Job 40
1 1-2 Ještě se chceš hádat s Všemohoucím? Máš nějaké námitky? Odpověz!"
2 ***
3 Co mohl Jób odpovědět Bohu?
4 "Nejsem vůbec nic, nevím, co bych odpověděl. Můžu jen mlčet.
5 Už tak jsem řekl víc, než se slušelo."
6 Znovu promluvil Bůh k Jóbovi z větrné smrště:
7 "Postav se jako muž, neutíkej z boje. Ještě jsem neskončil s otázkami a chci slyšet tvou odpověď.
8 Chceš zpochybňovat mou spravedlnost a odsuzovat mě, abys sám sebe očistil?
9 Jsi snad silný jako Bůh a dokážeš ho překřičet?
10 Dobrá tedy, předveď svou moc, svou vznešenost a slávu.
11 Vylej si svůj vztek, odkaž domýšlivce do patřičných mezí.
12 Pokoř pýchu pyšných, zdeptej neurvalce.
13 Sraz je do prachu, ustel jim v hrobě.
14 Když to dokážeš, uznám, že máš na to, aby ses sám zachránil.
15 Jen se podívej na takového hrocha! Stvořil jsem ho stejně, jako jsem stvořil tebe. Žere trávu jako buvol.
16 Všimni si, jaké má svaly, jak úžasnou má sílu.
17 Ocas má jako cedr, a ten propletenec šlach na jeho stehnech!
18 Kosti jako z bronzu, nohy jako ocelové sloupy.
19 Je nejpodivuhodnější ze všech Božích tvorů, jen sám Stvořitel se s ním může měřit v síle.
20 Pastvu mu poskytují hory, ale při vší jeho síle může si ostatní zvěř klidně dovádět v jeho blízkosti.
21 21-22 Uléhá pod lotosem mezi rákosím, ukryt v jejich stínu mezi topoly.
22 ***
23 Z rozvodněné řeky si nic nedělá, vzedmutý Jordán ho nevzruší.
24 Nikdo se mu nedokáže postavit, lapit ho, nikdo ho nezkrotí.
25 Chytíš snad ještěra na udici? Můžeš ho vodit na uzdě?
26 Protáhneš mu smyčku tlamou, probodneš mu čelist hákem?
27 Bude škemrat o milost nebo tě přemlouvat, abys ho nechal?
28 Přistoupí na dohodu, že bude doživotně tvým otrokem?
29 Zavřeš ho do klece jako kanárka a dáš ho na hraní svým dcerkám?
30 Prodáte ho řezníkovi, aby ho rozporcoval na řízky?
31 Jak ho vůbec ulovíte? Musel bys prorazit jeho krunýř, harpunami probodnout hlavu.
32 Zkus to, a zažiješ bitvu, jaké se příště raději vyhneš. Není naděje na jeho polapení. Už při pohledu na něj se vyděsíš.