1Roky plynuly, ale Ráchel byla stále neplodná. Začala proto brzy na svou sestru žárlit a zoufale na Jákoba naléhala: "Udělej něco, ať mohu mít také já děti. Dej mi potomka nebo ti umřu!"
2Jákoba však její závistivé vzlykání rozhněvalo a rozkřikl se na ni: "Copak jsem Bůh, abych ti dával děti? Já jsem svoje udělal a nijak nemohu za to, že způsobil tvou neplodnost!"
33-4 Ráchel se však nevzdala a řekla: "Vyspi se tedy s mou otrokyní Bilhou a já si potom její dítě vezmu za své." Jákob tedy její naléhání poslechl, a když mu Ráchel dala svou služku za ženu, vyspal se s ní.
4***
5Bilha otěhotněla a zanedlouho porodila syna.
6Šťastná Ráchel si jejího syna vzala a řekla: "Konečně mne Bůh obhájil. Vyslyšel nyní i moje prosby a dal mi syna." Také proto pak svého syna pojmenovala Dan (což znamená Obhájce).
7Zanedlouho Ráchelina služka Bilha otěhotněla znovu a porodila Jákobovi druhého syna.
8I tentokrát si jej Ráchel osvojila a řekla: "Bojovala jsem se svou vlastní sestrou o Boží přízeň a obstála jsem." Pojmenovala tedy svého syna Neftalí (což znamená Vybojovaný).
9Když Lea viděla, že už sama nerodí žádné další děti, vzala také ona svou služku Zilpu a dala ji Jákobovi za ženu.
10Netrvalo dlouho a také Zilpa přivedla na svět Jákobova potomka.
11Lea byla z narození jejího syna nesmírně šťastná, a dala mu proto jméno Gád (to je Štěstí).
12Lejina služka Zilpa však Jákobovi za nějaký čas porodila ještě jednoho syna a Lea si jej opět vzala za svého.
13Z radosti nad dalším synem s hrdostí řekla: "Ach, jakou mám radost. Všechny ženy mne jistě budou blahoslavit!" A dala mu proto jméno Ašer (to znamená Blahoslav).
14Jednoho dne v čase žní nalezl Rúben na poli rostliny mandragory nazývané jablíčka lásky. Ženy je tehdy používaly v naději, že s jejich pomocí snáze otěhotní. Vzal je tedy s sebou a přinesl je své matce Leji. Když se o tom dozvěděla Ráchel, prosila Leu, aby jí několik jablíček lásky, která jí Rúben přinesl, dala.
15Lea ji však odbyla slovy: "Nestačí ti, žes mi vzala muže? Copak je ti to málo a chceš mi ještě vzít i ta jablíčka od mého syna?" Ráchel se však jen tak nedala a zkusila to jinak: "Jsem dnes sice na řadě já, ale když mi ta jablíčka dáš, namísto se mnou bude dnes Jákob spát s tebou."
16S tímto návrhem Lea souhlasila, a když se navečer vracel Jákob z pole, vyšla mu naproti a řekla: "Dnes v noci budeš spát se mnou, protože jsem si tě s Ráchel vyměnila za několik jablíček lásky, která našel můj syn Rúben na poli." Jákob se tomu nebránil a tu noc skutečně strávil s Leou.
17Bůh vyslyšel její prosbu a té noci Lea otěhotněla.
18Když zanedlouho porodila Jákobovi pátého syna radostně řekla: "Bůh mne odměnil za to, že jsem svému muži dala svou služku." A pojmenovala ho Isachar (což znamená Odměna).
19Nezůstalo však jen u něho a Lea zanedlouho znovu počala.
20Když se jí narodil šestý syn, naplněná štěstím řekla: "Jak nádherný dar mi dal Bůh pro mého muže. Tentokrát již určitě zůstane se mnou." Svého syna pak podle toho pojmenovala Zabulón (to je Zůstávající).
21Nakonec ještě Jákobovi porodila dceru a dala jí jméno Dína.
2222-23 Tenkrát se však Bůh slitoval i nad Ráchel a rovněž ona otěhotněla.
23***
24Přivedla Jákobovi na svět syna a s vděčností řekla: "Dnes ze mne Bůh sňal hanbu neplodnosti. Kéž mi však dopřeje ještě dalšího potomka." Kvůli tomuto přání, které vyslovila, dala svému synu jméno Josef (to znamená Kéž mi Bůh dopřeje dalšího).
25Poté, co Ráchel porodila Josefa, přišel Jákob k Lábanovi a řekl: "Přišel čas, abych odešel zpět do své země.
26Vydej mi tedy mé ženy a děti, za něž jsem u tebe tak dlouho sloužil, a já půjdu. Sám nejlépe víš, jak věrně jsem pro tebe pracoval."
27Lában však Jákobovi odvětil: "Rád bych tě přemluvil, abys neodcházel, neboť dobře vím, že je Bůh s tebou. Když jsi zde, Hospodin mi kvůli tobě žehná a dobře se mi vede. Zůstaň tedy prosím zde.
28Sám si urči, zač chceš u mne dále pracovat, a nikam neodcházej."
29Avšak Jákob na to namítl: "Ano, kdo jiný než ty by si měl všimnout toho, jak tvé hospodářství pod mou péčí vzkvétá.
30Vždyť když jsem přišel a začal pást tvé stádo, bylo v něm sotva několik pohublých zvířat. A dnes? Stáda se rozrostla natolik, že je z tebe bohatý a zámožný muž. Kdy však budu moci i já začít budovat svůj vlastní domov a majetek?"
31Když Lában viděl, že se Jákob jen tak své myšlenky na odchod nevzdá, znovu se ho zeptal: "Jakou mzdu tedy ode mne žádáš?" Jákob přemýšlel a po chvíli odpověděl: "Zůstanu tedy ještě pracovat u tebe, ale jen pod jednou podmínkou. Budu i nadále pást tvá stáda ovcí a koz a z nich si pak pro sebe vezmu svou odměnu.
32Ještě dnes oddělím od tvého stáda všechna strakatá, pruhovaná a skvrnitá zvířata včetně jejich mláďat a všechna si je vezmu jako svou mzdu.
33Od té chvíle pak bude jasné, co komu patří, a kdykoliv najdeš v mém stádu zvíře, které nebude ani strakaté, pruhované ani skvrnité, pokládej je za své."
34Lábanovi se Jákobův návrh zamlouval a ochotně ho přijal.
35Ještě téhož dne pak sám oddělil všechna bílá zvířata od strakatých, pruhovaných a skvrnitých a svěřil je do péče svých synů.
36Svým synům a Jákobovi pak navíc rozkázal, aby mezi sebou na pastvě udržovali vzdálenost tří dnů cesty. Jákob tedy sehnal dohromady všechna svá strakatá, pruhovaná a skvrnitá zvířata a vydal se na pastvu.
37Cestou si nalámal čerstvé topolové, mandloňové a platanové pruty a na některých místech z nich sloupal kůru.
38Oloupané pruty pak nakladl do napajedel tak, aby je ovce i kozy, které se pravidelně přicházely napít, dobře viděly.
39Zvířata, která se pak u napajedel pářila, pak vrhala mláďata pruhovaná a skvrnitá právě jako ty oloupané pruty.
40Všechna mláďata Jákob od stáda odděloval, ale všechna dospělá zvířata dále rozmnožoval. Zakrátko si tak opatřil vlastní mladé a silné stádo a oddělil je od Lábanových zvířat.
4141-42 Navíc při tom všem dával dobrý pozor, aby spolu pářil jen silné a zdatné kusy, takže celé Jákobovo stádo bylo zdravé a krásné, zatímco Lábanovi zůstala i hubená a neduživá zvířata.
42***
43Brzy se Jákobův majetek natolik rozrostl, že kromě velkých stád ovcí a koz si pořídil i množství velbloudů a služebnictva a stal se tak zámožným a bohatým mužem.