Job 42
1 Na to odpověděl Jób:
2 "Uznávám, že můžeš všechno a nikdo ti v tom nezabrání.
3 Uznávám - blábolil jsem o věcech, o kterých nemám ponětí. Je to všechno nad moje chápání.
4 Řekls, že mám poslouchat a odpovídat na tvé otázky.
5 Až dosud jsem o tobě věděl jenom z doslechu, ale teď jsem tě viděl na vlastní oči.
6 Mrzí mě to. Všechno odvolávám, stydím se za své řeči."
7 Když Bůh skončil řeč k Jóbovi, oslovil Elífaza Témanského: "Ty a tvoji dva přátelé jste mne vyprovokovali k hněvu, protože jste o mně nemluvili správně, jako můj služebník Jób.
8 Vezměte každý sedm býčků a sedm kozlů, přiveďte je k Jóbovi a obětujte je v ohni za své provinění. Můj služebník Jób se za vás bude modlit a já jeho přímluvy vyslyším a nebudu vás trestat za to, jak jste o mně mluvili s mým služebníkem Jóbem.
9 A tak Elífaz Témanský, Bildad Šúchský a Sófar Naamatský udělali, co jim Pán nařídil, a Bůh vyslyšel Jóbovy přímluvy.
10 A když se Jób modlil za své přátele, Hospodin ho uzdravil a ztracený majetek mu nahradil dvojnásobně.
11 Jóbovi sourozenci, přátelé a známí se u něho sešli a hodovali s ním v jeho domě a utěšovali ho pro to, co z Božího dopuštění musel přetrpět. Každý mu přinesl nějaký dárek.
12 A Hospodin požehnal Jóbovi víc než na začátku, takže měl čtrnáct tisíc ovcí, šest tisíc velbloudů, tisíc volských spřežení a tisíc oslic.
13 13-14 Měl taky sedm synů a tři dcery, Jemímu, Kesíu a Kerenu.
14 ***
15 Po celé zemi nebylo krásnějších dívek nad Jóbovy dcery. Otec na ně pamatoval v závěti stejně jako na své syny.
16 Jób žil potom ještě sto čtyřicet let a dočkal se vnuků a pravnuků.
17 Dožil se vysokého věku, než zesnul po dlouhém a spokojeném životě.