11-2 "Dost, dost," vpadl Jóbovi do řeči Sófar Naamatský. "Něco k tomu musím říct.
2***
3Tak já se mám stydět, že jsem tě nazval hříšníkem. K tomu přece nemůžu mlčet.
4Vždyť ty přece dobře víš, jak to na světě chodí od nepaměti,
5že darebák nikdy netriumfoval a dlouho se nechvástal.
6Chvilku si možná vykračoval a zvedal nos až do nebe,
7ale nakonec dopadl bídně, zbyl po něm jen smrad.
8Kde je mu konec, divili se všichni, je to možné?
9A nikdy už ho nikdo neuvidí.
10Jeho děti musí žebrat spolu s chudinou, vlastní dřinou splácet jeho dluhy.
11Takový mladík to ještě byl, a teď hnije v hlíně.
12Liboval si v darebáctví, s požitkem ho vychutnával,
13převaloval tu chuť na jazyku, nemohl se s ní rozloučit.
14No, a teď mu to najednou zhořklo, jako by se napil blínu.
15Vyzvrátí všechno, co zhltal, Bůh mu to vyžene z břicha.
16Změnilo se to v smrtelný jed.
17Nakonec to nebyla taková lahůdka, za jakou to považoval.
18Co si nahospodařil, nic mu nezůstane, majetek mu nepřinese blaho.
19Protože se přiživoval na bídě chudáků, zmocnil se jejich domů, nikdy se už nevzpamatuje.
20Sám je obětí své nenasytnosti, není mu k ničemu, po čem tolik bažil.
21Ze svého blahobytu si nic nemůže vzít s sebou.
22Na vrcholu úspěchů přepadne ho zkáza, stane se obětí ponižovaných.
23Než si stihne nacpat bachor, Boží ruka dopadne, dštít na něho bude hněv z nebe.
24Před ocelovým mečem bude prchat, a bronzový šíp ho zasáhne.
25Střela ho probodne zezadu, játra mu rozetne jako blesk, hrůza smrti ho obestře.
26Jeho poklady zmizí v temnotách, planoucí oheň je stráví, pohltí vše, co tu zanechal.
27Nebesa odhalí jeho hřích, země povstane proti němu jako svědek.
28Jeho bohatství bude odneseno, odváto Božím hněvem.
29To bude osud bezbožníka, jak mu ho určil Bůh."