1Pak se Jákob opět vydal na cestu směrem na východ a zanedlouho konečně dorazil do Mezopotámie.
2V dálce před sebou uviděl studnu a vedle ní tři stáda ovcí i s pastýři. Měli zřejmě v úmyslu svá stáda napojit, avšak otvor do studny byl přikryt velkým balvanem.
3Podle tamního zvyku jej směli pastýři odvalit až tehdy, když se u studny sešla všechna okolní stáda. Když se pak všechny ovce naráz napojily, přivalili pastýři zase balvan zpět.
4Jákob přišel tedy až k nim a brzy se dozvěděl, že jsou to pastýři přímo z Cháranu.
5Jakmile to zjistil, ihned se jich zeptal: "Neznáte náhodou Náchorova syna Lábana? " "Samozřejmě že známe," odpověděli mu pastýři.
6"Rád bych věděl, jak se mu daří," pokračoval v rozhovoru Jákob. "Dobře," odvětili pastýři, "můžeš se sám přesvědčit, protože tamhle zrovna přichází jeho dcera Ráchel se svým stádem."
7Než k nim však dorazila, Jákobovi to nedalo a zeptal se ještě pastýřů: "Zajímalo by mne, proč tady všichni stojíte a nenapojíte své ovce? Vždyť do večera je ještě daleko a ovce by se ještě klidně mohly pást."
8"Dokud se u studny nesejdou všechna stáda," odpověděli mu na to pastýři, "nesmíme kámen odvalit. Teprve až se tady shromáždíme všichni, smíme odvalit kámen a společně svá stáda napojit."
9Zatímco spolu ještě rozmlouvali, přišla ke studni s ovcemi svého otce i Ráchel.
10Jakmile ji Jákob uviděl, neváhal, odvalil balvan ležící na studni a stádo, které patřilo jejímu otci Lábanovi, napojil.
11Když to udělal, přistoupil k ní, políbil ji a dojetím z tak milého setkání se rozplakal.
12Potom se jí Jákob představil jako Lábanův synovec a syn Rácheliny tety Rebeky. Sotva to Ráchel uslyšela, radostně se rozběhla domů a všechno pověděla svému otci.
13Lábana její slova nesmírně potěšila a bez váhání vyšel Jákobovi vstříc. Radostně ho uvítal, políbil a zavedl do svého domu. Jákob potom Lábanovi vysvětlil, proč přišel, a vyprávěl mu celý svůj příběh.
14Jakmile své vyprávění skončil, řekl mu Lában: "Jsem velmi rád, že opět vidím někoho z rodiny své sestry. Jsi náš příbuzný, a proto u nás zůstaň jak dlouho chceš."
15Když od Jákobova příchodu uplynul asi měsíc, zavolal si ho Lában stranou a řekl mu: "Nechci, abys u mne pracoval zadarmo jen proto, že jsi můj příbuzný. Sám si tedy řekni, co za svou službu ode mne chceš."
16Jákob si dobře pamatoval, proč vlastně přišel, a proto si už dříve všímal obou Lábanových dcer.
17Starší Lea měla sice krásné oči, ale Ráchel se Jákobovi pro svou krásnou postavu a celkovou přitažlivost zalíbila mnohem více.
18Zamiloval se do ní, a proto Lábanovi řekl: "Budu ti sloužit sedm let a ty mi pak za odměnu dáš svou mladší dceru Ráchel."
19"Proč ne?" souhlasil Lában." Lépe, když ji dám za manželku tobě než někomu jinému."
20Jákob tedy podle svého slibu sloužil u Lábana sedm let. Díky lásce, kterou choval k Ráchel, mu čas ve službě utíkal jako voda,
21a když jeho lhůta uplynula, řekl Lábanovi: "Odpracoval jsem si smluvenou dobu a je nyní na tobě, abys i ty splnil naši dohodu a dal mi Ráchel za ženu. Chci si ji vzít a sdílet s ní jedno lože."
22Lában tedy určil den konání svatby a pozval na ni všechny své příbuzné a známé.
23O svatební noci však Jákobovi namísto Ráchel přivedl svou starší dceru Leu. Štěstím zaslepený Jákob nic nepoznal a vyspal se s ní. (
24Podle tehdejšího zvyku nechal Lában své dceři Lei její otrokyni Zilpu, která jí sloužila za svobodna i po svatbě.)
25Jaké však bylo Jákobovo překvapení, když se ráno probudil a namísto své vytoužené Ráchel vedle sebe našel její sestru Leu. Rychle běžel za Lábanem a ostře mu vyčítal: "Proč jsi na mě nastražil tak zrádnou past a oklamal mě? Copak jsem sedm let nesloužil za Ráchel? Jak jsi mi to jen mohl udělat? "
26Lában se snažil Jákoba uklidnit a odpověděl mu: "Víš, u nás není zvykem vdávat mladší dceru dříve než starší. Ale vždyť se zase nic tak hrozného nestalo.
27Zůstaň s Leou, a až skončí svatební týden a hosté se rozejdou, dáme ti k ní i Ráchel. Za to však u mne budeš sloužit dalších sedm let."
28Co tedy mohl Jákob dělat. Přijal Lábanův návrh a zůstal s Leou celý svatební týden. Jakmile však svatba skončila, přišel za Lábanem a ten mu dal i svou mladší dceru Ráchel. (
29Stejně jako Lei ponechal Lában i své dceři Ráchel její služebnou Bilhu.)
30Konečně tedy Jákob dostal tu, po které toužil, a miloval proto Ráchel mnohem více než Leu. Podle nové dohody s Lábanem však musel zůstat ve službě ještě dalších sedm let.
31Když Hospodin viděl, že Jákob se mnohem více věnuje Ráchel a Leu naopak zanedbává, požehnal Lee, a ta s Jákobem otěhotněla, zatímco Ráchel zůstala neplodná.
32Lea za nějaký čas porodila syna a řekla: "Hospodin viděl mé trápení, a dal mi proto syna. Teď už mne snad bude mít můj muž raději." Proto mu také dala jméno Rúben (to znamená Pohleďte - syn).
33Netrvalo však dlouho a Lea opět otěhotněla a porodila druhého syna. Opět se z něj radovala a řekla: "Hospodin uslyšel můj nářek nad tím, že nejsem milována, a dal mi druhého syna." Dala mu proto jméno Šimeón (což znamená Bůh mne vyslyšel).
34Avšak ani tentokrát neuběhlo mnoho času a Lea čekala další dítě. Třetího syna pak pojmenovala Lévi (to je Přidružitel), neboť si řekla: "Tentokrát ke mně můj muž jistě přilne, vždyť už jsem mu dala tři syny."
35Ani tento potomek však nebyl poslední. Zakrátko přišla Lea opět do jiného stavu a přivedla na svět čtvrtého syna. Z radosti nad jeho narozením řekla: "Opět mohu vzdát Hospodinu chválu," a proto mu dala jméno Juda (to znamená Ten, kdo vzdává chválu). Potom už však žádné další děti neměla.