Bible

1 Když Izák viděl trápení své manželky, zavolal si Jákoba a přikázal mu: "Nepřeji si, aby ses oženil s kteroukoliv z kenaanských dívek. 2 Namísto toho půjdeš do země své matky, najdeš tam rodinu jejího otce Betúela a vybereš si jednu z dcer jeho syna a tvého strýce Lábana za nevěstu. 3 Přeji ti, aby všemohoucí Bůh byl s tebou a splnil právě tobě svůj slib, který dal už dříve Abrahamovi. 4 Kéž dá tobě i tvému potomstvu celou zemi, ve které sídlíš, jako to kdysi slíbil Abrahamovi." 5 Těmito slovy se Izák s Jákobem rozloučil a propustil ho. Jákob otcův příkaz uposlechl a bez váhání se vydal ke svému strýci, Betúelovu synu Lábanovi do Mezopotámie. 6 6-9 Když Ezau viděl, že Izák Jákobovi požehnal a poslal ho, aby si namísto kenaanských dívek našel nevěstu v Mezopotámii, uvědomil si konečně, jaké zklamání rodičům svým sňatkem s kenaanskými dívkami způsobil. Když navíc viděl, že jeho bratr Jákob rady rodičů bez námitek uposlechl, vypravil se tedy i on ke svému strýci Izmaelovi, Abrahamovu nejstaršímu synovi a oženil se s jeho dcerou, Nabajótovou sestrou Machalatou. 7 *** 8 *** 9 *** 10 Jákob se tedy přichystal na cestu a vyrazil z Beer-šeby do Cháranu. 11 11-12 Když se cestou zastavil, aby přenocoval, a jen tak na holé zemi, s kamenem pod hlavou ulehl ke spánku, zdál se mu zvláštní sen: Viděl schodiště sahající od země až do nebe, po němž vystupovali a sestupovali Boží andělé. 12 *** 13 Nad ním pak stál sám Hospodin a mocným hlasem pravil: "Já jsem Hospodin, Bůh tvého praotce Abrahama a otce Izáka. Země, na níž právě ležíš, bude náležet tvým potomkům. 14 Bude jich tolik, kolik je na zemi prachu, a stejně jako on, zaplní zemi do všech světových stran. Ty a tvoji potomci se stanete požehnáním pro všechny ostatní národy na zemi. 15 Kamkoliv se vydáš, všude budu s tebou, budu tě chránit a přivedu tě zpět do této země. Nikdy tě neopustím a splním všechno, co jsem slíbil." 16 16-17 Vtom se Jákob probudil, a když si uvědomil, co se mu zdálo, se strachem v hlase zvolal: "Ach, jak je mi úzko, když se podívám všude kolem. Aniž jsem cokoliv tušil, vstoupil jsem do Božího domu. Toto místo je jistě branou do samotného nebe." 17 *** 18 18-19 Časně zrána pak Jákob vstal a kámen, který měl pod hlavou a na tom místě jej postavil jako památník. Potom kámen polil olejem a celé to místo nazval Bét-el (což znamená Dům Boží). (Původně se však město, u kterého tu noc Jákob přenocoval, jmenovalo Lúz.) 19 *** 20 20-21 Když to vykonal, složil Jákob Hospodinu slib: "Jestliže budeš Bože skutečně se mnou a na mé cestě mne ochráníš, obstaráš mi potravu a dáš mi šaty a jestliže se opravdu navrátím v pokoji zpět do své rodné země, budeš Hospodine mým Bohem. 21 *** 22 Místo, kde jsem postavil tento památný kámen, se stane posvátným a ze všeho, co mi dáš, bude patřit desetina vždy jen tobě."