Job 32
1 Ti tři mlčeli, když viděli, že Jób trvá na své bezúhonnosti.
2 Jóbovo umíněné přesvědčení, že Bůh ho trestá nespravedlivě, protože se ničím neprovinil, však rozhněvalo Elíhúa, syna Bera keela Búzského z rodu Rámova.
3 Zlobil se však i na jeho tři přátele, protože mu nedovedli dát správnou odpověď, a přesto ho odsuzovali.
4 Elíhú až dosud mlčel, protože byl mladší než ostatní.
5 Když teď však viděl, že jsou s argumenty v koncích, už to nevydržel
6 a chopil se slova: "Jsem proti vám mládě, proto jsem se neodvážil míchat se do vašeho rozhovoru.
7 Říká se, že čím starší člověk, tím je moudřejší a tím spíš může poučovat druhé.
8 8-9 Ale není to věk, co dává člověku moudrost. Ani starci nerozumějí. Komu není dána shůry, vdechnuta Všemohoucím, ten lety nezmoudří.
9 ***
10 Poslouchejte mě teď chvíli, řeknu vám svůj názor.
11 11-12 Čekal jsem celou tu dobu, pozorně poslouchal vaše vývody, ale nikomu z vás se nepovedlo usvědčit Jóba z hříchu ani dát mu věcnou odpověď. Na Jóba prostě nemáte.
12 ***
13 Kam se poděla vaše moudrost? A neschovávejte se za výmluvu, že jenom Bůh dokáže usvědčit hříšníka!
14 Ač mě Jób nežádal o odpověď, odpovím mu, ale jako vy nikoli.
15 Zmateně tady sedíte a ztratili jste řeč.
16 16-17 Tak jsem se rozhodl, že dál už mlčet nebudu a řeknu k tomu svoje.
17 ***
18 Vře to ve mně, musí to ven.
19 Připadám si jako kvasný sud, jenjen se roztrhnout.
20 Musím promluvit, ať se mi uleví.
21 Nebojte se, nikoho nechci urážet ani nikomu pochlebovat. Řeknu to přesně tak, jak to vidím, jinak ať mě Bůh ztrestá.