Job 21
1 1-3 "Vyslechněte mě aspoň, prosím vás," odpověděl Jób, "prokažte mi tu laskavost. Pak se mi třeba vysmějte.
2 ***
3 ***
4 Nehádám se přece s vámi, přu se s Bohem. Nemám snad důvod k netrpělivosti?
5 Jen se na mě podívejte! Nestačí to, aby vás přešla řeč?
6 Sám se třesu při pomyšlení, co mě všechno potkalo a co by se ještě mohlo stát.
7 Jak to přijde, že darebáci si v klidu užívají stáří, moci a bohatství
8 uprostřed svých dětí a vnuků?
9 Že si ve svých domech bydlí beze strachu z Božího trestu?
10 Dobytek se jim krásně množí,
11 děti kolem nich skotačí,
12 hýří a tancují, muzika jim vyhrává,
13 užívají si pohody a na smrt nemyslí.
14 A to jsou, přitom, ti, kdo Boha odmítli,
15 Všemohoucímu se posmívají: "Pchá, kdo by se staral o Boha? Co z toho?"
16 Nikdy jsem se k nim nepřidal, ale jim to vždycky vycházelo, když se starali o své úspěchy.
17 17-18 Kolik jich dopadlo tak, jak tvrdíte vy? Kolik jich odvála vichřice Božího hněvu?
18 ***
19 No, ale aspoň jejich děti neujdou trestu, říkáte. Proč děti? Proč ne ten, kdo si ho sám zasloužil? Což mu Bůh nepromíjí? Jestliže ne, on to ani nepozná.
20 Vypil snad někdo z nich kalich Boží prchlivosti až do dna?
21 Koho zajímá, co tady bude po jeho smrti? Naopak - pečlivě se stará, aby nebyl o nic ukrácen.
22 Ale kdo z nás si může dovolit poučovat Boha, toho nejvyššího soudce?
23 23-25 On odvolává ze světa zdravé i nemocné, bohaté i chudé, tlusté i hubené, mocné i ponížené.
24 ***
25 ***
26 Všichni stejně se obrátí v prach a sežerou je červi.
27 Já vím, co mi chcete namítnout.
28 Vím taky o příkladech, které byste mohli uvést.
29 To jste hluší a slepí? Nikoho jste se neptali a nesnažili jste se porozumět různým vyprávěním o tom, že:
30 30-33 boháči a darebáci pohromě obyčejně uniknou. Nikdo si netroufne je pranýřovat, nikdo je nedonutí vrátit, co nakradli. Nakonec jim ještě vystrojí slavný pohřeb a ke hrobu jim postaví čestnou stráž.
31 ***
32 ***
33 ***
34 Tohle má být pro mě útěcha? Vždyť to nedává smysl!"