11-2 Toto rozhodnutí však Jonáše nesmírně pohoršilo a s hněvem začal Hospodinu vyčítat: "Od samého začátku jsem věděl, že to takto skončí. Právě proto jsem chtěl zmizet do Taršíše. Dobře vím, že jsi milosrdný a soucitný Bůh. Nikdy se nehněváš a stále jsi samá laskavost. Než bys někoho potrestal, raději si to rozmyslíš.
2***
3Vezmi si, Bože, můj život. Bude lepší když zemřu, než abych zůstal naživu."
4Hospodin však Jonášovi odvětil: "Myslíš, že je správné, aby ses tak hněval?"
5Jonáš tedy odešel a na východ od města si postavil přístřešek. Usadil se tam a čekal, jestli se s městem něco stane.
6Zatímco tam Jonáš seděl, Hospodin vedle něj nechal vyrůst keř vinné révy, aby Jonáše zastínil a ulevil mu v denním horku. Jonáš měl z keře velkou radost.
7Na druhý den za úsvitu ale Hospodin nasadil do keře červa, který ho tak nahlodal, až keř uschl.
8Když se rozednilo, poslal Bůh na Jonáše žhavý východní vítr a nechal mu pálit slunce na hlavu tak dlouho, až Jonáš začal omdlévat. Opustila ho veškerá chuť do života a zvolal: "Proč mám vlastně ještě žít? Chci raději zemřít!"
9Bůh se však Jonáše znovu zeptal: "Je správné, aby ses tolik hněval kvůli vinnému keři?" "Mám na to plné právo!" odvětil Jonáš. "Jsem rozhněvaný až k smrti."
10Hospodin ale řekl: "Tobě záleží na vinném keři, který jsi nezasadil ani nevypěstoval. Vyrostl přes noc a na druhý den uschl.
11V Ninive ale žije více než sto dvacet tisíc lidí, které nikdo nenaučil rozeznat, co je a co není správné. A kromě toho je tam také mnoho dobytka. Cožpak by mi na tak velikém městě nemělo záležet?"