1Ti tři mlčeli, když viděli, že Jób trvá na své bezúhonnosti.
2Jóbovo umíněné přesvědčení, že Bůh ho trestá nespravedlivě, protože se ničím neprovinil, však rozhněvalo Elíhúa, syna Bera keela Búzského z rodu Rámova.
3Zlobil se však i na jeho tři přátele, protože mu nedovedli dát správnou odpověď, a přesto ho odsuzovali.
4Elíhú až dosud mlčel, protože byl mladší než ostatní.
5Když teď však viděl, že jsou s argumenty v koncích, už to nevydržel
6a chopil se slova: "Jsem proti vám mládě, proto jsem se neodvážil míchat se do vašeho rozhovoru.
7Říká se, že čím starší člověk, tím je moudřejší a tím spíš může poučovat druhé.
88-9 Ale není to věk, co dává člověku moudrost. Ani starci nerozumějí. Komu není dána shůry, vdechnuta Všemohoucím, ten lety nezmoudří.
9***
10Poslouchejte mě teď chvíli, řeknu vám svůj názor.
1111-12 Čekal jsem celou tu dobu, pozorně poslouchal vaše vývody, ale nikomu z vás se nepovedlo usvědčit Jóba z hříchu ani dát mu věcnou odpověď. Na Jóba prostě nemáte.
12***
13Kam se poděla vaše moudrost? A neschovávejte se za výmluvu, že jenom Bůh dokáže usvědčit hříšníka!
14Ač mě Jób nežádal o odpověď, odpovím mu, ale jako vy nikoli.
15Zmateně tady sedíte a ztratili jste řeč.
1616-17 Tak jsem se rozhodl, že dál už mlčet nebudu a řeknu k tomu svoje.
17***
18Vře to ve mně, musí to ven.
19Připadám si jako kvasný sud, jenjen se roztrhnout.
20Musím promluvit, ať se mi uleví.
21Nebojte se, nikoho nechci urážet ani nikomu pochlebovat. Řeknu to přesně tak, jak to vidím, jinak ať mě Bůh ztrestá.