1Izák stárl a s přibývajícím věkem mu slábl zrak, až byl téměř slepý. Jednoho dne si dal zavolal svého syna Ezaua. Když Ezau přišel a ohlásil se mu,
2Izák řekl: "Sám dobře víš, že jsem už starý, a nikdo neví jak dlouho ještě zůstanu naživu.
3Vezmi si proto svůj luk a šípy a něco pro mne ulov.
4Potom pro mne ze svého úlovku připrav moji oblíbenou pochoutku a přines mi ji. Chci ti dát ti své otcovské požehnání, dříve než zemřu."
55-7 Zatímco Izák promlouval k Ezauovi, Rebeka tajně jejich hovoru naslouchala, a sotva Ezau odešel na lov, běžela za Jákobem a řekla mu: "Slyšela jsem, jak tvůj otec posílá tvého bratra Ezaua, aby něco ulovil a připravil mu jeho oblíbený pokrm. Až se Izák nají, chce dříve, než zemře, před zraky Hospodina Ezauovi požehnat.
6***
7***
8Je to tvá poslední příležitost, a proto mne teď dobře poslouchej.
9Přines mi ze svého stáda dvě pěkná mladá kůzlata a já z nich připravím oblíbenou pochoutku pro tvého otce.
10Ty mu ji pak přineseš, a až se nají, požehná tobě."
11Jákob však své matce odvětil: "Ale vždyť otec mne hned pozná. Ezau je chlupatý a já mám kůži hladkou jako malý chlapec.
12Co když si otec na mne sáhne? Odhalí můj podvod a místo požehnání mne prokleje."
13Rebeka však Jákoba znovu povzbudila a řekla: "I kdyby se to stalo, Izákovo zlořečení padne cele na mne. Ničeho se neboj, jdi a udělej všechno tak, jak jsem ti řekla."
14Jákob tedy přinesl dvě zabitá kůzlata a matka z nich Izákovi připravila jeho oblíbené jídlo.
15Potom vzala Ezauovi nejlepší šaty, které doma našla, a Jákoba do nich oblékla.
1616-17 Jeho hladké ruce i krk potom ovinula kůzlečími kožkami a s připraveným pokrmem jej poslala do Izákova stanu.
17***
18Jákob vešel do otcova stanu a řekl: "Jsem zde můj otče." Když Izák uslyšel hlas svého syna, otázal se: "Který z mých synů ke mně přichází, Ezau nebo Jákob?"
19"Jsem Ezau," odpověděl Jákob, "tvůj prvorozený syn." Udělal jsem všechno přesně tak, jak jsi mi nařídil a přináším ti tvůj oblíbený pokrm. Posaď se tedy prosím a pojez, abys mi pak mohl požehnat."
20Izák se však udiveně zeptal: "Jak je možné, žes to všechno zvládl tak rychle?" "Pomohl mi Hospodin, tvůj Bůh, otče," odpověděl pohotově Jákob.
21Izákovi však přesto hlavou ještě stále vířily pochybnosti, a proto svého syna vyzval: "Přistup ke mně blíže, ať si na tebe mohu sáhnout."
22Jákob ho poslechl a přistoupil k otcovu loži. Když na něj Izák vložil své ruce, sám pro sebe si řekl: "Zdá se mi, jako by ke mně hovořil Jákobův hlas, ale tyto ruce jsou ruce mého syna Ezaua."
2323-25 Izák nepoznal, že Jákobovy ruce jsou chlupaté jenom díky kůzlečím kožkám a řekl: "Ano, ty jsi skutečně můj syn Ezau." Jákob svému otci ještě rychle přisvědčil a na jeho výzvu mu podal připravený pokrm. Když se Izák dosyta najedl a zapil jídlo dobrým vínem,
24***
25***
26řekl: "Můj synu, přistup prosím a polib mě, ať ti mohu požehnat."
27Když jej tedy Jákob políbil, ucítil otec vůni Ezauova šatu a požehnal mu slovy: "Vůně mého syna je stejná jako vůně pole, o které pečuje sám Hospodin.
28Ať ti Bůh dá vždy dostatek vláhy a dopřeje bohatou úrodu. Země nechť ti plodí dostatek obilí a hojnost vinné révy.
29Ať ti ostatní národy slouží a tvoji bratři ať jsou ti podřízeni. Budeš vládnout nade všemi. Kdokoliv by se ti postavil, sám bude proklet. Avšak tomu, kdo ti naopak bude přát dobro, se také dobře povede."
30Sotvaže Jákob přijal otcovo požehnání a odešel, vrátil se Ezau z úspěšného lovu.
31Pečlivě připravil otcův oblíbený pokrm a vešel k němu do stanu se slovy: "Už jsem tady otče. Posaď se a dobře se najez, abys mi mohl udělit požehnání."
32Jeho otec Izák se však otázal: "Kdo jsi?" Nato mu Ezau udiveně odpověděl: "Jsem přece tvůj prvorozený syn Ezau."
33Jakmile to Izák uslyšel, roztřásl se a zděšeně řekl: "Kdo byl tedy ten člověk, který mi, dříve než jsi přišel, přinesl pokrm ze svého úlovku? Ten pokrm jsem snědl a jemu jsem požehnal! Mé slovo však už nejde vzít zpět. Ať to byl kdokoliv, zůstane požehnaný."
34Po těchto slovech se dal Ezau do zoufalého nářku a naléhal na Izáka: "To přece není možné, otče, požehnej také mně! Udělej to, jak chceš, jen mi prosím požehnej!"
35Avšak Izák už jen smutně dodal: "Tím člověkem byl jistě tvůj bratr. Přišel namísto tebe a tvé požehnání ti vzal."
36"Ne nadarmo dostal jméno Jákob (to je Uchvatitel)", rozlítil se Ezau. "Už podruhé mne takto podvedl. Nejdříve mne připravil o mé prvorozenství a teď mi ještě vzal i otcovské požehnání. Copak už pro mne žádné požehnání nezůstalo? " zeptal se znovu Ezau svého otce.
37Izák mu však odpověděl: "Řekl jsem, že bude vládnout nad tebou i všemi ostatními. Popřál jsem mu dostatek úrody na polích, v sadech i na vinicích. Nemám už skutečně nic, co bych ti mohl dát."
38Když Ezau slyšel, oč přišel, hlasitě zasténal a s nářkem prosil otce: "Snad se najde alespoň jedno jediné požehnání. Prosím otče, požehnej mi. Pro všechno na světě jen mi požehnej!"
39Izák tedy chvíli mlčel a pak smutně řekl: "Tvá země bude suchá a neúrodná.
40Bude tě živit meč a tvá síla. Přesto však budeš na čas sloužit svému bratru. Jednou však přijde den, kdy se jeho nadvlády zbavíš a budeš svobodný."
41Ať se Ezau zlobil nebo naříkal, nic už se nedalo dělat. Avšak to, že mu jeho vlastní bratr vzal veškeré výhody a požehnání, nemohl Ezau Jákobovi zapomenout. Proto se rozhodl, že ihned jakmile jeho otec Izák zemře, svého bratra Jákoba zabije.
42Se svým plánem pomsty se však neprozřetelně pochlubil ostatním a brzy se jeho úmysl přinesl až k uším jeho matky Rebeky. Ta si ihned vzala Jákoba stranou a řekla mu: "Doslechla jsem se, že tvůj bratr Ezau tě chce usmrtit.
43Proto se nezdržuj a okamžitě uprchni k mému bratru Lábanovi do Cháranu.
4444-45 Tam zůstaneš tak dlouho, dokud tvého bratra neopustí hněv. Až zapomene na to, cos mu udělal, a odpustí ti, pošlu pro tebe a vrátíš se zpátky k nám. Nechci v jediný den přijít o manžela a navíc ještě o jednoho syna."
45***
46Po rozhovoru s Jákobem zašla Rebeka ještě za svým mužem Izákem a záměrně si postěžovala: "Už je mi ze všech těch Chetejských holek nanic. Jsou úplně jiné než my. Raději zemřu, než abych se dívala, jak si i můj syn Jákob bere některou z nich za ženu.