1Hospodin dále prohlásil: Kde máte důkaz, že jsem se s vámi nadobro rozešel a navždy vás od sebe zapudil? Nebo jsem vás snad prodal některému ze svých věřitelů? Byly to vaše nepravosti a vaše vlastní provinění, které vás ode mne odloučily a vydaly napospas nepřátelům.
2Proč na mě nikdo nečekal, když jsem k vám přicházel? Proč nikdo neodpovídal na má volání? Cožpak nemám moc vás zachránit? Jsem snad příliš slabý na to, abych vás vysvobodil? Vždyť pouhým slovem dokážu vysušit moře a proměnit řeky ve vyprahlou poušť. ryby pak na souši hynou žízní a se zápachem na souši umírají.
3To já večer stmívám oblohu, jako kdybych ji oblékal do temného roucha.
4Panovník Hospodin mě naučil mluvit a volil taková slova, která jsou oporou slabým. Každé ráno mě budí a podněcuje, abych naslouchal jako pozorný žák.
5On sám, Hospodin, mi otevřel uši a já mu nevzdoruji, neodtahuji se od něj.
6Nastavil jsem svá záda těm, kdo mě bijí, a svůj obličej lidem, kteří mi chtěli vytrhat vousy. Vysmívali se mi a plivali mi do tváře, ale já ji přesto před nimi neskrývám.
7Nikdy mě nemohou zlomit, neboť mi pomáhá sám Panovník Hospodin. Proto se má tvář ani nepohnula, jako kdyby byla z tvrdé žuly, neboť vím, že nikdy neskončím v hanbě a ponížení.
8Můj Obhájce se o mne zasadí, kdo se mě pak odváží žalovat? Pohlédněte mi rovnou do očí! Kdo z vás mne obviní? Jen ať to zkusí, posoudíme!
9Vždyť při mně stojí sám Panovník Hospodin. Kdo se mi postaví, aby mne odsoudil? Všichni se unaví a budou jako obnošený oděv, který zcela sežerou moli.
10Kdo z vás projevuje Hospodinu svůj respekt a úctu a řídí se podle slov jeho služebníka? Ať každý, kdo žije v temnotě a nemá žádnou naději, důvěřuje Hospodinu a spoléhá na svého Boha.
11Vy ostatní, kdo rozdmýcháváte oheň nenávisti a uklidňujete se jeho jiskrami, jen klidně spoléhejte na vlastní rozum a jednejte podle svého úsudku. Počítejte však s tím, že vás nechám padnout v mukách a utrpení.