdy projevil svůj hněv, neušetřil ani chrám - místo svého přebývání.
2 Bez milosti nechal rozbořit všechny izraelské domy a strhnout veškeré pevnosti. Srovnal celé království se zemí a srazil na kolena všechny, kdo stáli v jeho čele.
3 Ve svém rozhořčení připravil Izrael o veškerou jeho moc a zbavil jeho obyvatele své ochrany před hrozbou nepřátel. Prohnal se zemí praotce Jákoba jako planoucí oheň, který zničí všechno kolem.
4 Napjal svůj luk proti Izraelcům, jako by byl jejich nepřítel. Jako jejich protivník zahubil všechny, které si dříve oblíbil. Ničivý oheň jeho hněvu srovnal se zemí i chrám.
5 Zachoval se jako skutečný nepřítel a zpustošil Izrael. Zničil všechny jeruzalémské paláce a rozbořil jeho pevnosti a zanechal v zemi jen nářky a bědování.
6 Jako zahradu nechal vyplenit a zničit svůj chrám, v němž se setkával se svým lidem. Učinil tak přítrž všem slavnostem a sobotám, které si Izraelci připomínali. Ve svém rozhořčení zavrhl jak panovníky tak kněze.
7 Neušetřil ani svůj vlastní oltář a opustil svatyni. Veškeré paláce města vydal do rukou nepřátel. Cizáci ztropili v chrámových prostorách rozruch jaký býval za dnů, kdy se v něm radoval izraelský lid.
8 Hospodin nařídil nepřátelům strhnout hradby okolo Jeruzaléma. Vydal jim svůj rozkaz a dohlédl na jeho splnění. Veškeré ochranné valy a zdi tak padly před jeho mocí a zanikly.
9 Nepřátelé prolomili jeruzalémské brány a zasypali je sutinami města. Odvlekli jeho panovníky do vyhnanství, a zbavili zemi jakéhokoliv zákona a práva. Navíc Hospodin přestal promlouvat k prorokům Izraele.
10 Staří a moudří muži izraelského národa si proto oblékli smuteční žíněný oděv, mlčky sedí a sypou si na hlavu prach. Také jeruzalémské dívky sklonily zoufale své hlavy až k zemi.
11 Mé oči již pro samý pláč nevidí a celé mé nitro se nesmírně trápí. Srdce mě bolí a ztratil jsem radost ze života, neboť můj národ zničili nepřátelé. V ulicích Jeruzaléma leží malé děti a čekají na smrt.
12 Leží tam jako zranění válečníci, a zatímco je pomalu opouští život, ptají se svých matek, které je drží v náručí: "Kam se ztratilo všechno, co se dalo jíst?"
13 Co o tobě mám říci? S čím tě mohu srovnávat, Jeruzaléme? Jaký příklad mám použít, abych tě utěšil. Vždyť tvá rána je hluboká jako sám oceán. Kdo tě dokáže uzdravit?
14 Tvoji proroci ti lhali a falešně tě uklidňovali. Neupozornili vás na vaše provinění, aby odvrátili hrozbu vyhnanství. Věštby, které vám tito lidé předkládali, byly nepravdivé a svedly vás na scestí.
15 Všichni, kdo prochází kolem Jeruzaléma, okázale vyjadřují své opovržení a výsměch. Ptají se: "Copak tohle má být to město, které bylo symbolem dokonalosti krásy a zdrojem potěšení pro celou zemi?"
16 Všichni vaši nepřátelé si na vás dovolí, cokoliv si usmyslí. Vysmívají se vám, cení zuby a chvástají se: "Konečně jsme je pohltili. Na tento okamžik jsme dlouho čekali a těšili se až přijde."
17 Hospodin vykonal vše, o čem rozhodl a před čím již dávno svůj lid důrazně varoval. Bez milosti Izraelce smetl a dovolil jejich nepřátelům, aby nad nimi zvítězili. Postavil se na stranu jejich protivníků.
18 Srdce Izraelců nyní volají k Hospodinu. Plačte, jeruzalémské hradby, dnem i nocí roňte potoky slz a nedopřejte sobě ani svým očím odpočinku.
19 Bděte a naříkejte i za soumraku, kdy začíná služba nočních strážců. Lidé, otevřete Hospodinu svá srdce dokořán. Pozvedněte k němu své ruce kvůli životu svých dětí, které umírají hlady na rohu každé ulice.
20 Jen pohleď, Hospodine, a rozvaž, zda jsi někdy s někým naložil tak jako s Izraelci. Mají snad matky jíst vlastní děti, které vychovaly? Mají snad vrahové zabíjet kněze a proroky přímo v tvé svatyni?
21 Mladí i staří spolu leží v prachu ulic. Nepřátelé zavraždili mladíky i panny. Přišli o život, neboť Hospodin je zbavil své přízně a nechal je nést důsledky jejich provinění.
22 Stejně, jako jsi shromažďoval svůj lid ke slavnostem, shromáždil jsi nyní proti němu nepřátele ze všech stran. V den, kdy Hospodin přestal Izraelce chránit, se nikomu nepodařilo uniknout a nikdo nepřežil. Nepřátelé tak zahubili všechny, pro které byl dříve Jeruzalém místem bezpečí.