Job 41
1 Pokoušet se o to je opravdu zbytečné, už jen ta představa nahání člověku hrůzu.
2 Ani vyrušit se ho nikdo neodváží, natož ho porazit. A jestli má každý takový respekt před ním, kdo se opováží postavit se mně?
3 Nikomu nejsem nic dlužen, všechno pod nebem patří mně.
4 A co síla v jeho nohách, ta skvělá stavba celého těla?
5 5-6 Kdo prorazí jeho krunýř, kdo se odváží přiblížit jeho tlamě, plné strašlivých zubů?
6 ***
7 Jeho hřbet je jak řada pancéřových štítů,
8 8-9 přiléhají neprodyšně jeden k druhému, nenajdeš skulinku.
9 ***
10 Když kýchne, slunce hraje barvami na oblacích páry, oči mu žhnou jako uhlíky.
11 Z tlamy mu plane oheň,
12 z nozder vychází pára jak z vroucího kotle.
13 Funí jak kovářský měch, plameny šlehají z jeho chřtánu.
14 Síla skrytá v jeho krku budí hrůzu, kamkoli se pohne.
15 Nehoupá se na něm sádlo, je jen samý sval.
16 Srdce má z křemene, je jako mlýnský kámen.
17 Když se zvedne, i nejstatečnějšího popadne hrůza.
18 Nezastaví ho meč, kopí se o něj zlomí, šíp se odrazí.
19 Železo je proti němu sláma, bronz jen trouchnivé dřevo.
20 Luku ani praku se neulekne,
21 kyje si všimne asi jako stébla, lechtání oštěpu se směje.
22 Šupiny na břiše má jak skleněné střepy, vyrývá jimi rýhy do bahna.
23 Voda kolem něho víří, jak se převaluje v hlubinách,
24 nechává za sebou zpěněnou brázdu.
25 Na zemi není druhého tak neohroženého tvora!
26 Na všechny shlíží z výšky, je opravdovým králem tvorstva."