1Na to odpověděl Jób:
2"Uznávám, že můžeš všechno a nikdo ti v tom nezabrání.
3Uznávám - blábolil jsem o věcech, o kterých nemám ponětí. Je to všechno nad moje chápání.
4Řekls, že mám poslouchat a odpovídat na tvé otázky.
5Až dosud jsem o tobě věděl jenom z doslechu, ale teď jsem tě viděl na vlastní oči.
6Mrzí mě to. Všechno odvolávám, stydím se za své řeči."
7Když Bůh skončil řeč k Jóbovi, oslovil Elífaza Témanského: "Ty a tvoji dva přátelé jste mne vyprovokovali k hněvu, protože jste o mně nemluvili správně, jako můj služebník Jób.
8Vezměte každý sedm býčků a sedm kozlů, přiveďte je k Jóbovi a obětujte je v ohni za své provinění. Můj služebník Jób se za vás bude modlit a já jeho přímluvy vyslyším a nebudu vás trestat za to, jak jste o mně mluvili s mým služebníkem Jóbem.
9A tak Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský udělali, co jim Pán nařídil, a Bůh vyslyšel Jóbovy přímluvy.
10A když se Jób modlil za své přátele, Hospodin ho uzdravil a ztracený majetek mu nahradil dvojnásobně.
11Jóbovi sourozenci, přátelé a známí se u něho sešli a hodovali s ním v jeho domě a utěšovali ho pro to, co z Božího dopuštění musel přetrpět. Každý mu přinesl nějaký dárek.
12A Hospodin požehnal Jóbovi víc než na začátku, takže měl čtrnáct tisíc ovcí, šest tisíc velbloudů, tisíc volských spřežení a tisíc oslic.
1313-14 Měl taky sedm synů a tři dcery, Jemímu, Kesíu a Kerenu.
14***
15Po celé zemi nebylo krásnějších dívek nad Jóbovy dcery. Otec na ně pamatoval v závěti stejně jako na své syny.
16Jób žil potom ještě sto čtyřicet let a dočkal se vnuků a pravnuků.
17Dožil se vysokého věku, než zesnul po dlouhém a spokojeném životě.