1Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima, že nepohlédnu žádostivě na dívku.
22-3 Dobře vím, že Všemohoucí sesílá neštěstí na ty, kdo si v tom povolují.
3***
4On ví o každém mém kroku, žádný skutek se před ním neutají.
55-6 Ať posoudí Bůh sám, jestli jsem někdy lhal a podváděl,
6***
77-8 nebo jsem uhnul z jeho cesty, jestli jsem někdy v srdci bažil po něčem, co se mi líbilo, jestli jsem se čímkoli nějak provinil, ať někdo jiný sklidí mou úrodu a s kořeny vyrve, co jsem zasadil.
8***
9Jestli jsem někdy zatoužil po cizí manželce a ukládal o blaho jejího muže,
10ať je hned po mně a má žena ať odejde k jinému, kdo ji pojme za manželku.
11Takový hřích volá do nebe, je to zločin hodný odsouzení.
12Vášeň dokáže jako požár zničit všechno, co člověk budoval.
13Jestli jsem byl nespravedlivý ke svým sluhům,
14jak bych se mohl postavit před Boha? Co bych mu řekl?
15Vždyť jsem vyšel z jeho rukou, stejně jako můj otrok. Oba jsme jeho stvořením.
16Jestli jsem ublížil nuznému a vdovu přivedl k pláči,
17nebo odmítl potravu sirotkovi,
18(v našem domě jsme jich měli spoustu, a starali jsme se o ně jako o vlastní),
1919-20 nebo jestli jsem někoho viděl mrznout a nenabídl mu oděv nebo ovčí kůži, aby se zahřál,
20***
21nebo jestli jsem zneužil sirotka, protože jsem si mohl být jist, že mi to projde,
22jestli jsem se provinil čímkoliv z toho všeho, ať mi ruka upadne a rameno se vymkne z kloubu!
23Raději tohle, než muset stát před Božím soudem, toho se bojím víc než čeho jiného. Kdybych byl postaven před Boží majestát, jakou bych měl naději?
24Jestli jsem někdy spoléhal na majetek,
25jestli jsem si zakládal na bohatství,
2626-27 jestli jsem někdy vzhlížel ke slunci nebo měsíci a v srdci jsem se jim poklonil,
27***
28i to by bylo hodno odsouzení, protože bych tím zapřel svrchovaného Boha.
29Nikdy jsem se škodolibě neradoval z neštěstí mého nepřítele,
30nikdy jsem nikoho neproklel ani nebažil po pomstě,
31svou čeleď jsem nikdy nenechal hladovět,
32ba ani cizince jsem nikdy neposlal pryč s prázdnou a všichni měli u mě otevřené dveře.
33Nepokoušel jsem se jako Adam utajit své chyby a skrývat se před Bohem.
34Nestaral jsem se o lidské řeči a neustoupil jsem nikdy nátlaku davu, veřejného mínění ani vlivných osobností. Vyhýbal jsem se velkým shromážděním.
35Copak to všechno nestačí? Klidně se pod to podepíšu a odpřísáhnu, že každičké slovo je čistá pravda. Ať to sám Všemohoucí zkusí popřít! On bude odpovídat za mne. Ať můj žalobce podá písemně, co proti mně má!
36Nasadím si ten spis na hlavu jako korunu, ať ho každý může číst. Nemám co skrývat!
37Každý svůj krok mu vylíčím, promluvím s ním jako rovný s rovným.
3838-39 Kdyby má pole chtěla žalovat, že jsem jejich úrodu využil jen pro svůj blahobyt, a dělníky, co na nich pracovali, nechal hladovět,
39***
40ať od této chvíle nerodí než kamení a bodláčí místo pšenice a ječmene." Tak skončil Jób svou obhajobu.