Job 31
1 Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima, že nepohlédnu žádostivě na dívku.
2 2-3 Dobře vím, že Všemohoucí sesílá neštěstí na ty, kdo si v tom povolují.
3 ***
4 On ví o každém mém kroku, žádný skutek se před ním neutají.
5 5-6 Ať posoudí Bůh sám, jestli jsem někdy lhal a podváděl,
6 ***
7 7-8 nebo jsem uhnul z jeho cesty, jestli jsem někdy v srdci bažil po něčem, co se mi líbilo, jestli jsem se čímkoli nějak provinil, ať někdo jiný sklidí mou úrodu a s kořeny vyrve, co jsem zasadil.
8 ***
9 Jestli jsem někdy zatoužil po cizí manželce a ukládal o blaho jejího muže,
10 ať je hned po mně a má žena ať odejde k jinému, kdo ji pojme za manželku.
11 Takový hřích volá do nebe, je to zločin hodný odsouzení.
12 Vášeň dokáže jako požár zničit všechno, co člověk budoval.
13 Jestli jsem byl nespravedlivý ke svým sluhům,
14 jak bych se mohl postavit před Boha? Co bych mu řekl?
15 Vždyť jsem vyšel z jeho rukou, stejně jako můj otrok. Oba jsme jeho stvořením.
16 Jestli jsem ublížil nuznému a vdovu přivedl k pláči,
17 nebo odmítl potravu sirotkovi,
18 (v našem domě jsme jich měli spoustu, a starali jsme se o ně jako o vlastní),
19 19-20 nebo jestli jsem někoho viděl mrznout a nenabídl mu oděv nebo ovčí kůži, aby se zahřál,
20 ***
21 nebo jestli jsem zneužil sirotka, protože jsem si mohl být jist, že mi to projde,
22 jestli jsem se provinil čímkoliv z toho všeho, ať mi ruka upadne a rameno se vymkne z kloubu!
23 Raději tohle, než muset stát před Božím soudem, toho se bojím víc než čeho jiného. Kdybych byl postaven před Boží majestát, jakou bych měl naději?
24 Jestli jsem někdy spoléhal na majetek,
25 jestli jsem si zakládal na bohatství,
26 26-27 jestli jsem někdy vzhlížel ke slunci nebo měsíci a v srdci jsem se jim poklonil,
27 ***
28 i to by bylo hodno odsouzení, protože bych tím zapřel svrchovaného Boha.
29 Nikdy jsem se škodolibě neradoval z neštěstí mého nepřítele,
30 nikdy jsem nikoho neproklel ani nebažil po pomstě,
31 svou čeleď jsem nikdy nenechal hladovět,
32 ba ani cizince jsem nikdy neposlal pryč s prázdnou a všichni měli u mě otevřené dveře.
33 Nepokoušel jsem se jako Adam utajit své chyby a skrývat se před Bohem.
34 Nestaral jsem se o lidské řeči a neustoupil jsem nikdy nátlaku davu, veřejného mínění ani vlivných osobností. Vyhýbal jsem se velkým shromážděním.
35 Copak to všechno nestačí? Klidně se pod to podepíšu a odpřísáhnu, že každičké slovo je čistá pravda. Ať to sám Všemohoucí zkusí popřít! On bude odpovídat za mne. Ať můj žalobce podá písemně, co proti mně má!
36 Nasadím si ten spis na hlavu jako korunu, ať ho každý může číst. Nemám co skrývat!
37 Každý svůj krok mu vylíčím, promluvím s ním jako rovný s rovným.
38 38-39 Kdyby má pole chtěla žalovat, že jsem jejich úrodu využil jen pro svůj blahobyt, a dělníky, co na nich pracovali, nechal hladovět,
39 ***
40 ať od této chvíle nerodí než kamení a bodláčí místo pšenice a ječmene." Tak skončil Jób svou obhajobu.