1Víš snad, jak se rodí mláďata kozorožce? Byl jsi někdy u toho, když přicházela na svět?
2Počítal jsi měsíce březosti, vedeš si záznamy o každém vrhu?
3Víš předem, kde která samice přivede své mladé na svět?
4Zda vyrostou, zesílí a osamostatní se?
5Kdo dal divokému oslu jeho touhu po svobodě?
6Vykázal jsem mu za domov poušť a solné pláně,
7protože nesnáší hluk města a křik poháněčů.
8Raději si hledají skoupou trávu na horských hřebenech, slídí po každém lístečku.
9Ochočíš snad nosorožce, aby ti sloužil, zlákáš ho ke svému krmelci?
10Dá se zapřáhnout ke tvému pluhu, bude ti vláčet pole?
11Je ti něco platná jeho ohromná síla, dá se na ni spoléhat?
12Svěřil bys mu svou úrodu, aby ji odvezl do sýpky?
13Víš snad, proč má pštrosice křídla, když stejně neumí létat?
14Vejce klade jen tak do písku, ať je zahřívá prach.
15Nedělá si nejmenší starosti, že je někdo může rozšlápnout nebo je zničí zvěř.
16O mláďata se nestará, jako by ani nebyla její, je jí jedno, zda zahynou.
17Což jí Bůh nedal předvídavost? Nemá snad ani za mák rozumu?
18Když ji však něco vyplaší, ani jezdec na koni ji nedokáže dohonit.
19Dal jsi snad koni jeho sílu, ozdobils hřívou jeho krk?
20Dals mu schopnost skákat jako luční kobylka? Když zařehtá, nepocítíš úctu?
2121-23 Kopytem buší do země a raduje se ze své síly, do boje jde bez bázně a neuteče před krupobitím šípů, nezalekne se blýskavého kopí ani oštěpu.
22***
23***
24Když zazní polnice, dá se do cvalu, až země duní pod jeho kopyty. Nic ho nezastaví.
25Nedočkavě řehtá, když větří bitvu, zvuk trubky, řev velitele a bitevní vřava jsou jeho živlem.
26Ptá se tě sokol na radu, jak rozprostřít křídla, když plachtí v povětří?
27Potřebuje orlice tvůj návod, aby si postavila hnízdo na nepřístupném útesu?
28Bydlí ve skalách, nocuje v horské pevnosti.
29Odtud si vyhlíží kořist, bez námahy ji objeví i z dálky.
30Kde je mršina, tam se slétnou orlové i supi a jejich mláďata hodují na krvi.