Jonah 4
1 1-2 Toto rozhodnutí však Jonáše nesmírně pohoršilo a s hněvem začal Hospodinu vyčítat: "Od samého začátku jsem věděl, že to takto skončí. Právě proto jsem chtěl zmizet do Taršíše. Dobře vím, že jsi milosrdný a soucitný Bůh. Nikdy se nehněváš a stále jsi samá laskavost. Než bys někoho potrestal, raději si to rozmyslíš.
2 ***
3 Vezmi si, Bože, můj život. Bude lepší když zemřu, než abych zůstal naživu."
4 Hospodin však Jonášovi odvětil: "Myslíš, že je správné, aby ses tak hněval?"
5 Jonáš tedy odešel a na východ od města si postavil přístřešek. Usadil se tam a čekal, jestli se s městem něco stane.
6 Zatímco tam Jonáš seděl, Hospodin vedle něj nechal vyrůst keř vinné révy, aby Jonáše zastínil a ulevil mu v denním horku. Jonáš měl z keře velkou radost.
7 Na druhý den za úsvitu ale Hospodin nasadil do keře červa, který ho tak nahlodal, až keř uschl.
8 Když se rozednilo, poslal Bůh na Jonáše žhavý východní vítr a nechal mu pálit slunce na hlavu tak dlouho, až Jonáš začal omdlévat. Opustila ho veškerá chuť do života a zvolal: "Proč mám vlastně ještě žít? Chci raději zemřít!"
9 Bůh se však Jonáše znovu zeptal: "Je správné, aby ses tolik hněval kvůli vinnému keři?" "Mám na to plné právo!" odvětil Jonáš. "Jsem rozhněvaný až k smrti."
10 Hospodin ale řekl: "Tobě záleží na vinném keři, který jsi nezasadil ani nevypěstoval. Vyrostl přes noc a na druhý den uschl.
11 V Ninive ale žije více než sto dvacet tisíc lidí, které nikdo nenaučil rozeznat, co je a co není správné. A kromě toho je tam také mnoho dobytka. Cožpak by mi na tak velikém městě nemělo záležet?"