1Nato odvětil Sófar Naamatský:
2"Není už na čase zarazit ten vodopád slov? Řečněním se chceš ospravedlnit?
3Mám já mlčet k tomu, jak se vysmíváš Bohu a nikdo tě neusadí?
4Vynášíš se tady svou nevinností!
5Jen kdyby Bůh chtěl promluvit a říct svůj názor!
6Kdyby ti tak chtěl ukázat, jak tě vidí on i v těch nejtajnějších zákoutích tvého nitra! Zjistil bys, že Bůh tě jen zbavuje nepravostí.
7Dokážeš prozkoumat Boží úmysly, obsáhnout velikost Všemohoucího?
8Jeho dokonalost převyšuje nebesa - co jsi ty proti němu? Jeho vědění je bez hranic - čím se mu chceš rovnat?
9Jeho duch přesahuje pevniny i oceány.
10Když on popadne viníka a svolá nad ním soud, kdo mu to překazí?
11On ví, co jsou lidé zač, zná dokonale jejich špatnosti - i bez vyšetřování. Má snad lidskou faleš přehlížet?
12Že by se moudrost usídlila v člověku? To spíš osel porodí lidské nemluvně.
1313-14 Než předstoupíš před Boha a pozvedneš k němu ruce, očisti se od svých ničemností a odlož všechnu neupřímnost.
14***
15Jen tak, čistý od všech poskvrn, se můžeš směle postavit před Boha.
16Tvé trápení bude zapomenuto, i vzpomínky na ně se rozplynou jako dým.
17Tvůj život se rozjasní, mraky vystřídá polední jas.
18S nadějí se ti vrátí i odvaha, v klidu budeš odpočívat.
19Bez obav budeš uléhat, tvé rady budou ceněny u všech.
20Bezbožníci ale neuniknou, jejich nadějí je pouze smrt."