1Pokoušet se o to je opravdu zbytečné, už jen ta představa nahání člověku hrůzu.
2Ani vyrušit se ho nikdo neodváží, natož ho porazit. A jestli má každý takový respekt před ním, kdo se opováží postavit se mně?
3Nikomu nejsem nic dlužen, všechno pod nebem patří mně.
4A co síla v jeho nohách, ta skvělá stavba celého těla?
55-6 Kdo prorazí jeho krunýř, kdo se odváží přiblížit jeho tlamě, plné strašlivých zubů?
6***
7Jeho hřbet je jak řada pancéřových štítů,
88-9 přiléhají neprodyšně jeden k druhému, nenajdeš skulinku.
9***
10Když kýchne, slunce hraje barvami na oblacích páry, oči mu žhnou jako uhlíky.
11Z tlamy mu plane oheň,
12z nozder vychází pára jak z vroucího kotle.
13Funí jak kovářský měch, plameny šlehají z jeho chřtánu.
14Síla skrytá v jeho krku budí hrůzu, kamkoli se pohne.
15Nehoupá se na něm sádlo, je jen samý sval.
16Srdce má z křemene, je jako mlýnský kámen.
17Když se zvedne, i nejstatečnějšího popadne hrůza.
18Nezastaví ho meč, kopí se o něj zlomí, šíp se odrazí.
19Železo je proti němu sláma, bronz jen trouchnivé dřevo.
20Luku ani praku se neulekne,
21kyje si všimne asi jako stébla, lechtání oštěpu se směje.
22Šupiny na břiše má jak skleněné střepy, vyrývá jimi rýhy do bahna.
23Voda kolem něho víří, jak se převaluje v hlubinách,
24nechává za sebou zpěněnou brázdu.
25Na zemi není druhého tak neohroženého tvora!
26Na všechny shlíží z výšky, je opravdovým králem tvorstva."