Job 19
1 Jób se nedal umlčet:
2 "Jak dlouho mě ještě budete trápit a mučit svými řečmi?
3 Nejméně desetkrát jste mě už prohlásili za hříšníka. Není vám hanba takhle mě deptat?
4 Kdybych byl opravdu vinen, byla by to jen moje věc a vám do toho nic není.
5 Vy se však chcete rehabilitovat na můj úkor a jako jediný důkaz proti mně máte mou potupu.
6 Bůh mi skutečně křivdí, políčil na mě a lapil mě do sítě.
7 Křičím o pomoc, ale nikdo mě neslyší. Úpím, ale spravedlnosti se nedovolám.
8 Bůh mi zahradil cestu, nevím kudy ven, jen temnota je všude kolem.
9 Zbavil mě vší slávy, strhl korunu z mé hlavy.
10 Obořil se na mě ze všech stran, rdousí mě, zničil všechny mé naděje.
11 11-12 Zuří proti mně jako proti nejhoršímu nepříteli, vyslal proti mně armády a obklíčil mě neprodyšně.
12 ***
13 Připravil mě o náklonnost mých bratrů i všech přátel.
14 Rodina se ode mne odvrátila, všichni známí se teď tváří, jako by mne neznali.
15 I moje vlastní služebnictvo se mnou zachází jak s cizincem, jak s nevítaným vetřelcem.
16 Zavolám na sluhu, ani se neotočí. Když ho prosím, dělá se hluchým!
17 Manželce zapáchám, svým nejbližším se hnusím.
18 Dokonce i děti se mi pošklebují.
19 Nejlepší přátelé si mě oškliví, ti, které jsem miloval, točí se ke mně zády.
20 Jsem už jen kost a kůže, můj život visí na vlásku.
21 Ach, přátelé, slitujte se nade mnou, hněv Boží se mě dotkl!
22 Snad nebudete ještě i vy přikládat polínka do ohně, kterým mě pálí Bůh? To toho ještě nemáte dost? Proč jste tak bezohlední a lační vidět mou potupu?
23 23-24 Kéž by můj nářek byl zapsán železným rydlem do kamene, navždy vytesán do skály!
24 ***
25 Ale já vím, že můj Vykupitel žije a nakonec se postaví nad prachem.
26 A tohle tělo, i když se jednou rozpadne, uvidí Boha!
27 Na vlastní oči ho uvidím, nikoli jako protivníka, ale jako spojence. Právě já, navzdory tomu, co jsem protrpěl.
28 Jakým právem mě chcete soudit, jako bych byl usvědčeným zločincem?
29 Dejte si pozor, abyste sami nestáli nakonec před soudem Božím!"