Job 20
1 1-2 "Dost, dost," vpadl Jóbovi do řeči Sófar Naamatský. "Něco k tomu musím říct.
2 ***
3 Tak já se mám stydět, že jsem tě nazval hříšníkem. K tomu přece nemůžu mlčet.
4 Vždyť ty přece dobře víš, jak to na světě chodí od nepaměti,
5 že darebák nikdy netriumfoval a dlouho se nechvástal.
6 Chvilku si možná vykračoval a zvedal nos až do nebe,
7 ale nakonec dopadl bídně, zbyl po něm jen smrad.
8 Kde je mu konec, divili se všichni, je to možné?
9 A nikdy už ho nikdo neuvidí.
10 Jeho děti musí žebrat spolu s chudinou, vlastní dřinou splácet jeho dluhy.
11 Takový mladík to ještě byl, a teď hnije v hlíně.
12 Liboval si v darebáctví, s požitkem ho vychutnával,
13 převaloval tu chuť na jazyku, nemohl se s ní rozloučit.
14 No, a teď mu to najednou zhořklo, jako by se napil blínu.
15 Vyzvrátí všechno, co zhltal, Bůh mu to vyžene z břicha.
16 Změnilo se to v smrtelný jed.
17 Nakonec to nebyla taková lahůdka, za jakou to považoval.
18 Co si nahospodařil, nic mu nezůstane, majetek mu nepřinese blaho.
19 Protože se přiživoval na bídě chudáků, zmocnil se jejich domů, nikdy se už nevzpamatuje.
20 Sám je obětí své nenasytnosti, není mu k ničemu, po čem tolik bažil.
21 Ze svého blahobytu si nic nemůže vzít s sebou.
22 Na vrcholu úspěchů přepadne ho zkáza, stane se obětí ponižovaných.
23 Než si stihne nacpat bachor, Boží ruka dopadne, dštít na něho bude hněv z nebe.
24 Před ocelovým mečem bude prchat, a bronzový šíp ho zasáhne.
25 Střela ho probodne zezadu, játra mu rozetne jako blesk, hrůza smrti ho obestře.
26 Jeho poklady zmizí v temnotách, planoucí oheň je stráví, pohltí vše, co tu zanechal.
27 Nebesa odhalí jeho hřích, země povstane proti němu jako svědek.
28 Jeho bohatství bude odneseno, odváto Božím hněvem.
29 To bude osud bezbožníka, jak mu ho určil Bůh."