1Jób se nedal umlčet:
2"Jak dlouho mě ještě budete trápit a mučit svými řečmi?
3Nejméně desetkrát jste mě už prohlásili za hříšníka. Není vám hanba takhle mě deptat?
4Kdybych byl opravdu vinen, byla by to jen moje věc a vám do toho nic není.
5Vy se však chcete rehabilitovat na můj úkor a jako jediný důkaz proti mně máte mou potupu.
6Bůh mi skutečně křivdí, políčil na mě a lapil mě do sítě.
7Křičím o pomoc, ale nikdo mě neslyší. Úpím, ale spravedlnosti se nedovolám.
8Bůh mi zahradil cestu, nevím kudy ven, jen temnota je všude kolem.
9Zbavil mě vší slávy, strhl korunu z mé hlavy.
10Obořil se na mě ze všech stran, rdousí mě, zničil všechny mé naděje.
1111-12 Zuří proti mně jako proti nejhoršímu nepříteli, vyslal proti mně armády a obklíčil mě neprodyšně.
12***
13Připravil mě o náklonnost mých bratrů i všech přátel.
14Rodina se ode mne odvrátila, všichni známí se teď tváří, jako by mne neznali.
15I moje vlastní služebnictvo se mnou zachází jak s cizincem, jak s nevítaným vetřelcem.
16Zavolám na sluhu, ani se neotočí. Když ho prosím, dělá se hluchým!
17Manželce zapáchám, svým nejbližším se hnusím.
18Dokonce i děti se mi pošklebují.
19Nejlepší přátelé si mě oškliví, ti, které jsem miloval, točí se ke mně zády.
20Jsem už jen kost a kůže, můj život visí na vlásku.
21Ach, přátelé, slitujte se nade mnou, hněv Boží se mě dotkl!
22Snad nebudete ještě i vy přikládat polínka do ohně, kterým mě pálí Bůh? To toho ještě nemáte dost? Proč jste tak bezohlední a lační vidět mou potupu?
2323-24 Kéž by můj nářek byl zapsán železným rydlem do kamene, navždy vytesán do skály!
24***
25Ale já vím, že můj Vykupitel žije a nakonec se postaví nad prachem.
26A tohle tělo, i když se jednou rozpadne, uvidí Boha!
27Na vlastní oči ho uvidím, nikoli jako protivníka, ale jako spojence. Právě já, navzdory tomu, co jsem protrpěl.
28Jakým právem mě chcete soudit, jako bych byl usvědčeným zločincem?
29Dejte si pozor, abyste sami nestáli nakonec před soudem Božím!"