1Jak zeje prázdnotou Jeruzalém, který kdysi překypoval životem! Byla doba, kdy v očích národů budil respekt, a dnes je opuštěný jako vdova! Těšil se výsadnímu postavení krále měst, avšak nyní je z něj otrok.
2Za nocí hořce naříká a po tvářích mu stékají slzy, ale nikdo z těch, kdo jej milovali, mu nepřichází na pomoc. Všichni, které nazýval svými přáteli, ho zradili a postavili se proti němu.
3Obyvatelům Judska připravili utrpení, jako otroky je odvlekli do vyhnanství. Judejci jsou rozptýleni mezi cizími národy, kde marně hledají odpočinek a klid. Pronásledovatelé je uštvali a pak si je v jejich oslabení podrobili.
4Opuštěné cesty na Sijón jsou smutné, lidé už nepřicházejí na slavnosti do chrámu. Městské brány jsou zpustošené a kněžím zbyly jen oči pro pláč. I pannám zůstalo pouhé trápení a Jeruzalém prožívá hořká muka.
5Jeho nepřátelé si jej podrobili a přiživují se na něm k vlastnímu prospěchu. Hospodin mu dal pocítit hořkost za množství jeho vin a špatností a dovolil nepřátelům, aby jeho děti odešly do vyhnanství.
6Všechna nádhera, sláva a vážnost Jeruzaléma pominula a všichni, kdo stáli v jeho čele, jsou jako štvaná zvěř, která marně hledá pastvu. Vysílení prchají před svými pronásledovateli.
7Jediné zůstalo obyvatelům Jeruzaléma jako útěcha v jejich toulání se světem: vzpomínky na staré zlaté časy, na dobu bohatství, slávy a blahobytu. Když město napadl nepřítel, nenašel se nikdo, kdo by přispěchal na pomoc. A tak se nepřátelé nad jeho zkázou mohli jen smát.
8Jeruzalém se těžce provinil a tak se před Bohem stal nečistý jako špinavý hadr. Všichni, kdo si Jeruzaléma vážili, ho nyní odsuzují, neboť vidí její nahotua ponížení. Obyvatelé města proto náříkají a v hanbě si zakrývají svou tvář.
9Bezohledně páchali zlo a bezpráví a vůbec nemysleli na důsledky svého jednání. Náhlý pád jejich města je natolik ohromil, že je nikdo nedokázal utěšit. Nezbylo jim, než zasténat: "Ach, Hospodine, jen pohleď, na naše utrpení. Zvítězili nad námi naši nepřátelé."
10A skutečně, nepřátelé zničili všechno, na čem si Jeruzalémští zakládali. Dokonce se museli dívat, jak bezbožní cizinci, kterým Hospodin zakázal účast na bohoslužbách, vstupují do chrámu a znesvěcují ho.
11Lidé ve městě sténají hlady a marně žebrají o chléb. Všechny své poklady směňují za jídlo, jen aby si zachránili holý život. "Podívej se na nás," volají k Hospodinu, "jen pohleď, v jakém jsme opovržení."
12"Proč jste tak neteční, vy všichni, kdo jdete kolem? Jen otevřete oči a posuďte sami, jestli je větší utrpení a bolest, než ta, kterou na mne dopustil sám Hospodin v den svého rozhněvání.
13Z výšin svého trůnu seslal oheň a sežehl mne až do morku kostí. Nastražil mi do cesty past a donutil mne vrátit se zpět. Proměnil mne v pustinu, v místo, které špínou všechny odpuzuje.
14Vězím v chomoutu vlastních provinění, a jsem jím tlačen až k zemi. Panovník Hospodin ze mne vysál všechnu sílu a vydal mne do rukou nepřátel. V jejich spárech jsem bezmocný.
15Hospodin se odvrátil od všech mých bojovníků a povolal proti mně armádu nepřátel, aby mé mladé a silné válečníky vyvraždili. Jako jsou ve vinném lisu drceny hrozny, tak Hospodin pošlapal a rozdrtil své oblíbené město.
16Proto nyní tolik naříkám a mám oči plné slz. Vždyť nemám nikoho, kdo by mi pomohl, kdo by mne potěšil a znovu mi vrátil chuť k životu. Naše děti čeká chmurná budoucnost, neboť nás nepřátelé přemohli."
17Se vztaženýma rukama prosí Sijón o pomoc, ale nikoho se nedovolá. Sám Hospodin totiž rozhodl, aby se sousedních národy staly protivníky Jeruzaléma. Jeruzalém je teď v jejich očích jen jako špinavý hadr.
18"Hospodin je spravedlivý, ale já jsem se proti němu postavil. Slyšte, okolní národy, pohleďte na moje utrpení. Moji mladíci a panny museli odejít do vyhnanství.
19Prosil jsem o pomoc spojence, ale všichni mne zradili. Moji kněží i vážení muži ve městě marně prosili o sousto; alespoň holý život si chtěli zachovat, pomoci se však nedočkali a umírali hlady.
20Jen pohleď, Hospodine, jak jsme zbídačení! Strašlivá muka trýzní moje nitro a zneklidňují mé srdce, protože jsme se ti neústupně postavili na odpor. Všude kolem vraždily zbraně nepřátel a dokonce ani doma nás nečekalo nic než smrt.
21Můj nářek bylo slyšet široko daleko, avšak není nikoho, kdo by mi dokázal pomoci a utěšil mne. Naopak všichni moji nepřátelé, kteří jsou svědky naší bídy se radují z toho, co jsi na mne dopustil. Kéž bys uskutečnil to, co jsi o nich prohlásil, a připravil jim stejný osud, jaký potkal mne.
22Pohlédni na všechny jejich nepravosti a nalož s nimi tak, jako ses kvůli všem našim vinám vypořádal s námi. Vždyť pro samé nářky mi umdlévá moje srdce.